ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3299.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3299/2021-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněného J. J. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. PhDr. Karolinou Spozdilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní č. 416/37, proti povinným 1) P. M , narozenému dne XY, a 2) L. M. , narozené dne XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, pro 400 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 EXE 30/2019, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. června 2021, č. j. 30 Co 68/2021-111, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. června 2021, č. j. 30 Co 68/2021-111, a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. února 2021, č. j. 9 EXE 30/2019-86, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 23. 2. 2021, č. j. 9 EXE 30/2019-86, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce. Soud prvního stupně zjistil, že exekučním titulem je v projednávané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný JUDr. Vratislavem Makovcem, notářem se sídlem v Děčíně, dne 7. 9. 2015, č. NZ 386/2015, N 487/2015. Dne 6. 2. 2019 vydal Okresní soud v České Lípě pod č. j. 9 EXE 30/2019-10 pověření soudního exekutora JUDr. Romana Chaloupky, Exekutorský úřad Mělník, k vedení exekuce na majetek povinných pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 400 000 Kč na jistině, pohledávky 80 000 na smluvní pokutě, 10 % úroku z částky 800 000 Kč od 2. 2. 2016 do 7. 2. 2018, 10 % úroku z částky 400 000 Kč od 8. 2. 2018 do zaplacení a nákladů exekučního řízení. Povinní v návrhu na zastavení exekuce tvrdí, že oprávněnému celou dlužnou částku již uhradili, a to tak, že u oprávněného došlo 14x k předání hotovosti ve výši 90 000 Kč, tj. celkem 1 260 000 Kč, což dokládají knihou jízd vozidel společnosti PIETA s.r.o. Soud však uzavřel, že předání těchto částek nebylo možné věrohodně prokázat. Z knihy jízd sice vyplývá, že vozidla povinných v několika případech zajížděla do Doks, kde mělo docházet k předání peněz, rovněž z ní však vyplývá, že to tak nebylo ve všech povinnými uváděných případech nebo byla přestávka vozidla natolik krátká, že není možné, aby k předání peněz došlo. Projednávaný návrh povinných na zastavení exekuce je již druhým v pořadí, přičemž v prvním návrhu povinní navrhovali zastavení exekuce z důvodu, že oprávněný povinným zápůjčku vůbec neposkytl. Jejich nynější tvrzení, že vrátili to, co jim podle předchozího návrhu na zastavení exekuce vůbec nebylo poskytnuto, je tedy značně nevěrohodné. Povinní také zcela pomíjejí lhůtu dle ustanovení §55 odst. 1 ex. řádu, které ukládá povinnému, aby důvod pro zastavení exekuce uvedl do 15 dnů od zjištění tohoto důvodu. Předmětné exekuční řízení bylo zahájeno dne 31. 1. 2019 a uvedená zápůjčka měla být dle současného tvrzení povinných oprávněnému vrácena ke dni 30. 3. 2017. Popsané okolnosti jednání povinných soud hodnotil samostatně i ve všech souvislostech a dospěl k závěru, že povinní vrácení zápůjčky neprokázali. Návrh na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného splnění vymáhané pohledávky byl proto zamítnut. Vzhledem k výše uvedenému považoval soud za nadbytečné výslechy svědků k doložení osobního předání peněz oprávněnému, dokazování účetní knihou společnosti PIETA s.r.o. a vyžádání (blíže neurčené) zprávy od Policie ČR k případnému šetření osoby oprávněného.
2. K odvolání povinných Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. 6. 2021, č. j. 30 Co 68/2021-111, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud neshledal důvody, pro něž by se od skutkových zjištění soudu I. stupně měl odchýlit, ani důvody pro zopakování či doplnění dokazování. Uvedl, že s výsledky provedeného dokazování se soud I. stupně vypořádal způsobem stanoveným v §132 o. s. ř., hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zároveň své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil a objasnil, proč považoval provádění dalších důkazů za nadbytečné. Sami povinní svou nekonzistentností vlastních tvrzení ohledně existence samotného dluhu v průběhu vedení exekuce významně ovlivnili náhled soudu na výsledek dokazování. Celkem tři osoby, jejichž svědecký výslech byl povinnými navržen, sice byly označeny z hlediska dostatečné identifikace, nebylo však nijak konkretizováno ohledně žádné z nich, ve kterých dnech se měla která z nich předání peněz účastnit. Ani další listinné důkazy nejsou způsobilým podkladem pro kladný úsudek o tom, že povinní v jimi uváděných dnech v Doksech oprávněnému předávali finanční hotovost. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o nadbytečnosti provedení dalších důkazů navržených povinnými.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. Namítají, že neprovedení důkazů navržených povinnými nebylo soudy obou stupňů řádně odůvodněno. Jejich rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná a porušující čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu je taktéž usnesení odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, a ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006) i soudu Ústavního (např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 2610/2011, či ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/2015). Podle těchto rozhodnutí je povinností soudu o navržených důkazech rozhodnout, a pokud určitému důkaznímu návrhu nevyhoví, v odůvodnění v souladu s §157 odst. 2 o. s. ř. vyložit, proč důkaz neprovedl, přičemž rozhodnutí o nevyhovění důkaznímu návrhu není ponecháno na libovůli soudce. Soud především nevyhoví důkaznímu návrhu směřujícímu ke zjišťování skutečností, které nejsou pro posouzení věci významné; zjevně učiněnému za účelem prodlužování sporu; nadbytečnému a nezákonnému. Důkazy navrhované povinnými směřovaly do merita sporu a byly objektivními důkazními prostředky k prokázání splnění jejich povinnosti. Soudy obou stupňů tedy bezprecedentně zasáhly do základních práv povinných a nerespektovaly základní zásady sporného řízení, které tak zatížily vadou. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S ohledem na skutečnost, že soudní exekutor hodlá provést exekuci prodejem nemovitého majetku povinných, který slouží k uspokojování jejich bytových potřeb, navrhli taktéž odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení.
4. Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadené usnesení odvolacího soudu považuje za správné a zákonné s tím, že podané dovolání je nedůvodné. Cílem povinných je pouze oddálit splnění svých závazků prostřednictvím šikanózního uplatňování práva. Soudy obou stupňů zcela dostatečně odůvodnily zamítnutí dalších důkazních návrhů povinných a vzhledem k tomu, že tyto návrhy jednoznačně nesměřovaly k prokázání skutečností, které by měly vliv na rozhodnutí soudů, nemohlo dojít k poškození žádných práv povinných. Navrhl, aby dovolací soud podané dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud nekonal zcela v souladu s právem povinných na spravedlivý proces, když odmítnutí provedení dovolatelem navržených důkazních prostředků nepokládá dovolací soud v dané situaci za správné. Dovolací soud proto přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinných je důvodné.
6. Povinní navrhli za účelem prokázání svého tvrzení o předání splátek dluhu tři konkrétní svědky a důkaz účetní knihou společnosti PIETA s.r.o. Označili tedy čtyři zcela konkrétní důkazní prostředky za účelem prokázání svého tvrzení o údajném zaplacení dluhu v postupných splátkách spočívajících ve fyzickém předání peněz oprávněnému. Dosud provedené důkazní prostředky ve spojení s předchozími zřejmě nekorektními tvrzeními povinných uvedenými v předchozím návrhu na zastavení exekuce sice mohou naznačovat, že tvrzení povinných o navrácení dluhu postupným předáváním splátek oprávněnému je nevěrohodné a nepravděpodobné, nicméně kategorický závěr o tom, že nedošlo k předání alespoň některé z povinnými označených splátek, se dovolacímu soudu jeví jako předčasný, jestliže tři konkrétní povinnými označení a navržení svědci měli být přítomni při předání všech nebo i jen některé ze splátek. Pokud soudy obou stupňů povinným za dané situace neposkytly prostor k unesení břemene prokazování skrze výslech těchto svědků, jejichž výpověď by posléze vyhodnotily v kontextu s jinými důkazními prostředky a rovněž i dřívějšími zřejmě nepravdivými námitkami povinných, jeví se dovolacímu soudu takový přístup jako nesprávný (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 3067/13). V takové situaci je na místě připustit, že dovolání mohli povinní opřít i o to, že soudy obou stupňů znemožnily svým procesním postupem, aby se povinní pokusili unést břemeno prokázání jimi uváděných skutečností tím, že neprovedly povinnými navržené konkrétní důkazní prostředky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 408/2003, ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 904/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3303/2019). Odvolací soud (srov. bod 20 a 21 odůvodnění napadeného usnesení) výslech tří údajně očitých svědků navržených povinnými a důkaz účetní knihou společnosti PIETA s.r.o. neprovedl s tím, že nemohou přinést nic nového, vyhodnotil tyto důkazní prostředky předem jako nadbytečné, což není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1874/2021). Dodatečné tvrzení povinných, že dluh posléze navrátili, se za situace, kdy dříve tvrdili, že ke vzniku dluhu vůbec nedošlo, může jevit předběžně jako nevěrohodné, ale za dané situace ještě není na místě uzavřít, že tato tvrzení a důkazní návrhy o něm jsou zjevným zneužitím procesního práva ze strany povinných. Vyhodnocení věrohodnosti výpovědí svědků bez jejich slyšení tedy není přípustné; lze je provést až po výslechu svědků. Neschopnost povinných upřesnit, ve kterých dnech mělo dojít k předání splátek a který ze svědků byl při takovém předání přítomen, sama o sobě neodůvodňuje závěr, že v daném případě je na místě upustit od výslechu svědků.
7. Uzavřel-li odvolací soud, že povinnými navržené důkazní prostředky (výslech svědků, důkaz účetní knihou společnosti PIETA s.r.o.) jsou „nadbytečné“, dovolací soud se za popsaných okolností s tímto závěrem neztotožňuje. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v České Lípě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
8. Dovolatelé v dovolání navrhují odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání povinných rozhodl neprodleně (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se jejich návrhem na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, protože z důvodu zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí pozbývá dovoláním napadené rozhodnutí veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci a vykonatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3298/2018).
9. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu