ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1994.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1994/2021-869
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobce P. M. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Josefem Havlíčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Kozí 26/4, proti žalovaným 1) Bayerische Investment Fonds a. s. – investiční společnost – v likvidaci , identifikační číslo osoby 27712338, s datem výmazu z obchodního rejstříku ke dni 24. 3. 2018, a 2) Bavaria Asset Management GmbH , se sídlem v Mnichově, Lindenstrasse 12a, Spolková republika Německo, identifikační číslo osoby HRB 165249, zástupce pro doručování Sdružení věřitelů České banky, z. s., se sídlem v Brně – Řečkovicích, Kárníkova 1537/16, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 66002524, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1/9 Cm 128/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2018, č. j. Nco 54/2017-734, takto:
Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2018, č. j. Nco 54/2017-734, se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 22. 5. 2017 u Krajského soudu v Brně žalobu pro zmatečnost ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Cm 128/2011. Podáním ze dne 7. 8. 2017 pak navrhl vyloučení soudce tamního soudu JUDr. Martina Fišera z projednání a rozhodnutí této věci pro podjatost.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že soudce JUDr. Martin Fišer není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1/9 Cm 128/2011. Toto rozhodnutí napadl žalobce podáním ze dne 13. 9. 2018, označeným jako dovolání, které podáním datovaným dnem 16. 5. 2021 a doručeným Krajskému soudu v Brně dne 18. 5. 2021 vzal zpět.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Jak Nejvyšší soud vysvětlil např. v usnesení ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4171/2019 (jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách), vydání rozhodnutí o vyloučení soudce přísluší de iure nadřízenému soudu. Pojem „nadřízený soud” je spjat s organizačními vazbami uvnitř soustavy soudů, nikoliv se vztahy instančními. S „odvolacím soudem“ jej zaměňovat nelze (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o námitce podjatosti soudce krajského soudu, nemá toto jeho rozhodnutí charakter rozhodnutí odvolacího soudu, ani rozhodnutí soudu prvního stupně; jde o rozhodnutí nadřízeného soudu. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovým rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje (z četné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 736/2002, ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3731/2008, ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2552/2019, či ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2026/2020).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2001, pod číslem 121).
Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, rozhodnutím předsedy senátu (§243f odst. 2 o. s. ř.) podle §104 odst. 1 věty první ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Za těchto okolností nebyl důvod vyvozovat procesní důsledky ze skutečnosti, že nebyl zaplacen soudní poplatek za dovolání (srov. shodně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2830/2012, a ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1314/2020).
O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodnou soudy v konečném rozhodnutí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. 8. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu