ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2067.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2067/2021-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně innogy Energie, s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, identifikační číslo osoby 49903209, zastoupené Mgr. Přemyslem Dubem, advokátem se sídlem v Praze, Limuzská 3135/12, proti žalované Lubenecké strojírny a.s. , se sídlem v Praze 10, Archangelská 1568/1, identifikační číslo osoby 28713893, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o 325 957,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 100/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2021, č. j. 17 Co 387/2017-274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 616 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Přemysla Duba.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení částky 325 957,81 Kč s příslušenstvím jako ceny za dodávku plynu a s ní spojených služeb podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi stranami dne 6. 1. 2015.
Okresní soud v Lounech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č. j. 14 C 100/2016-150, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 325 957,81 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 17. 5. 2018, č. j. 17 Co 387/2017-201, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 5. 2018, č. j. 17 Co 387/2017-205, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku I, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 247 231 Kč s příslušenstvím, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. 7. 2020, č. j. 23 Cdo 4565/2018-238, zrušil uvedený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku I, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 247 231 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II (výrok I napadeného rozhodnutí), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozhodnutí) a dovolacího řízení (výrok III napadeného rozhodnutí).
Odvolací soud po zopakování dokazování vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně se žalovanou dne 6. 1. 2015 uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky plynu označenou č. 2110800005594 na období od 15. 1. 2015 do 31. 12. 2015. V bodu 2 závěrečných ustanovení této smlouvy se účastnice dohodly, že smlouva může být měněna nebo doplňována na základě písemných dodatků podepsaných oprávněnými zástupci obou smluvních stran nebo na základě prostředků elektronické komunikace za podmínek předem písemně stranami smlouvy sjednaných. Ve smlouvě byla jako osoba oprávněná k jednání za žalovanou ve věcech smluvních (a také jako osoba pověřená pro operativní a technické jednání) uvedena paní S. Š.; smlouva specifikovala také její kontaktní
e-mailovou adresu. V příloze č. 1 k předmětné smlouvě byl určen typ měření C (který nelze použít pro měření denní kapacity a který je proto používán především u maloodběratelů s menšími odběry, např. u domácností) s tím, že typ měření může být změněn provozovatelem distribuční soustavy. V příloze č. 1 ke smlouvě o připojení k distribuční soustavě označené číslem 310090000146, kterou dne 1. 2. 2010 uzavřely žalovaná jako zákazník a společnost GasNet, s.r.o., (identifikační číslo osoby 27295567) jako provozovatel distribuční soustavy, byl stanoven způsob měření typu B (umožňující hodinové měření přenášené jednou měsíčně, k němuž je nutno sjednat denní rezervovanou pevnou a přerušitelnou distribuční kapacitu). Zástupce žalobkyně e-mailem ze dne 14. 1. 2015 vyzval žalovanou, aby s ohledem na sjednané měření typu B sdělila výši rezervované kapacity. Téhož dne paní S. Š. jako zástupkyně žalované žalobkyni informovala, že žádá o nastavení denní rezervované kapacity ve výši 146 m 3 . Žalovaná v průběhu doby, na níž byla smlouva mezi účastníky sjednána, několikrát překročila sjednanou denní rezervovanou pevnou a přerušitelnou distribuční kapacitu. Žalobkyně proto spolu se zaplacením ceny za dodaný plyn na žalované požadovala také zaplacení složky ceny za překročení denní rezervované pevné a přerušitelné distribuční kapacity. Žalovaná žádnou z uvedených částek nezaplatila.
Po stránce právní se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož došlo ke sjednání měření typu B a nastavení denní rezervované pevné a přerušitelné distribuční kapacity ve výši 146 m 3 osobou k tomu smluvně pověřenou a způsobem (prostředky elektronické komunikace) smlouvou umožněným. Jelikož žalovaná sjednanou kapacitu překročila, žalobkyně byla podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, resp. podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2014 ze dne 25. 11. 2014, o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu, dále jen „cenové rozhodnutí“, povinna žalované žalovanou částku vyúčtovat, a to včetně sporné platby za překročení denní rezervované pevné a přerušitelné distribuční kapacity, kterou žalobkyně vyčíslila v souladu s cenovým rozhodnutím. K námitce žalované, že účtovaná sankce za překročení sjednané kapacity je vzhledem k výši a nepřehlednosti a komplikovanosti jejího výpočtu v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud uvedl, že platba za překročení denní rezervované pevné a přerušitelné distribuční kapacity podléhá výše uvedenému cenovému rozhodnutí, žalobkyně při jejím účtování postupovala v souladu s obecně závazným právním předpisem, přičemž tato platba ani nebyla příjmem žalobkyně; ta ji v souladu s cenovým rozhodnutím převáděla provozovateli distribuční soustavy.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, jež považuje za přípustné předně z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, zda je v daném případě možné, aby písemná smlouva byla změněna prostředky elektronické komunikace, pokud účastníci podmínky použití elektronické komunikace předem nesjednají v písemné formě; tato otázka nebyla dle žalované v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Žalovaná dále zpochybňovala závěr odvolacího soudu, podle kterého
e-mailovou komunikací ze dne 14. 1. 2015 došlo mezi účastníky ke změně smlouvy o sdružených službách dodávky plynu tak, že byl sjednán typ měření B a nastavena denní rezervované kapacita plynu ve výši 146 m 3 . Odvolací soud však podle žalované přehlédl, že žalobkyně na návrh žalované o nastavení dané rezervované kapacity nezareagovala a nepotvrdila přijetí tohoto návrhu, ke změně smlouvy prostředky elektronické komunikace tak ve skutečnosti nemohlo dojít. Vycházel-li odvolací soud ze závěru opačného, odchýlil se tím podle žalované od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3192/2007, a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 963/2004. Ke změně způsobu měření odběru plynu na měření typu B e-mailovou komunikací mezi účastnicemi podle žalované navíc nemohlo dojít ani z toho důvodu, že tuto změnu žalovaná e-mailem ze dne 14. 1. 2015 nenavrhla. Vzhledem k tomu, že odvolací soud uvedené otázky posoudil nesprávně, žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně v podaném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné. Žalovaná podle žalobkyně přehlíží, že i v případě, že by soudy považovaly sporné právní jednání za neplatné pro nedostatek sjednané formy, podle §579 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalované nesvědčí právo namítat neplatnost právního jednání. Žalovaná sama tuto neplatnost právního jednání způsobila tím, že denní rezervovanou kapacitu stanovila e-mailovou zprávou, a nikoliv písemným dodatkem. Nadto žalobkyně upozorňuje, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na řešení otázky, zda je možné, aby písemná smlouva byla změněna prostředky elektronické komunikace, pokud účastníci podmínky použití elektronické komunikace předem písemně nesjednají. Žalobkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, případně aby je zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná v dovolání formuluje otázku, zda je v daném případě možné, aby písemná smlouva byla změněna prostředky elektronické komunikace, pokud účastníci podmínky použití elektronické komunikace předem písemně nesjednají. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů však vyplývá, že strany smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 6. 1. 2015 podmínky použití elektronické komunikace v požadované formě sjednaly, když v této písemně uzavřené smlouvě označily paní S. Š. jako osobu oprávněnou jednat za žalovanou ve věcech smluvních a zároveň jako osobu pověřenou pro jednání operativní a technické. Za tímto účelem ve smlouvě strany dle zjištění soudů nižších stupňů specifikovaly kontaktní e-mailovou adresu paní S. Š. jako zástupkyně žalované. Odvolací soud tak vycházel z toho, že podmínky použití elektronické formy komunikace ve smlouvě sjednány byly a smlouvu bylo možno měnit (mimo jiné) právě prostředky elektronické komunikace (srov. bod 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí); při sporné e-mailové komunikaci ze dne 14. 1. 2015 přitom byly uvedené podmínky splněny, když za žalovanou jednala osoba smluvně pověřená prostřednictvím e-mailové adresy ve smlouvě specifikované. Jestliže žalovaná tvrdí, že podmínky použití prostředků elektronické komunikace nebyly mezi smluvními stranami písemně sjednány, konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém základě než odvolací soud. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů přitom v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 2. 2019 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Výklad tohoto právního jednání provedený odvolacím soudem žalovaná v dovolání přitom nezpochybnila.
Namítá-li dále žalovaná, že e-mailem ze dne 14. 1. 2015 nenavrhla změnu měření z typu C uvedeného v příloze č. 1 smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi účastnicemi na typ měření B, a proto typ měření B nebyl stranami sjednán, uvedená námitka se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem. Podle skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů totiž volba, příp. změna typu měření nespadá do kompetence stran smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, ale typ měření pro dané odběrové místo určuje distributor plynu (srov. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na č. l. 153, resp. bod 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí; uvedené vyplývá rovněž z přílohy č. 1 předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky plynu). V projednávané věci byl distributorem plynu (společností GasNet, s.r.o.) pro objekt žalované stanoven typ měření B (viz přílohu č. 1 smlouvy o připojení k distribuční soustavě uzavřené mezi společností GasNet, s.r.o., a žalovanou dne 1. 2. 2010). Domnívá-li se žalovaná, že e-mailovou komunikací mezi účastnicemi ze dne 14. 1. 2015 mohlo dojít ke změně typu měření odběru plynu v objektu žalované, z uvedeného důvodu jí nelze přisvědčit. Ani tato otázka tak nemůže přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka konečně namítá, že žalobkyně jako oblát řádně nepřijala nabídku na změnu smlouvy (nastavení rezervované kapacity ve výši 146 m 3 ) učiněnou zástupkyní žalované e-mailem ze dne 14. 1. 2015. Ze strany žalobkyně totiž nedošlo k potvrzení akceptace dané nabídky žalované ve smluvně vyžadované formě, tj. písemně či prostředky elektronické komunikace. Tím, že dospěl k opačnému závěru, se tak odvolací soud podle žalované odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované rozsudky ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3192/2007, a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 963/2004. Námitku, že žalobkyně řádně nepřijala změnu smlouvy, ale žalovaná v řízení (před podáním dovolání) nevznesla, ačkoli mohla. Podle §241a odst. 6 o. s. ř. však v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy, a tak ani dosud v řízení nevznesená právní argumentace není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 619/2021, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1703/21).
Vzhledem k výše uvedenému tak dovolací soud dovolání žalované směřující proti té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky 247 231 Kč, jako nepřípustné podle 237 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání, který žalovaná v dovolání nevymezila, posoudil Nejvyšší soud s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti výroku I napadeného rozhodnutí v té části, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, tedy výrok o nákladech řízení, jakož i proti výrokům II a III napadeného rozhodnutí, jimiž odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech řízení, dovolání nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu