ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.1246.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 1246/2021-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. R., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Radkem Nápravníkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Harfě 7, proti žalovaným: 1) H. L., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Františkem Zadinou, advokátem se sídlem v Sázavce 46, 2) J. Š. , narozenému XY a 3) B. Š. , narozené XY, oběma bytem v XY, 4) I. P. , narozené XY, bytem v XY, a 5) J. Š., narozené XY, bytem v XY, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 3/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, č. j. 29 Co 333/2020-253, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. 98 C 3/2018-223, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, zapsaným na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY (výrok I). Ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/5 vzhledem k celku pozemku parc. č. XY a v rozsahu 1/5 vzhledem k celku pozemku parc. č. XY přikázal do výlučného vlastnictví žalobci, ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/5 vzhledem k celku pozemku parc. č. XY přikázal do výlučného vlastnictví žalovaných 2) a 3), ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/5 vzhledem k celku pozemku parc. č. XY přikázal do výlučného vlastnictví žalované 4) a ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/5 vzhledem k celku pozemku parc. č. XY přikázal do výlučného vlastnictví žalované 5) (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) přiměřenou náhradu ve výši 110 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalovanému 1) uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 8 200 Kč (výrok IV), rovněž žalovanému 1) uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanými 2), 3), 4) a 5) tak, že nárok na náhradu nákladů řízení se nikomu z nich nepřiznává (výrok VI.). Dále zamítl žalobu v části týkající se vzájemného převodu přikázaných spoluvlastnických podílů (výrok VII).
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného 1) rozsudkem ze dne 7. 1. 2021, č. j. 29 Co 333/2020-253, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až VII. tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY, obec XY, zrušil, pozemek parc. č. XY přikázal do vlastnictví žalovaného 1) H. L., pozemek parc. č. XY přikázal do vlastnictví ve společném jmění manželů žalovaným 2) a 3) J. Š. a B. Š., pozemek parc. č. XY přikázal do vlastnictví žalobce R. R., pozemek parc. č. XY přikázal do vlastnictví žalované 4) I. P. a pozemek parc. č. XY přikázal do vlastnictví žalované 5) J. Š. (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 640 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a ve výrocích IV až VII uložil stejnou povinnost, tedy zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 640 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, i žalovanému 1), společně a nerozdílně žalovaným 2) a 3), žalované 4) a žalované 5).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Přípustnost dovolání opírá o §237 zákona č. 99/1963/Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“) a ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení dvou otázek hmotného práva, a to jednak „zda mohl odvolací soud svým rozhodnutím vybočit ze zákonných mezí pro vypořádání podílového spoluvlastnictví, když při vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodoval proti většinové vůli spoluvlastníků toliko ve prospěch jediného spoluvlastníka, a to spoluvlastníka, který své spoluvlastnické podíly k pozemkům získal nerespektováním práva, když tento žalovaný č. 1 navíc na sporných pozemcích žádnou stavbu garáže nevlastní ani legálně neužívá“; k tomu poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1857/2016. Jako druhou otázku uvádí „zda odvolací soud mohl svým rozhodnutím v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví legalizovat protiprávní jednání žalovaného č. 1, který spoluvlastnické podíly na sporných pozemcích nabyl na základě nerespektování předkupního práva žalobce a ostatních podílových spoluvlastníků a navíc na sporných pozemcích žádnou stavbu garáže nevlastní ani legálně neužívá“; přitom poukazuje na odklon od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015. Dále se dovolatel domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla po přijetí nové právní úpravy zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), řešena, a to „zda je možné, aby odvolací soud svým rozhodnutím v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví založil stav, kdy nutí ostatní podílové spoluvlastníky, aby mezi sebe bez projevu jejich vlastní vůle přijali další osobu, konkrétně žalovaného č. 1, který spoluvlastnické podíly na sporných pozemcích nabyl na základě nerespektování předkupního práva žalobce a ostatních podílových spoluvlastníků a navíc na sporných pozemcích žádnou stavbu garáže nevlastní ani legálně neužívá“. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu buď změnil podle pokynů dovolatele, případně aby jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V nyní posuzované věci rozhodoval soud o žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. XY, XY, XY, XY, XY v katastrálním území XY, obec XY. Vyšel ze zjištění, že všichni účastníci jsou podílovými spoluvlastníky všech shora uvedených pozemků, přičemž každý z nich vlastní 1/5 na každém z uvedených pozemků; žalovaní č. 2 a 3 (manželé) vlastní společně (ve společném jmění manželů) jeden podíl v rozsahu 1/5. Pozemky vzájemně sousedí, jsou shodné velikosti a shodného obdélníkového tvaru, na každém z nich stojí jedna garáž. Na pozemku parc. č. XY je garáž užívaná žalobcem, na pozemku parc. č. XY je garáž užívaná žalovaným 1), na pozemku parc. č. XY je garáž užívaná žalovanými 2) a 3), na pozemku parc. č. XY je garáž užívaná žalovanou 4) a na pozemku parc. č. XY je garáž užívaná žalovanou 5). Pozemky kopírují stavby garáží na nich postavené. Žalobce, žalovaní 2) a 3) a žalovaná 4) byli v době rozhodování soudu evidováni v katastru nemovitostí jako vlastníci garáží, zatímco žalovaná 4) společně se žalovaným 1) nikoli. Žalovaný 1) nabyl spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích na základě kupní smlouvy uzavřené dne 5. 11. 2014 s manželi B., garáž evidovanou na pozemku parc. č. XY však touto kupní smlouvou nenabyl, neboť z textu smlouvy nelze dovodit jednoznačný projev vůle převést vlastnické právo ke garáži. Dne 13. 12. 2017 uzavřeli žalobce a žalovaní 2) – 5) dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ve které ujednali, že si navzájem převedou podíly na pozemcích tak, aby každý z nich byl vlastníkem pozemku, na němž stojí garáž v jeho vlastnictví. Dohodu žalovaný 1), ač k tomu byl vyzván, neuzavřel.
K otázce první, týkající se odklonu od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1857/2016 ze dne 20. 10. 2016:
Dovolatel především tvrdí, že se odvolací soud bez přiléhavého odůvodnění odchýlil od žalobního petitu a většinové vůle dovolatele a ostatních podílových spoluvlastníků, vyjádřené v dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kterou podepsal on se všemi podílovými spoluvlastníky s výjimkou žalovaného 1), čímž postavil zájem jednoho spoluvlastníka nad zájem zbývajících podílových spoluvlastníků. Je přesvědčen o tom, že soud sice může překročit návrhy účastníků, jeho volnost však ve vztahu k rozhodnutí o způsobu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není absolutní, měl by být vázán žalobním petitem a zejména zákonem určenými podmínkami pro vypořádání spoluvlastnictví.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1857/2016, uvedl, že v ustanovení §142 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), se uplatnilo shodné zákonné pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví jako v ustanovení §1147 o. z., přičemž soud byl rovněž tímto pořadím vázán. Dosavadní judikaturu týkající se závazného pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví lze proto v zásadě použít i po nabytí účinnosti současně účinného občanského zákoníku (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3789/2018 - toto rozhodnutí je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zde uvedená, přístupné i na www.nsoud.cz ).
Obdobně jako zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, stanoví zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nejen možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání. Podle účinné právní úpravy je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci, a teprve tehdy, není-li to dobře možné, může soud přikázat věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům věci (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015).
V souladu s uvedeným se odvolací soud držel zákonného pořadí a s možným rozdělením věci se vypořádal. V odůvodnění přesvědčivě vysvětlil, že není možné reálné rozdělení každého z uvedených pěti pozemků na 5 dílů a jejich přikázání jednotlivým účastníkům do výlučného vlastnictví, ale že se logicky nabízí možnost rozdělení souboru pěti totožných pozemků ve smyslu §1147 o. z. mezi pět podílových spoluvlastníků všech pozemků tak, že každý ze spoluvlastníků se stane výlučným vlastníkem jednoho z pěti stejných pozemků, tj. vlastníkem stejného reálného dílu souboru pěti stejných pozemků.
Dovolací soud v této souvislosti připomíná svůj opakovaně vyslovený názor, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu, resp. někdy i přijmout různá řešení sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, kterou je možné zpochybnit jen v případě, není-li řádně odůvodněna nebo jestliže je zjevně nepřiměřená (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2746/2009, nebo ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015 a celou řadu navazujících rozhodnutí).
V dané věci úvaha odvolacího soudu zjevně nepřiměřená není. Odvolací soud zohlednil, že takovýto způsob vypořádání je pro všechny spoluvlastníky nejméně zatěžující, neboť není třeba žádná peněžitá náhrada, shodně šetří zájmy všech podílových spoluvlastníků, protože při vypořádání všichni získávají a ztrácejí totéž, a uvedené vypořádání je i v souladu s účelným využitím každého pozemku, neboť na každém pozemku stojí jedna stavba garáže užívaná jedním ze spoluvlastníků. Rovněž vysvětlil, že přikázání konkrétních pozemků do vlastnictví konkrétních podílových spoluvlastníků logicky musí odpovídat vlastnictví garáží na pozemcích, případně užívání garáže na pozemku parc. č. XY (za předpokladu, že garáž umístěná na tomto pozemku skutečně není ve vlastnictví žalovaného č. 1).
K otázce druhé ohledně tvrzeného odklonu od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3619/2015 ze dne 16. 12. 2015:
Odkaz na rozsudek ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015, není v nyní posuzované věci přiléhavý, neboť v něm Nejvyšší soud řešil otázku dobrých mravů v souvislosti s modifikací (změnou) vypořádacích podílů účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví oproti výši spoluvlastnických podílů, zatímco v nyní posuzované věci odvolací soud spoluvlastnické podíly účastníků s ohledem na korektiv dobrých mravů žádným způsobem nemodifikoval. Rozpor s dobrými mravy spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nezohlednil, že žalovaný 1) získal spoluvlastnický podíl k pozemkům za nerespektování předkupního práva ostatních spoluvlastníků, a dále, že kupní smlouvou nenabyl vlastnické právo ke garáži, ani ji legálně neužívá.
Dovolací soud však žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s dobrými mravy, nezjistil. Odvolací soud ve svém odůvodnění podrobně vysvětlil, že neexistuje žádný rozumný důvod, aby se žalovaným 1) bylo při vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným pozemkům jednáno jinak než s ostatními podílovými spoluvlastníky jen proto, že kupní smlouvou s manželi B. nenabyl společně se spoluvlastnickými podíly na pozemcích i garáž postavenou na pozemku parc. č. XY. Manželé B. jsou přesvědčeni o tom, že garáž žalovanému 1) prodali a právní vztah mezi nimi a žalovaným 1) není předmětem řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Neshledal ani, že by žalovaný 1) užíváním garáže nějak zasahoval do práv ostatních spoluvlastníků. Rovněž zdůraznil, že ostatním podílovým spoluvlastníkům evidentně žádný právní titul k předmětné garáži na pozemku parc. č. XY nesvědčí, a proto není důvod k přikázání pozemku parc. č. XY namísto do vlastnictví žalovaného 1); do vlastnictví některého z nich.
Z výše uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu není, tudíž není dána ani přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
K otázce třetí, jejímž prostřednictvím dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že svým rozhodnutím založil stav, jímž nutí ostatní podílové spoluvlastníky, aby mezi sebe bez projevu jejich vlastní vůle přijali další osobu, konkrétně žalovaného 1), který žádnou stavbu garáže nevlastní ani legálně neužívá a spoluvlastnické podíly nabyl za nerespektování předkupního práva:
Ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím zodpovězení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolatel se jejím prostřednictvím snaží v řízení zohlednit skutečnost, že při uzavírání kupní smlouvy mezi žalovaným 1) a manželi B. nebylo respektováno předkupní právo ostatních spoluvlastníků, a dále, že žalovaný 1) není vlastníkem garáže. Odvolací soud však vysvětlil, že právní vztah mezi žalovaným 1) a manželi B. (původními vlastníky garáže a spoluvlastnického podílu na pozemcích), není předmětem probíhajícího řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví. K tomu snad lze pouze doplnit, že žalovanému 1) již nemůže být v tomto řízení vytýkána skutečnost, že získal spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. XY za nerespektování předkupního práva ostatních spoluvlastníků. K uplatnění předkupního práva měli ostatní spoluvlastníci prostor v jiném řízení a skutečnost, že toho nevyužili, nemůže jít v tomto řízení žalovanému 1) k tíži. Jak totiž sám dovolatel uvádí, o nerespektování předkupního práva ostatních podílových vlastníků pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, pravomocně rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 v rozsudku ze dne 7. 9. 2017 s tím, že předkupní právo již nebylo možné v důsledku jeho prekluze k 1. 1. 2015 uplatnit.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu