ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.867.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 867/2021-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka, v exekuční věci oprávněné MAYFAIR Consulting, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 15/11, IČO 28991681, zastoupené JUDr. Janem Szewczykem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 15/11, proti povinné I. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Veronikou Plickovou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 27, pro 4 258 450,80 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního osudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 3132/2018, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. 16 Co 177/2020-152, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 Co 177/2020-152 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.
Povinná v kontextu shora uvedeného rozboru nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Pakliže tedy povinná v bodě III. (po odstavec začínající slovy „…Dovolatelka ještě poukazuje na fakt, že společnost…“) pouze předkládá svoji vlastní obšírnou skutkovou verzi příběhu, mnohdy zcela bez jakéhokoliv vztahu k řešené problematice, nepokládá tak k řešení žádnou právní otázku, která by přípustnost dovolání zakládala.
Pakliže dále povinná namítá, že „…jádro problému dovolatelka spatřuje v neplatnosti smluv uzavíraných mezi ní a podvodnými společnostmi…tyto smlouvy měly být od počátku neplatné pro rozpor s dobrými mravy, zneužitím práva a nepoctivého právního jednání…“, že „…uzavřela smlouvy o úvěrech, které byly pro ni značně nevýhodné, tedy uzavřela je v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek…“, poukazuje na své postavení slabší strany a charakter „lichevních smluv“, pak přehlíží, že na řešení problematiky jejího úvěrového zabřemenění není rozhodnutí založeno, neboť, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů a obsahu spisu, titulem pro nařízení exekuce se stalo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 5. 2018, č. j. 26 C 168/2014-18, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2018 a kterým byl nařízen soudní prodej zástavy – stručně řečeno – bytové jednotky ve vlastnictví povinné. Podkladem pro toto rozhodnutí byla jednak úvěrová smlouva č. 132016 ze dne 30. 5. 2016, uzavřená mezi společností HIT Partners Invest a. s. a P. K., zástavní smlouva uzavřená mezi uvedenou společností a nynější povinnou a smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi uvedenou společností a nynější oprávněnou dne 13. 11. 2017. Je tak nepochybné, že povinná předkládá vlastní skutková tvrzení, ze kterých posléze vyvozuje odlišné, pro sebe výhodné, právní hodnocení a dovozuje zdánlivý rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího (resp. Ústavního) soudu. Odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, „rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná pod sp. zn. 30 Cdo 4665/2019 (takto označené rozhodnutí neexistuje – pozn. dovolacího soudu), sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, nebo sp. zn. 4 Tz 6/2001“, je naprosto nepřípadný, neboť rozhodnutí se týkají problematiky lichvy (lichevních smluv). Ani tyto námitky tak přípustnost dovolání nezakládají.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Dovolatelka navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický; uvedené závěry lze vztáhnout i na návrh na odklad právní moci. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu