ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2744.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 2744/2021-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce M. P. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská č. 327/4, proti žalovaným 1) QI investiční společnosti, a. s. se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, IČO 27911497, zastoupené Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Legionářská č. 1319/10, 2) Dražby.net s. r. o. se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 584/11, IČO 48396389, zastoupené JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Tomkova č. 57/27, 3) Mgr. Ing. Petru Konečnému se sídlem v Olomouci, Na Střelnici č. 1212/39, IČO 66242002, jako insolvenčnímu správci dlužnice H. M. T., narozené dne XY, bytem v XY , a 4) JUDr. Jarmile Cindrové se sídlem v Ústí nad Orlicí, Mistra Jaroslava Kociána č. 38, IČO 13559354, jako insolvenční správkyni dlužníka M. P., narozeného dne XY, bytem v XY, o vyslovení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 205/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. dubna 2021, č. j. 69 Co 233/2020-209, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lucie Dufkové, advokátky se sídlem v Olomouci, Legionářská č. 1319/10.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2), 3) a 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 4. 2021, č. j. 69 Co 233/2020-209, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr o tom, že žalobce není osobou aktivně legitimovanou podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, k podání žaloby na neplatnost dražby ani ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu, který spadá do majetkové podstaty H. M. T., když již dne 4. 5. 2016 byl na majetek žalobce prohlášen konkurs, který stále trvá, a když žalovaná H. M. T., po níž se žalobce domáhá vrácení daru – druhé ideální poloviny bytové jednotky na základě žaloby podané dne 23. 10. 2018, je také v úpadku a tento dar se stal součástí majetkové podstaty dlužnice] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
K otázce, zda je úpadce aktivně věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 20/2000 Sb., o veřejných dražbách, je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty, srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod č. 25/2007, anebo ke stejné otázce, je-li navrhovatelem dražby insolvenční správce, ustanovený v režimu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněném pod č. 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V těchto rozhodnutích byl vyjádřen právní názor, že určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná. K žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je oprávněn (legitimován) – jak vyplývá z ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách – jen ten, do jehož práv bylo provedením dražby zasaženo podstatným způsobem, a současně, ten, kdo byl účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. Není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty (nyní insolvenční správce) sepsal do konkursní (nyní majetkové) podstaty úpadce (dlužníka) a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2384/2019).
Veřejná dobrovolná dražba provedená na návrh insolvenčního správce může být (z hlediska věcné legitimace insolvenčního správce ke zpeněžení předmětu dražby) neplatná, jen jestliže předmět dražby, který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty, a nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (§225 odst. 3 insolvenčního zákona), nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor. Jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, který byl uveřejněn pod č. 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu výzva k vrácení daru učiněná po prohlášení konkursu musí být adresována insolvenčnímu správci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 29 ICdo 78/2014, který byl uveřejněn pod č. 112/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitky dovolatele, „že uplatněním vlastnického práva (výzvou k vrácení daru a poté podáním žaloby ze dne 21. 10. 2018 o vrácení daru) k druhé ideální polovině nemovitostí darovaných H. M. T. se obnovilo jeho vlastnické právo k ideální polovině nemovitostí po H. M. T. s účinky ex nunc, že tento původně darovaný podíl nebyl v jeho insolvenčním řízení pojat do majetkové podstaty, takže na jeho insolvenčního správce nepřešlo dispoziční oprávnění k němu, a mohl tak (bez ohledu na prohlášený konkurs) s takovým majetkem volně disponovat“, „což zakládá jeho věcnou legitimaci ve sporu o určení neplatnosti dražby“, pak zásadně přípustnost dovolání založit nemohou, když žalobce se snaží předložit spekulativní konstrukci vlastní skutkové verze posuzovaného případu (tedy, že je vlastníkem ideální poloviny nemovitostí po H. M. T.). Odvolací soud správně dovodil, že došlo-li k zápisu majetku, tj. druhé ideální poloviny dražených nemovitostí, do soupisu majetkové podstaty dlužnice H. M. T., lze s ním nakládat jen způsobem stanoveným insolvenčním zákonem, a podaná žaloba o vrácení daru je zcela mimo rámec předvídaný insolvenčním zákonem k uplatňování práv v průběhu insolvenčního řízení (§225 insolvenčního zákona), jak uvedeno výše.
Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolatel v dovolání navrhl odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu. Lze poukázat na to, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Obdobně je nutno posoudit i návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku. Návrhem dovolatele na odklad právní moci se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu