ECLI:CZ:NS:2021:21.CUL.3.2021.1
sp. zn. 21 Cul 3/2021-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o návrhu žalobce P. M. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Irenou Valíčkovou, MBA, advokátkou se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 87/18, podaném proti Vrchnímu soudu v Olomouci, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. Nc 25/2021, takto:
I. Návrh na určení lhůty Vrchnímu soudu v Olomouci k „rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2021 č. j. 49 Co 36/2021-175“ se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 17. 12. 2020 č. j. 14 C 303/2019-127 zamítl Okresní soud Brno-venkov žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru ze strany žalované oběma výpověďmi datovanými dne 15. 7. 2019 je neplatné. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, jež bylo soudu prvního stupně doručeno dne 19. 1. 2021. Krajskému soudu v Brně byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání dne 18. 3. 2021. Dne 19. 3. 2021 zaslal žalobce Krajskému soudu v Brně návrh na vydání předběžného opatření, přičemž jeho příslušnost k rozhodnutí o tomto návrhu dovozoval z toho, že již došlo k předložení věci odvolacímu soudu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 3. 2021 č. j. 49 Co 36/2021-175 zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž měla být žalované uložena povinnost poskytnout žalobci zálohu na náhradu mzdy ve výši 80 000 Kč a povinnost poskytovat zálohu na náhradu mzdy ve výši 45 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž mělo být doručeno usnesení soudu o nařízení předběžného opatření.
Na usnesení odvolacího soudu reagoval žalobce podáním ze dne 7. 4. 2021 výslovně označeným jako odvolání, jež prostřednictvím Krajského soudu v Brně adresoval Vrchnímu soudu v Olomouci. Přípustnost odvolání shledává v tom, že Krajský soud v Brně rozhodoval o návrhu na nařízení předběžného opatření jako soud prvního stupně.
Podáním ze dne 13. 5. 2021 se žalobce domáhá, aby Vrchnímu soudu v Olomouci byla určena lhůta k rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2021 č. j. 49 Co 36/2021-175.
Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Jakub Černošek se k návrhu vyjádřil tak, že občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího. Protože řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, měla být věc předložena Nejvyššímu soudu, nikoliv Vrchnímu soudu v Olomouci.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 18. 5. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
V posuzovaném případě k průtahům u Vrchního soudu v Olomouci nedochází. Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího totiž zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 2036/2001). V projednávané věci odvolací soud napadeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření. Takové usnesení, vydané v rámci odvolacího řízení (o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé), je rozhodnutím odvolacího soudu. Odvolání proti němu tudíž přípustné není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3047/2010). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002 sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné pod č. 139 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018 sp. zn. 21 Cdo 2210/2018).
Z uvedeného je zřejmé, že není dána funkční příslušnost Vrchního soudu v Olomouci k rozhodnutí o „odvolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2021 č. j. 49 Co 36/2021-175. Vrchní soud v Olomouci správně vrátil dne 27. 4. 2021 spis Krajskému soudu v Brně a k průtahům tedy u něho nemůže docházet. Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu