ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3080.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3080/2020-335
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště Plzeň - sever , se sídlem v Plzni, náměstí Českých bratří 2490/8, identifikační číslo osoby 72080043, proti povinnému R. W. , narozenému dne XY, bytem XY, za účasti manželky povinného P. W. , narozené dne XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195, pro 10 008 761,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 5 E 22/2009, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2020, č. j. 64 Co 34/2018-318, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
1/ Ve shora označené věci Okresní soud Plzeň - sever (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 11. 2017, č. j. 5 E 22/2009-173, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením soudu prvního stupně dne 1. 7. 2009, č. j. 5 E 22/2009-8, a vedené (od 21. 3. 2013) u soudního exekutora JUDr. Jaromíra Peška, Exekutorský úřad Plzeň – sever, pod sp. zn. 064 EX 180/2013. Soud prvního stupně uzavřel, že v exekučním řízení nelze zpochybňovat vykonatelnost výkazu nedoplatků oprávněného ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2367437/08/145940, (dále „výkaz nedoplatků“ nebo „exekuční titul“) pouze na základě absence doručení do českého jazyka přeloženého původního daňového výměru Finančního úřadu Chemnitz-Süd, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2006, č. 214/195/0043VO04155/06 (dále „daňový výměr“), neboť - ačkoli nebylo prokázáno, že by došlo k doručení daňového výměru v českém jazyce - povinný měl faktickou možnost se proti daňovému výměru bránit, což také učinil a o jeho námitkách německé úřady v neprospěch povinného rozhodly.
2/ Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 6. 2018, č. j. 64 Co 34/2018-228, usnesení soudu prvního stupně nejprve změnil tak, že exekuci zastavil (výrok I.) a oprávněnému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení resp. exekuce (výroky II. a III.). S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr EU“) ze dne 14. ledna 2010 ve věci Kyrian (C-233/08), dále též „Kyrian“ , jakož i na nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2017, sp. zn. III. ÚS 2228/15, uzavřel, že aby mohl příjemce exekučního titulu řádně uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen v úředním jazyce členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, případně v jazyce, jemuž povinný rozumí. Jestliže však nebylo prokázáno, že povinný je v německém jazyce schopen porozumět obsahu soudních rozhodnutí, přičemž německý daňový výměr byl povinnému doručen pouze v tomto jazyce, trpí vykonávané rozhodnutí vadou, pro kterou exekuci nelze provést.
3/ K dovolání oprávněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. října 2019, č. j. 20 Cdo 3620/2018-256, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem vycházejícím ze zjištění, že německé orgány vydaly exekuční titul, který byl povinnému doručen dne 17. 2. 2006 v souladu s jejich vnitrostátním právem (s právem dožadujícího státu - srov. čl. 12 odst. 1 směrnice 76/308/EHS), přičemž možnost procesní obrany povinného zásadně spočívala u orgánu dožadujícího (německého) státu, což ostatně povinný učinil a jeho opravný prostředek byl také přezkoumán. Doručení cizozemského exekučního titulu v úředním jazyce státu, který titul vydal, zpravidla nepředstavuje výhradu veřejného pořádku coby důvod k přezkoumání exekučního titulu českými soudy a případně důvod k odepření výkonu rozhodnutí (exekuce).
4/ Odvolací soud následně usnesením ze dne 26. 5. 2020, č. j. 64 Co 34/2018-318, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, respektoval-li shora vyjádřený názor dovolacího soudu. V otázce výhrady veřejného pořádku povinný nic konkrétního neuvedl, přičemž z okolností případu nedovodil, že by povinnému nebyla v řízení před německými orgány dána možnost uplatnit svá základní procesní práva.
5/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný a jeho manželka dovoláním, jehož přípustnost vymezili tvrzením, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi nebyla vyřešena a měla by být podle téhož názoru dovolacím soudem posouzena jinak“ . K tomuto vymezení dovolatelé namítali, že „rozhodnutí zakládající existenci daňové pohledávky Finančního úřadu Chemnitz-Süd nebylo nikdy vyhotoveno a doručeno daňovému dlužníkovi v českém jazyce“ a že „vymáhání údajného daňového nedoplatku, jako duplicitní výkon práva, je v rozporu s dobrými mravy“ .
6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, se závěrem, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
7/ Z obsahu dovolání shora citovaný předpoklad přípustnosti dovolání neodpovídá žádnému ze čtyř taxativně jmenovaných hledisek ve znění §237 o. s. ř., neboť dovolatelé směšují dvě zákonná kritéria přípustnosti, která se z povahy věci vzájemně vylučují, přičemž ani z dalšího textu dovolání neplyne, k jaké volbě předpokladu přípustnosti se dovolatelé přiklonili (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 2253/2018). Jestliže mínili vymezit zákonný předpoklad přípustnosti dovolání hlediskem „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, z obsahu celého dovolání není zřejmé (a to alespoň na úrovni dovolacím soudem judikatorně přijatých právních závěrů), jakým způsobem již byla rozhodná otázka v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a proč by se měl dovolací soud od této praxe odchýlit, tj. z jakého důvodu by měl svoji judikaturu překonat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3019/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2549/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2020, sp. zn. 20 Cdo 4176/2019).
8/ Nejvyšší soud proto bez jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení, k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu a k akcesorické povaze návrhu dovolatelů na „přiznání odkladných účinků dovolání“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) není uvedený návrh dovolatelů, interpretovaný podle obsahu podání jako návrh na odklad právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu (§243 o. s. ř.), projednatelný, přičemž dovolací soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017).
10/ V rámci obiter dictum Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud v posuzované věci respektoval názor dovolacího soudu vyjádřený v předchozím kasačním usnesení ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3620/2018, tudíž se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018, sp. zn. 20 Cdo 2302/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 981/2018).
11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 2. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu