ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.3622.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 3622/2020-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně JUDr. Daniely Urbanové se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Příkopě č. 988/31, insolvenční správkyně dlužníka Nová Valaška, s.r.o. se sídlem ve Valašských Kloboukách, Brumovská č. 452, IČO 25593315, zastoupené Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní č. 616/4, proti žalované Kamabe, s.r.o. se sídlem v Tichově č. 29, IČO 29198119, zastoupené Mgr. Martinem Boučkem, advokátem se sídlem v Lochenicích č. 200, o nahrazení souhlasu přihlašovatele s vydáním úschovy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 44 C 131/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2020 č. j. 47 Co 79/2017-169, takto:
Právní moc rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2020 č. j. 47 Co 79/2017-169 se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 6. 10. 2016 č. j. 44 C 131/2016-121 určil, že žalovaná je povinna souhlasit s vydáním částky 574 916 Kč, předmětu úschovy přijatého Okresním soudem ve Zlíně podle usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 3. 2015 č. j. 33 Sd 12/2012 - 14, a to žalobkyni, a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 6. 2020 č. j. 47 Co 79/2017-169 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve výroku o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 426,40 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Tomáše Gartšíka. Odvolací soud shledal správnými závěry soudu prvního stupně, že částka 574 916 Kč přijatá do úschovy od společnosti DF Partner s.r.o. ve prospěch příjemce Nová Valaška, s.r.o. náleží žalobkyni, neboť Československá obchodní banka, a.s. se ve smyslu ustanovení §44a odst. 1 exekučního řádu dovolala neplatnosti faktoringové smlouvy, na jejímž základě byly postoupeny pohledávky společnosti Nová Valaška, s.r.o. vůči složiteli na Ústav finančních služeb, a.s. a dalším postoupením na žalovanou. Odvolací soud přitom vyšel ze závěru, že uzavření faktoringové smlouvy nelze považovat za běžnou obchodní a provozní činnost, a nejedná se tedy o výjimku z generálního inhibitoria.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolání. Dovolatelka současně navrhla odložení právní moci napadeného rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že „žalobkyně je insolvenční správkyně, jež v případě vydání úschovy bude postupovat v intencích insolvenčního zákona, který jí ukládá vést insolvenční řízení k rychlému závěru a konečnému vypořádání poměrů dlužníka“. Žalovaná je v situaci, kdy by v případě svého úspěchu v dovolacím řízení „byla vystavena nutnosti potenciálního vedení sporu proti 11 subjektům“, což je podle žalované „záležitost mimořádně nehospodárná“ a byla-li by uložená částka vyplacena insolvenčním věřitelům, je nutné počítat s „hypotézou nejistého vypořádání případného budoucího nároku s ohledem na neovlivnitelné skutečnosti na straně ostatních věřitelů – příjemců, kteří by byli povinni následně žalobkyni plnit“. Takové situaci, kdy by vydáním předmětu úschovy žalobkyni žalované v konečném důsledku hrozila závažná újma na jejích právech, je podle dovolatelky nutné předejít.
Podle ustanovení §243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Podle ustálené judikatury soudů žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy podle ustanovení §185e o. s. ř. (po 1. 1. 2014 ve smyslu §299 z. ř. s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud předmět úschovy vydá. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě „nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný „je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu (srov. též právní názory uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, které bylo uveřejněno pod č. 66 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009, které bylo uveřejněno pod č. 96 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012). Soudní praxe současně dovodila, že pravomocný rozsudek soudu, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy, nahrazuje ve smyslu §185e o. s. ř. žalobcem odepřený souhlas s vydáním předmětu úschovy žalovanému, bylo-li důvodem pro zamítnutí žaloby prejudiciálně učiněné rozhodnutí o tom, že žalovaný má právo na vydání předmětu úschovy (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009).
V posuzovaném případě složitel DF Partner s.r.o., IČO 00545503, složil částku 574 916 Kč do úschovy soudu ve prospěch příjemce společnosti Nová Valaška, s.r.o., IČO 25593315, s odůvodněním, že má důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem; úschova byla přijata usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 3. 2012 č. j. 33 Sd 12/2012-14 ve prospěch příjemce společnosti Nová Valaška, s.r.o., přihlašovatele 1) soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, a přihlašovatele 2) společnosti Ústav finančních služeb, a.s., IČO 49967011 (usnesení nabylo právní moci 22. 3. 2012). Úschově předcházelo, že právní předchůdkyně žalované Ústav finančních služeb, a.s. (jako faktor) a Nová Valaška, s.r.o. (jako klient) uzavřely dne 8. 10. 2007 faktoringovou smlouvu, kterou se faktor zavázal vůči klientovi jako výrobci k provádění regresního faktoringu pohledávek za podmínek stanovených všeobecnými podmínkami. V souladu s faktoringovou smlouvou byly pohledávky klienta za společností DF Partner s. r. o. v celkové výši 574 916 Kč (za období od 26. 10. 2011 do 10. 11. 2011) postoupeny na faktora, který je následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2014 postoupil společnosti Kamabe, s.r.o. (žalovanému). Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 11. 2007 č. j. 23 Nc 1407/2007-23 byla k vymožení pohledávky oprávněné Československé obchodní banky, a. s., IČO 00001350, nařízena exekuce na majetek povinné Nová Valaška, s.r.o. a exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, ze dne 9. 12. 2011 č. j. 050 EX 1012/07-426 bylo nařízeno provedení exekuce přikázáním pohledávky, kterou má povinná vůči dlužníkovi DF Partner s.r.o.; v uvedeném exekučním řízení se následně (dne 10. 1. 2012) oprávněná podle §44a exekučního řádu dovolala neplatnosti postoupení pohledávek povinné za DF Partner s.r.o. na faktora, k němuž mělo dojít na základě uvedené (neplatné) faktoringové smlouvy. Uvedená exekuce byla poté, co usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2014 č. j. KSBR 30 INS 1435/2014-A-16 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Nová Valaška, s. r. o. a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2014 č. j. KSBR 30 INS 1435/2014-B-11 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz, pro úpadek povinné zastavena. V řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 33 Sd 12/2012 požádal podáním ze dne 7. 1. 2015 insolvenční správce dlužníka Nová Valaška, s.r.o., Mgr. Michal Gruber, o vydání předmětu úschovy, avšak přihlašovatel Kamabe, s.r.o. (žalovaná) s vydáním předmětu úschovy vyslovil nesouhlas.
Z uvedeného vyplývá, že pravomocnými rozsudky, jimiž bylo určeno, že žalovaná je povinna souhlasit s vydáním částky 574 916 Kč, předmětu úschovy přijatého Okresním soudem ve Zlíně podle usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 3. 2015 č. j. 33 Sd 12/2012 – 14, a to žalobkyni, byl ve smyslu ustanovení §299 odst. 1 z. ř. s. nahrazen odepřený souhlas žalované s vydáním předmětu úschovy žalobkyni, jíž současně tyto rozsudky zakládají právo, aby jí soud předmět úschovy vydal. Pravomocné usnesení, kterým by bylo rozhodnuto o vydání předmětu úschovy žalobkyni dříve, než dovolacím soudem bude v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdyby dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenalo zásah do práv dovolatelky, neboť dovolatelka by plnění složené k uspokojení jejího nároku z úschovy již získat nemohla. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2020 č. j. 47 Co 79/2017-169 se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci [§243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu