ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.619.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 619/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce městys Štěpánov nad Svratkou , se sídlem ve Štěpánově nad Svratkou 23, identifikační číslo osoby 00295558, zastoupené Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 169/24, proti žalované KAVYL, spol. s r.o. , se sídlem v Mohelně 563, identifikační číslo osoby 49975358, zastoupené Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 96/18, o zaplacení částky 344 640 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 21 C 77/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2020, č. j. 47 Co 17/2018-197, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 406 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Hrubana, advokáta se sídlem v Brně, Veselá 169/24.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 164 640 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené tím, že žalovaná jako zhotovitelka porušila svou povinnost plynoucí ze smlouvy o dílo „Obnova a rekonstrukce lesních cest – obec Štěpánov nad Svratkou“ uzavřené mezi účastníky dne 9. 12. 2011, když práce na díle ani nezahájila. Žalobce pak na žalované dále požadoval zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 180 000 Kč, neboť žalovaná se vzhledem k porušení své povinnosti ocitla v prodlení s předáním díla. Žalovaná se žalobě bránila námitkami, že žádnou povinnost neporušila, že žalobce neprokázal vznik škody ani příčinnou souvislost mezi škodou a jednáním žalované, že podklady žalobce byly pro provedení daného díla nedostatečné a nepoužitelné, že dílo bylo objektivně neproveditelné, že smlouva o dílo byla pro neurčitost a nesrozumitelnost neplatná a že požadovaná smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši, přičemž k prodlení žalované nedošlo, neboť strany předmětné smlouvy o dílo se dohodly, že dílo nakonec nebude realizováno.
Okresní soud v Třebíči jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 8. 2017, č. j. 21 C 77/2013-135, uložil žalované zaplatit částku 164 640 Kč s příslušenstvím a částku 180 000 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 180 000 Kč (výrok I napadeného rozhodnutí), změnil v části výroku I tak, že žaloba o zaplacení 164 640 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok II napadeného rozhodnutí), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi účastníky (výrok III napadeného rozhodnutí) a vůči státu (výroky IV a V napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok VI napadeného rozhodnutí).
Odvolací soud vycházel ze zjištění, že projektová dokumentace byla jako součást zadávací dokumentace předána žalované dne 8. 11. 2011, staveniště bylo žalované volně přístupné a před podáním nabídky byl uchazeč povinen seznámit se s kompletní zadávací dokumentací. Jestliže žalovaná tvrdí, že až v únoru roku 2012 zjistila, že dílo není možno realizovat z důvodu vad projektové dokumentace, a informovala o tom starostku žalobce, nesplnila povinnost stanovenou §551 odst. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), upozornit žalobce jako objednatele na nevhodnost jeho pokynů k provedení díla; její námitce, že je smlouva neplatná pro nemožnost plnění z důvodu vad projektové dokumentace, nelze podle odvolacího soudu přisvědčit. Žalovaná podle odvolacího soudu neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření ústní dohody o ukončení smlouvy o dílo, přičemž s ohledem na výhradu formy stanovenou v této smlouvě by takový způsob změny smlouvy ani nebyl možný. Odvolací soud dále uzavřel, že požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku. Nedůvodná je podle odvolacího soudu také námitka žalované, že jí nebyla zaplacena cena díla, neboť provádění díla nebylo ani započato. Odvolací soud nepovažoval za nepřiměřeně vysokou ani výši smluvní pokuty, neboť tato (5 000 Kč za každý den prodlení s předáním díla) byla sjednána k zajištění závazku v hodnotě 4 726 458 Kč; v řízení pak nebylo zjištěno, že by se právo na smluvní pokutu nemělo aplikovat v případě, kdy žalované nevznikne právo na zaplacení ceny díla. Z uvedených důvodů odvolací soud neshledal, že by v dané věci byly naplněny podmínky pro moderaci smluvní pokuty podle §301 obch. zák. nebo že by požadavek žalobce na její zaplacení byl výkonem práva v rozporu s dobrými mravy či se zásadami poctivého obchodního styku. Odvolací soud však upozornil, že vzhledem k absenci opačného ujednání mezi účastníky není žalobce podle §545 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, oprávněn požadovat náhradu škody způsobenou porušením povinnosti, na níž se vztahuje smluvní pokuta, a v této části rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno výše.
Rozsudek odvolacího soudu (v rozsahu výroků I, III, V a VI) napadla žalovaná dovoláním, jež považuje za přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a nevypořádal se s námitkami dovolatelky, podle nichž smlouva o dílo jako taková a/nebo ustanovení o smluvní pokutě byla neplatná z důvodu neurčitosti, nesrozumitelnosti a objektivní nemožnosti plnění, požadavek žalobce na úhradu smluvní pokuty představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku a žalobcem požadovaná smluvní pokuta by jako nepřiměřeně vysoká měla být přinejmenším moderována. Uvedené otázky odvolací soud podle dovolatelky posoudil nesprávně, a proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v napadeném rozsahu změnil tak, že žaloba bude zcela zamítnuta, příp. aby uplatněný nárok moderoval a žalobu zamítl částečně, příp. aby napadený rozsudek v napadeném rozsahu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání odmítl dovolací argumentaci žalované, zpochybnil přípustnost dovolání a navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Tvrdí-li žalovaná, že ujednání čl. VIII odst. 8.1 smlouvy o dílo, podle kterého „ V případě nedokončení v požadovaném termínu je sankce stanovena ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení .“ je neurčité a nesrozumitelné, neboť pojem „sankce“ nelze ztotožňovat s pojmem smluvní pokuta, jde o právní argument v řízení dosud neuplatněný a nepodložený žádnými skutkovými tvrzeními. Podle §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy, a tak ani dosud v řízení nevznesená právní argumentace není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že podle obsahu spisu v průběhu řízení žalovaná citované ujednání smlouvy považovala za smluvní pokutu (srov. její argumentaci obsaženou v odvolání), aniž by jakkoli zpochybňovala jeho určitost či srozumitelnost, případně aby namítala, že smluvní pokuta měla ve skutečnosti zajišťovat splnění jiné smluvní povinnosti než provedení díla.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka žalované, že požadavek žalobce na úhradu smluvní pokuty představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy, příp. v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, neboť předmětné dílo nemělo být podle následné ústní dohody stran vůbec realizováno. Podle odvolacího soudu však v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ústnímu uzavření dohody o ukončení díla. Pokud žalovaná uvádí, že dílo podle dohody účastníků nemělo být realizováno, konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a ve skutečnosti tak jde o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž žalovaná k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné ani ohledně námitky žalované, že celková výše smluvní pokuty (180 000 Kč) je v hrubém rozporu s „faktickou cenou díla“, a že tedy soudy měly přikročit k její moderaci. Při hodnocení (ne)přiměřenosti sjednané smluvní pokuty jsou podle závěrů judikatury Nejvyššího soudu k výkladu §301 obch. zák. rozhodné okolnosti, které existovaly ke dni sjednání smluvní pokuty, nikoliv ty okolnosti, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta sjednána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5068/2014, a ze dne ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2192/2009), tzn. při hodnocení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty je nutno ji poměřovat s hodnotou sjednané povinnosti, již měla smluvní pokuta zajišťovat, nikoli s hodnotou protiplnění, které dlužník reálně obdržel (zvlášť v případě, kdy mu na toto plnění nevzniklo právo v důsledku nesplnění zajištěné smluvní povinnosti). Jestliže odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci není smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení vzhledem k hodnotě zajišťovaného plnění (ceně díla) ve výši 4 726 458 Kč nepřiměřeně vysoká, a proto není na místě uplatněný nárok moderovat, nepředstavuje napadený rozsudek jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty v poměru k hodnotě zajištěného plnění (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1381/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2757/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1001/2020). K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že byla-li denní sazba smluvní pokuty sjednána v přiměřené výši, nelze na její nepřiměřenost usuzovat z její celkové výše dané dobou prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3622/2012).
Namítá-li žalovaná, že se odvolací soud odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18, když své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, ve skutečnosti tím vytýká vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Nutno však konstatovat, že přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemohou založit námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy námitky týkající se vad řízení. Takovými námitkami není uplatněn jediný možný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 497/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 782/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2664/2015). Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. pak vyplývá, že dovolací soud k vadám řízení přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzované věci není.
Nejvyšší soud navíc konstantně judikuje, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v případě žalované nebyly.
Žalovaná konečně namítá, že předmětná smlouva o dílo byla neplatná také z důvodu objektivní nemožnosti provedení díla, a to pro nedostatečnou kvalitu projektové dokumentace, kterou navíc žalovaná obdržela až dne 21. 12. 2011 a nikoli dne 8. 11. 2011, jak uzavřel odvolací soud. Žalovaná však ve vztahu k uvedené námitce neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.). Dovolání tak v této části neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a proto v této části v dovolacím řízení nelze pro vady dovolání pokračovat.
Vzhledem k výše uvedenému tak dovolací soud dovolání žalované směřující proti výroku I napadeného rozsudku dle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání, které podle dovolatelky směřuje rovněž proti výrokům III, V a VI napadeného rozhodnutí, posoudil Nejvyšší soud s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 3. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu