ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2902.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2902/2021-532
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody Ph.D., v exekuční věci oprávněné Českomoravský cement, a. s. , se sídlem v Mokrá-Horákov, Mokrá č. 359, identifikační číslo osoby 26209578, proti povinnému J. R. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí č. 205/1, za účasti bývalé manželky povinného L. R. , narozené den XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Vrtálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní č. 30/126, pro 3 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 7022/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2021, č. j. 17 Co 4/2021-418, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 25. srpna 2020,
č. j. 207 EXE 7022/2015-306, zastavil exekuci, vedenou na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2015, č. j. 47 Cm 160/2015-44, pro 3 250 000 Kč s příslušenstvím, k jejímuž vedení byl pověřením ze dne 21. září 2015, č. j. 207 EXE 7022/2015-13, pověřen soudní exekutor Mgr. Dušan Šnaider, Exekutorský úřad Praha-západ (výrok I.), a rozhodl o nákladech exekuce a nákladech řízení (výroky II. až V.). Krajský soud v Praze k odvolání oprávněné usnesením ze dne 25. května 2021, č. j. 17 Co 4/2021-418, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinného na zastavení exekuce se zamítá a ve vztahu k návrhu bývalé manželky povinného se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, napadl povinný dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel vymezil přípustnost dovolání tak, že podle jeho názoru je dovolání přípustné, neboť „a) napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího; b) napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; c) právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.“
Tímto způsobem však přípustnost dovolání být založena nemůže. Dovolatel výslovně neformuloval žádnou konkrétní otázku, na které napadané rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Má-li taková otázka vyplývat z obsahu dovolání, je třeba, aby u ní dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tento požadavek není naplněn tehdy, vymezí-li dovolatel pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné. Jedná se o vadu dovolání, neboť to neobsahuje náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, ze dne 16. února 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015, nebo ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl).
Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika různých otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 33 Cdo 1308/2014).
Právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. ledna 2013 předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatel konkrétně vymezí. Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě, správně a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho přezkum stal neomezenou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, či ze dne 14. září 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008). Nejvyšší soud již rovněž např. v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, tj. která není pro dané řízení relevantní (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Dovolatel v nyní řešené věci nepřípustně brojí zejména proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a namítá vady řízení. Jediná relevantní právní otázka vyplývající z obsahu dovolání (z bodu 15), u níž dovolatel řádně vymezil předpoklady přípustnosti dovolání, zní, zda povinnému v tomto exekučním řízení náleží námitka zániku směnkou zajištěné pohledávky. Namítá-li však dovolatel, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, mýlí se, neboť napadené rozhodnutí je s jím citovanou judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 5703/2017) naopak v souladu. Dovolatelovo tvrzení, že dluh zajištěný směnkami byl uhrazen až po vydání směnečného platebního rozkazu je totiž v rozporu se skutkovými závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolatel navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu