ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.731.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 731/2021-310
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného L. D. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Milanem Dočkalem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární č. 478/1, proti povinným 1) A. G. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská č. 989/7, 2) M. V. , narozené dne XY, bytem XY, 3) TONEM company s. r. o. se sídlem v Karlových Varech, Bulharská č. 688/25, identifikační číslo osoby 27976203, zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská č. 989/7, 4) L. N. , narozené dne XY, bytem XY, 5) J. L. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská č. 989/7, 6) J. K. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská č. 989/7, 7) J. K. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská č. 989/7, 8) A. K. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská č. 989/7, a 9) N. K. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská č. 989/7, pro 54 280 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 48 EXE 1093/2018, o dovolání povinných 1), 3), 5), a 9) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2020, č. j. 15 Co 353/2019-287, takto:
Dovolání povinných 1), 3), 5) a 9) se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 48 EXE 1093/2018-148, zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 74 EX 6191/18, na základě pověření Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 7. 2018, č. j. 48 EXE 1093/2018-16, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů exekuce. Soud prvního stupně zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 4. 2016, č. j. 13 C 8/2014-162, kterým byla odmítnuta žaloba povinných 1) – 9), jako žalobců, o zaplacení dluhu oprávněného, jako žalovaného, z titulu neuhrazených úhrad do fondu oprav a služeb, a současně jim byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 54 280 Kč. Dále zjistil, že oprávněný, povinní 1) – 9), L. H., manželé K., S. M. a L. P. jsou podílovými spoluvlastníky domu č. p. XY v XY a že se dne 15. 11 2016 konala schůze spoluvlastníků, jíž se zúčastnili spoluvlastníci s podílem v rozsahu 5240/10000 včetně oprávněného a povinných 1), 5), 6) a 8), na níž se přítomní spoluvlastníci dohodli na narovnání sporů mezi oprávněným a dalšími spoluvlastníky tak, že se proti sobě započtou pohledávky oprávněného z titulu vynaložených nákladů na výměnu oken v jeho bytech ve výši 266 853 Kč a z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 54 280 Kč (přiznaných exekučním titulem), oproti dluhu oprávněného na nedoplatcích do fondu oprav a služeb ve výši 324 348 Kč s tím, že oprávněný doplatí na úplné vyrovnání dluhů částku 3 485 Kč a nebude po ostatních spoluvlastnících požadovat částku 116 636 Kč z titulu náhrady nákladů dalšího soudního řízení, a spoluvlastníci již poté vůči sobě nebudou míti dalších dluhů či pohledávek. Oprávněný následně na účet spoluvlastníků uhradil částku 3 485 Kč a dne 28. 6. 2018 podal proti povinným návrh na nařízení exekuce na základě exekučního titulu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka oprávněného, která je vymáhána v exekuci, zanikla v důsledku započtení vzájemných pohledávek oprávněného a ostatních spoluvlastníků na schůzi spoluvlastníků dne 15. 11. 2016. Spoluvlastníci účastnící se schůze byli oprávnění se dohodnout na zápočtu pohledávky, která vznikla všem spoluvlastníkům vůči oprávněnému a (mimo jiné) nyní exekvované pohledávky oprávněného vůči některým spoluvlastníkům (povinným), neboť pohledávka oprávněného vůči povinným je pohledávkou, která vznikla v rámci vztahů mezi spoluvlastníky při nakládání se společnou věcí. Pohledávka oprávněného totiž vznikla v důsledku sporu spoluvlastníků při nakládání se společnou věcí a žalobu podali spoluvlastníci (povinní) na základě rozhodnutí většiny spoluvlastníků. Závazek povinných tedy sice spočívá v povinnosti úhrady nákladů řízení úspěšnému oprávněnému a oprávněný je z pohledu vydaného exekučního titulu oprávněn pohledávku vymáhat pouze vůči spoluvlastníkům, kteří se řízení účastnili (povinným), v hmotněprávní rovině však za splnění této povinnosti odpovídají všichni spoluvlastníci, i ti, kteří se nalézacího řízení neúčastnili. Z tohoto důvodu byla exekvovaná pohledávka platně započtena proti pohledávce oprávněného a zanikla, soud prvního stupně proto exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu zastavil.
2. K odvolání oprávněného Krajský soud v Plzni opětovně (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2020, č. j. 15 Co 353/2019-192, bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1658/2020) usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 15 Co353/2019-287, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuce vedená soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 74 EX 6191/18, na základě pověření Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 7. 2018, č. j. 48 EXE 1039/2018-16, se nezastavuje. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nemohlo dojít k platnému zápočtu, neboť se nejednalo o vzájemné pohledávky ve smyslu ustanovení §1982 občanského zákoníku. Vázán právním názorem dovolacího soudu se zabýval povinnými namítanou otázkou případného nesouladu jednání oprávněného s dobrými mravy jako důvodu pro zastavení exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že jednání oprávněného nebylo v rozporu s dobrými mravy. Oprávněný totiž neplatnost zápočtu pohledávek ze dne 15. 11. 2016 nezpůsobil, když důvodem byla absence vzájemnosti započítávaných pohledávek, jíž si zjevně nebyl žádný účastník (ani oprávněný) vědom, a nelze mu klást k tíži, že inicioval narovnání vztahů mezi spoluvlastníky. Odvolací soud rovněž zohlednil, že pohledávky, které měly být předmětem zápočtu, byly z většiny promlčeny již v době, kdy k zápočtu mělo dojít, pasivitu spoluvlastníků, kteří zůstali nečinní i po podání exekučního návrhu a nežalovali ani zbytek dosud nepromlčeného dluhu oprávněného. Rovněž ani z úkonů oprávněného se nejevilo, že by při podání exekučního titulu kalkuloval s promlčením nároku spoluvlastníků, neboť jej mohl podat ve lhůtě 10 let od vykonatelnosti exekučního titulu a mohl tak vyčkat až do doby promlčení zbytku pohledávek spoluvlastníků. Odvolací soud proto uzavřel, že v projednávané věci není dán žádný z tvrzených důvodů pro zastavení exekuce.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní 1), 3), 5) a 9) dovolání. Namítají, že je v rozporu s dobrými mravy jednání oprávněného, jestliže namítá neplatnost právního jednání, které sám inicioval, učinil a podle kterého sám plnil. Oprávněný se totiž sám schůze, na které byl proveden zápočet (později shledaný jako neplatný) účastnil, inicioval ji, se zápočtem souhlasil, zápis z této schůze podepsal a sám podle dohody spoluvlastníků doplatil do fondu částku 3 485 Kč. V projednávané věci je vedle nepoctivosti popsaného jednání oprávněného nezbytné zohlednit rovněž věk a možnosti povinných bránit se případné exekuci. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje. Povinní v 1), 3), 5) a 9) v dovolání navrhli odklad právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinných 1), 3), 5) a 9) není přípustné.
5. V projednávané věci dovolací soud již dříve rozhodoval usnesením ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1658/2020, a dovodil, že pohledávka všech spoluvlastníků domu s jednotkami za jedním spoluvlastníkem při správě domu a pozemku ve smyslu ustanovení §1189 odst. 1 o. z. není započitatelná proti pohledávce tohoto spoluvlastníka na náhradu nákladů řízení před nalézacím soudem vůči části (nikoliv všem) spoluvlastníkům, kteří neuspěli s požadavkem, aby jim tento spoluvlastník zaplatil dluh, jenž mu měl vzniknout při správě, údržbě a obhospodařování spoluvlastněného domu a pozemku ve smyslu ustanovení §1189 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že v tomto směru bylo původní rozhodnutí odvolacího soudu správné a z uvedeného důvodu k zániku exekvované pohledávky nedošlo, nemohla uvedená námitka povinných založit důvod pro zastavení exekuce. Důvodem pro zrušení původního rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k opětovnému rozhodnutí byla skutečnost, že se odvolací soud ve svém původním rozhodnutí nevypořádal s dalšími námitkami povinných, jmenovitě s tím, že povinní 1), 3), 5), 6), 7), 8) a 9) ve svém podání ze dne 2. 10. 2018 a v závěrečném návrhu před soudem prvního stupně rovněž namítali, že jednání povinného je nepoctivé a v rozporu s „dobrými mravy“. Nepoctivost jednání oprávněného měla spočívat v podání exekučního návrhu na vymožení pohledávky povinných 1) – 9), a to přesto, že oprávněný souhlasil se zánikem pohledávek započtením, a teprve poté, co byly pohledávky ostatních spoluvlastníků za oprávněným promlčeny, podal exekuční návrh. Dovolací soud přitom ve zrušujícím rozhodnutí zdůraznil, že i tuto námitku je nezbytné vyhodnotit, neboť ve zcela výjimečných případech může být důvodem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i to, že podání exekučního návrhu a vyvolání exekuce je oprávněným zneužito výhradně k šikaně povinných (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, nebo nález Ústavního sudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14), případně by mohl být dán důvod pro zastavení exekuce proto, že nucený výkon práva vtěleného do exekučního titulu by byl natolik příkře nespravedlivý, že by byl v rozporu se zásadami demokratického právního státu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020, bod 16. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 502/17 ze dne 10. 1. 2018). V ostatních případech (a těch je drtivá většina) je třeba vyjít z toho, že oprávněný má právo prostřednictvím exekučního návrhu se domoci plnění, které mu podle vykonatelného exekučního titulu náleží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1710/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98).
6. V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že pohledávky, které se měly stát předmětem zápočtu, byly z většiny promlčeny již v době, kdy se strany o zápočet pokoušely, a to jak pohledávka oprávněného na náhradu za vyměněná okna, tak i podstatná část nároku spoluvlastníků za oprávněným na úhradu poplatku do fondu oprav a za služby spojené s užíváním bytu. Z úkonů oprávněného se přitom nejevilo, že by při podání exekučního návrhu kalkuloval s promlčením nároku spoluvlastníků, v takovém případě by s podáním návrhu mohl vyčkat do doby, až se promlčí i zbytek pohledávek spoluvlastníků. Oprávněný nebyl při podání exekučního návrhu nikterak v časové tísni, mohl jej podat ve lhůtě 10 let od vykonatelnosti exekučního titulu ve smyslu §640 o. z. Již v době konání schůze dne 15. 11. 2016 byl promlčen nárok spoluvlastníků za několik předchozích let, a od té doby do podání exekučního návrhu se z nároku spoluvlastníků promlčela jen část za dalších 19 měsíců. Oprávněný nezpůsobil neplatnost zápočtu z 15. 11. 2016 a v žádném případě mu nelze klást k tíži, že inicioval narovnání vztahu mezi spoluvlastníky. Důvodem pro neplatnost zápočtu byla absence vzájemnosti započítávaných pohledávek, jíž si zjevně nebyl vědom žádný ze spoluvlastníků, ani oprávněný. Z těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že jednání oprávněného spočívající v nucené realizaci práva, jež u bylo přiznáno vykonatelným exekučním titulem, nebylo v rozporu s „dobrými mravy“.
7. Dovolací soud je skutkovými závěry odvolacího soudu vázán. Jde-li o právní závěr odvolacího soudu, že za jím zjištěných okolností není exekuce plnění uvedeného v exekučním titulu ze strany oprávněného zcela zjevně nespravedlivá (a tedy není v rozporu se zásadami demokratického právního státu), tento jeho závěr je odůvodněný konkrétními odvolacím soudem zjištěnými okolnostmi a nevybočuje z obecných kritérií ustavených v již existující judikatuře dovolacího soudu týkající se zjevné nepřiměřenosti požadavku věřitele vůči dlužníku jako výjimečného důvodu pro zastavení exekuce (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019), nebo oprávněného vůči povinnému (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017). Dovolací soud proto nemá důvod nerespektovat závěr odvolacího soudu v tomto směru (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1409/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4821/2017).
8. Vzhledem k tomu, že dovolání povinných 1), 3), 5) a 9) není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. Dovolatelé současně navrhli odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci nezabýval.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu