ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3146.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3146/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného R. O. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Luisem Velázquezem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Kozačce č. 1212/4, proti povinnému K. O. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou č. 1811/12, o exekuci rozdělením společné věci, vedené u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 132 EX 905/19, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2021, č. j. 16 Co 244/2021-95, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. července 2021, č. j. 16 Co 244/2021-95, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2 (dále též jen „soudní exekutor“), ze dne 3. června 2021, č. j. 132 EX 905/19-85, kterým soudní exekutor rozhodl o ocenění ve výroku specifikovaných nemovitých věcí (dále též jen „předmětné nemovité věci“) a uvedl, že nebyla zjištěna žádná věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou. Odvolací soud uvedl, že v daném případě se jedná již o druhé usnesení o ceně, jelikož první usnesení o ceně bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2021, sp. zn. 20 Cdo 3530/2020, s tím, že jednáním znalce byla povinnému odepřena účast na ohledání předmětných nemovitých věci a jejich příslušenství. Soud konstatoval, že nové ohledání již proběhlo za účasti obou účastníků řízení, znalce a soudního exekutora a dále shledal znalecký posudek, jenž byl podkladem pro rozhodnutí soudního exekutora o ceně, jako přezkoumatelný, vypracovaný v souladu se zákonem, a s přesvědčivými závěry. Jde-li o námitku povinného, že soudní exekutor ustanovil znalce z druhého konce České republiky, odvolací soud ji shledal nedůvodnou, jelikož zákon nestanovuje soudnímu exekutorovi povinnost ustanovovat znalce z blízkého okolí, a je proto věcí soudního exekutora, kterého znalce k ocenění ustanoví.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že dovolací soud dosud neřešil otázku hmotného a procesního práva, a to otázku „porušení základních procesních zásad při vypracování znaleckého posudku, při určení obvyklé ceny nemovitosti v případě exekuce na prodej společné věci“ . Podle dovolatele byla postupem soudního exekutora porušena procesní práva povinného při určení obvyklé ceny předmětných nemovitých věcí a to zejména tím, že soudní exekutor napodruhé pověřil oceněním předmětných nemovitých věcí znalce z druhého konce České republiky, nepoučil povinného o možnosti podat proti ustanovenému znalci námitky a znaleckým posudkem došlo k podhodnocení předmětných nemovitých věcí, zejména proto, že znalec zaměnil dřevěná euro okna za plastová okna, nezohlednil vybudování obytného suterénu, a rovněž nezohlednil nárůst obecných cen nemovitých věcí od minulého ocenění. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Ačkoliv dovolatel uvádí, že důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, z obsahu dovolání takové skutečnosti nelze dovodit. Dovolatel toliko rozporuje závěry odvolacího soudu o věcné správnosti usnesení o ceně, a to kritikou hodnocení důkazů soudem druhého stupně a jeho skutkových závěrů, což však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v §132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 664/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). Dovolací soud nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy odvolacího soudu. Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle, odvolací soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil.
Jde-li o námitku dovolatele, že usnesení o ustanovení znalce neobsahovalo poučení o možnosti podat proti znalci námitky, přípustnost dovolání nemůže být takto založena, poněvadž na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá a odvolací soud tuto otázku vůbec neřešil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu