ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3795.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3795/2020-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné D. R. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. č. 1808/3, pro 137 127 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 58/2017, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2020, č. j. 11 Co 214/2020- 85, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2020, č. j. 11 Co 214/2020- 85, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. března 2020, č. j. 14 EXE 58/2017 – 61, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008 , a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007 ). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019). Obecně je tedy třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba dát odvolacímu soudu za pravdu v tom, že v nyní řešené věci se oproti očekávání dovolatelky mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi, jež vyplývají z judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16), nepodávají. Námitky uplatněné dovolatelkou (ohledně placení pojištění v zahraničí a nemožnosti seznámit se s exekučními tituly z důvodu pobytu v zahraničí) lze uplatnit pouze v nalézacím řízení, avšak nelze je považovat za „zjevně nespravedlivé“, či „rozporné s principy právního státu“ a zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu proto nemůže být v této věci prolomena.
Protože odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu