ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3626.2019.3
sp. zn. 20 Cdo 3626/2019-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněných A) R. V. , narozeného dne XY, B) P. V. , narozeného dne XY, a C) Z. V. , narozené dne XY, všech bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Jaroslavem Tomaníkem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 1660/16, proti povinnému L. K. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, pro částky 345 157,01 Kč, 343 016,52 Kč, 38 480,76 Kč a 117 127,73 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 28 EXE 1774/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. května 2019, č. j. 40 Co 69/2019-101, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále rovněž „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 5. 2019, č. j. 40 Co 69/2019-101, potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 8. 1. 2019, č. j. 28 EXE 1774/2017-79, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného ze dne 14. 2. 2018 na zastavení exekuce.
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce byla nařízena podle seznamu přihlášených pohledávek (dále rovněž „exekuční titul“), který je součástí zápisu o přezkumném jednání ze dne 23. 11. 2004 pro konkursní řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 K 52/2001 proti úpadci Z. d. O. n. B., identifikační číslo osoby XY (dále rovněž „úpadce“), a je vedena pověřeným soudním exekutorem Mgr. Davidem Chaloupkou, Exekutorský úřad Kroměříž, prodejem nemovité věci povinného, a to budovy bez čísla popisného nebo čísla evidenčního, zemědělská stavba, postavené na pozemcích č. parc. St. XY a č. parc. St. XY v katastrálním území XY, zapsané na listu vlastnictví XY u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „nemovitá věc“). Exekuční titul zahrnoval mj. i pohledávku oprávněného A) ve zjištěné a úpadcem nepopřené výši 356 559 Kč, pohledávku oprávněného B) ve zjištěné a úpadcem nepopřené výši 44 664 Kč, pohledávku oprávněné C) ve zjištěné a úpadcem nepopřené výši 121 752 Kč, a pohledávku po zůstavitelce M. V., narozené dne XY, ve zjištěné a úpadcem nepopřené výši 358 784 Kč, jíž na základě soudem schválené dědické dohody nabyl oprávněný A). Krajský soud v Ostravě na základě rozvrhového usnesení ze dne 15. 1. 2009, č. j. 14 K 52/2001-469, rozhodl (krom dalšího) o tom, že z částky 1 613 065 Kč, určené k rozvrhu pro věřitele pohledávek II. třídy, se oprávněnému A) na jeho do konkursu přihlášenou pohledávku ve zjištěné výši 356 559 Kč přikazuje k uspokojení částka 13 542,48 Kč, a ve zjištěné výši 358 784 Kč přikazuje k uspokojení částka 13 626,99 Kč (jako právnímu nástupci M. V.), oprávněnému B) na jeho do konkursu přihlášenou pohledávku ve zjištěné výši 40 000 Kč přikazuje k uspokojení částka 1 519,24 Kč a oprávněné C) na její do konkursu přihlášenou pohledávku ve zjištěné výši 121 752 Kč přikazuje k uspokojení částka 4 624,27 Kč. Usnesením ze dne 25. 6. 2009, č. j. 14 K 52/2001-478, pravomocným ke dni 17. 10. 2009, Krajský soud v Ostravě rozhodl o zrušení konkursu na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení. Úpadce byl posléze ke dni 11. 5. 2010 vymazán z obchodního rejstříku.
3/ Podklad pro vedení exekuce právě proti povinnému (a nikoli proti úpadci) představuje rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 6. 2006, č. j. 9 C 209/2000-179, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 1. 2010, č. j. 40 Co 1247/2006-247, podle něhož je smlouva uzavřená dne 28. 4. 2000, kterou Z. d. O. n. B. (úpadce) převedlo na povinného exekučně postiženou nemovitou věc, vůči žalobcům (zde oprávněným) právně neúčinná.
4/ Odvolací soud předně dovodil, že podle §45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „ZKV“), lze vést exekuci na základě seznamu přihlášených pohledávek, jestliže vymáhaná pohledávka je pohledávkou v rámci konkursu zjištěnou (§23 odst. 1 ZKV) a nebyla-li úpadcem výslovně popřena (§21 odst. 2 ZKV), přičemž tyto náležitosti byly v projednávané věci splněny. Následně – ve shodě se soudem prvního stupně - uzavřel, že na základě shora specifikovaného rozsudku, kterým soud podle §42a zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), vyslovil neúčinnost právního úkonu, se oprávnění mohou domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce) z majetku, jenž odporovaným právním úkonem ušel z majetkové podstaty úpadce, a to přímo proti osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. Na tomto hodnocení nemůže nic změnit skutečnost, že rozsudek o odpůrčí žalobě dospěl do právní moci až po usnesení o zrušení konkursu. Odmítl též námitku povinného co do rozporu vedení exekuce s dobrými mravy, jakož i jeho oponenturu směřující vůči konkursnímu řízení.
5/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že se odvolací soud při řešení rozhodných právních otázek odchýlil od jím ohlášené a níže specifikované rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“). Tyto otázky přitom formuloval následujícím způsobem:
a/ zda rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě z důvodu neúčinnosti právního úkonu podle §42a odst. 4 věty první obč. zák. zakládá ve spojení se seznamem přihlášených pohledávek a §45 odst. 2 ZKV pasivní věcnou legitimaci povinného v exekučním řízení ; v řešení této otázky je (má být) usnesení odvolacího soudu v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2012, sp. zn. 2 Cdon 1703/96, ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 5398/2007, ze dne 5. června 2008, sp. zn. 29 Odo 802/2006, a ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 4455/2007;
b/ zda je exekuční soud oprávněn či povinen zkoumat námitku dobrých mravů jakožto fundamentální společenský korektiv i v rámci exekučního řízení, aniž by se současně jednalo o nepřípustný věcný přezkum exekučního titulu, a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, a
c/ zda může ve smyslu §42a obč. zák. dojít ke zkrácení pohledávky věřitele, jestliže dlužník navzdory odporovanému úkonu vlastní majetek, který postačuje, aby se z něj věřitel uspokojil , v této otázce s odkazem dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2004, sp. zn. 30 Cdo 2474/2003 .
6/ Podle názoru dovolatele není přípustné vedení exekuce na základě seznamu přihlášených pohledávek a současně rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě (tedy vůči osobě od úpadce odlišné), neboť takový postup je výslovně vyloučen speciálním ustanovením §45 odst. 2 ZKV; nadto by jím došlo ke krácení ostatních konkursních věřitelů úpadce. Vše, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, musí být dle dovolatele vráceno do konkursní podstaty, přičemž k tíži dovolatele nelze klást, že správce konkursní podstaty nevyčkal právní moci rozhodnutí o odpůrčí žalobě. Dovolatel rovněž předestřel argumentaci ohledně rozporu dalšího vedení exekuce s dobrými mravy, jelikož nemovitou věc nabyl oproti uspokojení svého restitučního nároku za úpadcem. Závěrem rozporoval rozsudek o neúčinnosti smlouvy uzavřené mezi ním a úpadcem, neboť podle jeho názoru nemohlo dojít ke krácení pohledávky věřitele.
7/ Oprávnění se k dovolání nevyjádřili.
8/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání povinného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
9/ K právní otázce ad a) dovolatelem citovaná judikaturní rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně (ne)možnosti vést exekuci na základě seznamu přihlášených pohledávek podle §45 odst. 2 ZKV proti osobě, jíž vzniklo majetkové plnění z relativně neúčinného právního úkonu podle §42a obč. zák., nejsou ve vztahu k posuzované věci přiléhavá již z důvodu odlišných skutkových poměrů, vyznačujících se tím, že v těchto rozhodnutích byla neúčinnost odporovaného právního úkonu pravomocně vyslovena v době, kdy již byl prohlášen na majetek dlužníka konkurs, resp. stále trvaly účinky prohlášení konkursu. Pouze a jen v těchto případech se majetek žalovaného, který smluvně ušel z dlužníkova (úpadcova) majetku, stal součástí konkursní podstaty úpadce, tudíž nemohl být výkonem rozhodnutí (exekucí) postižen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 1703/96, uveřejněný pod číslem 26/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 5398/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2008, sp. zn. 29 Odo 802/2006).
10/ V poměrech posuzované věci je situace zcela odlišná, jelikož o neúčinnosti shora znamenané smlouvy o převodu exekucí postižené nemovité věci do vlastnictví povinného pravomocně rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (rozsudkem ze dne 21. 1. 2010, č. j. 40 Co 1247/2006-247) až v době, kdy pominuly účinky konkursu vedeného na majetek úpadce (usnesení o zrušení konkursu totiž nabylo právní moci dne 17. 10. 2009).
11/ Za tohoto stavu se zjevně uplatní obecnější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle které lze jednak za podmínek §45 odst. 2 ZKV vést exekuci na úpadcovo jmění (ve smyslu stanovení exekučního titulu – seznamu přihlášek), jednak se vzhledem k existenci rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, domáhat nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) úkonem ušlo z dlužníkova majetku, nikoliv proti úpadci (dlužníku), ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. V důsledku toho, že účinky konkursu pominuly, nebrání nařízení a provedení exekuce žádná s konkursem spojená překážka, za situace, kdy v posuzované věci oprávnění po zrušení konkursu disponují řádným exekučním titulem, tj. seznamem přihlášek obsahujícím zjištěné pohledávky, které úpadce výslovně nepopřel, a rovněž pravomocným rozhodnutím o neúčinnosti převodu majetku z úpadce na povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 20 Cdo 3682/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 1046/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 20 Cdo 4531/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 20 Cdo 2498/2012).
12/ K námitkám dovolatele proti postupu konkursního správce, na jehož základě nedošlo k soupisu ušlého majetku do konkursní podstaty, čímž mělo nastat „krácení ostatních konkursních věřitelů“, Nejvyšší soud upřesňuje, že správce podstaty jiný zákonný postup ani zvolit nemohl, nelze-li pominout, že za neúčinné bylo možno považovat ze zákona jednak úkony uvedené v §15 odst. 1 písm. a) až f) ZKV, a dále ty, jejichž neúčinnosti se domohli buď správce konkursní podstaty anebo konkursní věřitel (§16 ZKV) za podmínek §42a obč. zák., včetně podmínky dispozice věřitele s vymahatelnou pohledávkou, tedy takovou, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle něhož lze nařídit výkon rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2001, sp. zn. 21 Cdo 2285/2000, uveřejněný pod číslem 12/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13/ Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 1. 2010, č. j. 40 Co 1247/2006-247 (jímž byla pravomocně vyslovena neúčinnost smlouvy o převodu nemovitosti), se však nepodává, že by oprávnění v době účinků prohlášení konkursu (či dříve) disponovali vymahatelnou pohledávkou proti úpadci, nýbrž že jejich pohledávky se staly vymahatelnými teprve zahrnutím do seznamu přihlášek po zrušení konkursu na majetek úpadce. Správce podstaty tudíž do okamžiku právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu neměl věcnou legitimaci pro podání odpůrčí žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 21 Cdo 549/2001, uveřejněný pod číslem 64/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14/ Zásadně však platí, a pro posuzovaný případ nelze jakoukoli výjimku dovodit (specificky k námitce dovolatele, že konkursní správce měl vyčkat skončení řízení o odpůrčí žalobě), že vadami nalézacího (zde konkursního) řízení, z něhož vzešel exekuční titul, se exekuční soudy zabývat nemohou, neboť se tyto vady do exekučního řízení nepřenáší (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné pod číslem 123/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 593/2018).
15/ Ve vztahu k otázce uplatnění korektivu dobrých mravů v exekučním řízení (viz dovolatelem předestřená otázka b/) Nejvyšší soud ve shodě s odvolacím soudem zdůrazňuje, že podle ustálené rozhodovací praxe samotné podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce a samotné vedení exekuce není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (srov. především §251 o. s. ř. a §37 odst. 2 ex. řádu) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 1710/2007). Z uvedeného principu dovodila sice judikatura Nejvyššího soudu výjimky při řešení otázky zastavení exekuce pro její nepřiměřenost (§268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), představované zcela mimořádnými okolnostmi (např. byl-li exekuční titul vynucen trestním jednáním oprávněného - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3676/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2016, sp. zn. 20 Cdo 42/2016), avšak v posuzované věci se o takový případ nejedná, přičemž použitelné není ani dovolatelem ohlášené judikatorní rozhodnutí dopadající jen na zvláštní situace tzv. spotřebitelského rozhodčího řízení.
16/ Rovněž námitky dovolatele ve vztahu ke správnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 1. 2010, č. j. 40 Co 1247/2006-247 (podle názoru povinného nemohlo ke krácení pohledávky věřitele dojít s ohledem na jiný postižitelný majetek úpadce - dlužníka, viz otázka ad c/) neobstojí, je-li správný závěr odvolacího soudu, že exekuční soud nemůže být soudem přezkumným ve vztahu k (nalézacímu) řízení o vyslovení neúčinnosti právního úkonu podle §42a obč. zák. (Nejvyšší soud se ostatně v předcházejícím řízení námitkami dovolatele ve znění dovolání povinného proti rozsudku o odpůrčí žalobě již zabýval a dovolání zamítl rozsudkem ze dne 27. října 2010, sp. zn. 30 Cdo 2659/2010, přičemž povinný neuspěl ani s ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 6. října 2011, sp. zn. I. ÚS 214/11).
17/ Z předchozích závěrů plyne, že ve vztahu k dovolatelem zvolenému předpokladu přípustnosti dovolání povinný tuto obligatorní náležitost dovolání nevystihl, neboť jím předestřené otázky odvolací soud řešil bez kolize s rozhodovací praxí dovolacího soudu, z čehož plyne, že dovolatelem oznámená judikatura na posuzovaný případ nedopadá; Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu