ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.2752.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 2752/2021-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce V. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Jihlavě, Husova 1288/25, proti žalované J. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Husova 1653/46, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 253/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. 58 Co 84/2021-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 400 Kč k rukám zástupkyně žalované JUDr. Jany Hronové do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 5 C 253/2020-45, zamítl žalobu na určení, že bytová jednotka č. XY, zapsaná na LV č. XY pro k. ú. XY, spoluvlastnický podíl o velikosti id. 71/10919 na společných částech domu č. p. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, stojícího na pozemcích parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, zapsán na LV č. XY pro k. ú. XY (dále rovněž jako „předmětná jednotka a spoluvlastnický podíl na společných částech domu“) a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 71/10919 na pozemcích parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, zapsán na LV č. XY pro k. ú. XY (dále také jako „spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích“), jsou ve společném jmění účastníků řízení (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok I).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli manželství 4. 5. 1991. Žalované vzniklo před uzavřením manželství členství ve Stavebním bytovém družstvu na základě rozhodnutí SDB POKROK ze dne 30. 3. 1989, avšak společné členství účastníků řízení v družstvu nevzniklo. Dovodil, že pokud žalovaná uzavřela dne 8. 4. 1999 smlouvu o převodu jednotky (družstevního bytu) a příslušného podílu na společných částech domu do vlastnictví nájemce – člena bytového družstva se Stavebním bytovým družstvem POKROK, nestaly se tato jednotka, příslušný spoluvlastnický podíl na společných částech domu a příslušný spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích s ohledem na konkrétní ustanovení zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 24. 5. 1999, součástí společného jmění účastníků řízení (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1668/2003). Proto soud prvního stupně žalobu zamítl.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. 4. 2021, č. j. 58 Co 84/2021-84, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 4. 2021, č. j. 58 Co 84/2021-89, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé v části týkající se spoluvlastnického podílu o velikosti id. 71/10919 na pozemcích parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, zapsaného na LV č. XY pro k. ú. XY, a ve výroku II o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud s ohledem na obsah odvolání a dalších podání žalobce adresovaných odvolacímu soudu přezkoumával pouze závěry soudu prvního stupně týkající se spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích. Vyšel ze zjištění, že hlavní město Praha jako prodávající na straně jedné a jednotliví vlastníci jednotek nacházejících se v domě č. p. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY (tedy i žalovaná) jako kupující na straně druhé uzavřeli dne 6. 4. 2006 kupní smlouvu č. KUP/58/53/008229/2006, na základě které měli kupující nabýt do vlastnictví příslušné spoluvlastnické podíly na převáděných pozemcích v rozsahu, který odpovídal výši jejich spoluvlastnických podílů na společných částech domu, jenž se na těchto pozemcích nachází. Uzavřel, že byla-li žalovaná výlučnou vlastnicí předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu, nabyla na základě této smlouvy s ohledem na příslušná ustanovení zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, do výlučného vlastnictví i spoluvlastnický podíl na shora uvedených pozemcích.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně namítá, že odvolací soud měl přezkoumat rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k předmětné jednotce a příslušnému spoluvlastnickému podílu na společných částech domu.
V souvislosti se závěry soudů nižších stupňů ohledně předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu poznamenává, že v poměrech projednávané věci se nejednalo o „vypořádání družstevního podílu žalované, ale o úplatný převod bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech domu na základě smlouvy ze dne 8. 4. 1999.“ Z tohoto důvodu nejsou pro projednávanou věc přiléhavé závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1668/2003. Žalobce opakovaně projevil vůli nabýt předmětnou jednotku i příslušné spoluvlastnické podíly do společného jmění manželů, a proto se staly součástí tohoto majetkového společenství (v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4976/2014, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010).
Má rovněž za to, že i příslušný spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích se stal na základě kupní smlouvy ze dne 6. 4. 2006 součástí společného jmění manželů. Uvádí, že „se jednalo o úplatnou smlouvu, kdy na koupi podílu na pozemcích byly vynaloženy opět společné finanční prostředky, tedy prostředky patřící do společného jmění manželů.“ V případě, že by se příslušný spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích stal součástí společného jmění manželů, nebyl by vlastnický režim předmětné jednotky, spoluvlastnického podílu na společných částech domu a příslušného spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích odlišný, „pouze by podíly na pozemcích přešly do společného jmění manželů.“ Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a podané žalobě vyhověl, případně rozsudek odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Má za to, že na základě smlouvy o převodu jednotky (družstevního bytu) a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu do vlastnictví nájemce – člena bytového družstva uzavřené se Stavebním bytovým družstvem POKROK dne 8. 4. 1999 nabyla předmětnou jednotku i spoluvlastnický podíl na společných částech domu do výlučného vlastnictví. Ve výlučném vlastnictví žalované je rovněž spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích, který nabyla na základě smlouvy č. KUP/58/53/008229/2006 uzavřené dne 6. 4. 2006 s hlavním městem Prahou. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce „zamítl.“
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
K předmětné jednotce a příslušnému spoluvlastnickému podílu na společných částech domu:
Odvolací soud uvedl, že s ohledem na obsah odvolání a dalších podání žalobce učiněných k odvolacímu soudu žalobce v rámci odvolacího řízení nenapadl relevantní závěry soudu prvního stupně týkající se předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu. Odvolací soud proto v tomto rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumával.
Žalobce v dovolání s tímto závěrem odvolacího soudu nesouhlasí a uvádí, že pokud napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, byl odvolací soud povinen přezkoumat také závěry nalézacího soudu týkající se předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu.
Z uvedeného se podává, že dovolatel v souvislosti se závěry odvolacího soudu týkajícími se předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu polemizuje s procesním postupem odvolacího soudu a jeho právním posouzením věci.
Může-li být dovolání v této části přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz .
Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem, resp. s jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Jinými slovy, prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v §237 o. s. ř.
V projednávané věci žalobce pouze polemizuje s právním posouzením odvolacího soudu, resp. s jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení mělo být jiné (podle tvrzení žalobce řádně napadl v rámci odvolacího řízení i rozhodnutí soudu prvního stupně o předmětné jednotce a příslušném spoluvlastnickém podílu na společných částech domu, a proto měl odvolací soud přezkoumat rovněž tyto závěry nalézacího soudu). Žalobce však v této souvislosti neformuluje žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný. Dovolatel tak řádně nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. (který z předpokladů přípustnosti považuje za splněný). Již jen proto nemůže přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. tato námitka žalobce založit.
K tomu dovolací soud poznamenává, že z obsahu doplnění odvolání žalobce ze dne 28. 12. 2020 i vyjádření žalobce ze dne 30. 3. 2021 se zcela zřetelně podává, že žalobce v dovolání napadá pouze závěry soudu prvního stupně týkající se příslušného spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích, a nikoliv i závěry soudu prvního stupně týkající se předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu.
Z tohoto důvodu nemohou založit přípustnost dovolání ani námitky žalobce směřující do závěrů soudu prvního stupně týkajících se předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu. Rozhodnutí odvolacího soudu ohledně předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu je totiž založeno na řešení zcela jiných právních otázek než rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž žalobce v dovolání řešení právních otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k předmětné jednotce a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, relevantním způsobem nenapadá.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1842/2019).
V projednávané věci neuplatnil žalobce v odvolacím řízení námitky do závěrů nalézacího soudu o vlastnickém režimu předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu. Pokud se proto odvolací soud souvisejícími právními otázkami v poměrech projednávané věci nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat jen z tohoto důvodu na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s touto námitkou přichází žalobce až v dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1480/2014). Ani z tohoto důvodu nemohou námitky žalobce vztahující se k předmětné jednotce a příslušnému spoluvlastnickému podílu na společných částech domu založit v této části dovolání jeho přípustnost.
K příslušnému spoluvlastnickému podílu na pozemcích:
Žalobce v této části dovolání nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že příslušný spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích je ve výlučném vlastnictví žalované. Namítá, že na základě kupní smlouvy ze dne 6. 4. 2006 se stal spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích součástí společného jmění účastníků řízení.
Dovolatel v souvislosti s touto námitkou nevymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Uvádí, že „rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Žalobce však žádnou konkrétní právní otázku neformuluje a na žádnou relevantní ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu v této souvislosti neodkazuje (nutno poznamenat, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010, ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4976/2014, na které však žalobce odkazuje v části dovolání týkající se předmětné jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu, nejsou pro projednávanou věc přiléhavé, protože na řešení relevantních právních otázek nespočívají – tato rozhodnutí jsou založena na řešení právní otázky vlastnického režimu bytové jednotky, k níž bylo vlastnické právo převedeno na základě smlouvy uzavřené mezi bytovým družstvem jako převodcem a oběma manželi jako nabyvateli, přičemž v době jejího uzavření byl členem bytového družstva jen jeden z manželů. V posuzované věci však došlo k uzavření příslušné smlouvy pouze jedním z manželů a jejím předmětem nebyla bytová jednotka, ale spoluvlastnický podíl na pozemcích, na němž se nachází bytový dům. Tato smlouva rovněž nebyla uzavřena mezi bytovým družstvem jako převodcem a oběma manželi jako nabyvateli, ale mezi vlastníkem pozemku, na němž se bytový dům nachází, a jedním z manželů.).
Z uvedeného tedy plyne, že obsahem této části dovolání je také pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci, která však nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016).
Z těchto důvodů trpí dovolání v této části vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 10. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu