ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.297.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 297/2021-491
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně GONEZA, s.r.o. , se sídlem ve Zlobicích 45, PSČ 768 31, IČO 25341243, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, PSČ 779 00, proti žalované Energo IPT s.r.o. , se sídlem v Brně, Veveří, Sušilova 602/13, PSČ 602 00, IČO 25583026, zastoupené Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, PSČ 767 01, o zaplacení částky 442 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8/49 ECm 32/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2020, č. j. 4 Cmo 10/2020-457, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2020, č. j. 4 Cmo 10/2020-457, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud usnesením ze dne 26. 5. 2020, č. j. 4 Cmo 10/2020-457, nepřipustil, aby do řízení vstoupila na místo stávající žalobkyně společnost SILBARTON PROJECT a.s., IČO 27760367, se sídlem Zlobice 45, 768 31 Zlobice.
Vrchní soud v Olomouci rozhodoval o návrhu žalobkyně, kterým v průběhu odvolacího řízení žádala, aby do řízení namísto ní vstoupila společnost SILBARTON PROJECT a.s., které smlouvou ze dne 19. 12. 2017 postoupila pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení. Žalovaná se vstupem uvedené společnosti do řízení namísto žalobkyně vyslovila nesouhlas, což odůvodnila tím, že k obdobnému postupu došlo již v jiném řízení, kdy nástupnická společnost SILBARTON PROJECT a.s. vstoupila po rozhodnutí soudu prvního stupně do práv tehdejší žalobkyně TELKAS s. r. o. V tomto řízení bylo rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto v neprospěch žalobkyně a v odvolacím řízení byl připuštěn vstup společnosti SILBARTON PROJECT a.s. na místo žalobkyně, když následně odvolací soud rozsudkem ze dne 31. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 91/2017-255, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Žalované tak vznikla za SILBARTON PROJECT a.s. pohledávka představující náhradu nákladů řízení, která nebyla dosud uhrazena a její vymožení se nezdařilo ani v exekučním řízení. S poukazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu žalovaná navrhla, aby návrh žalobkyně na změnu účastníka na straně žalující strany byl zamítnut.
Odvolací soud dovodil, že v posuzované věci z pohledu zákonem stanovených předpokladů by bylo možno uzavřít, že podmínky pro rozhodnutí o vstupu procesního nástupce na straně žalující do řízení byly splněny. Z veřejné části obchodního rejstříku však zjistil, že do sbírky listin společnosti SILBARTON PROJECT a.s. byla naposledy vložena účetní závěrka společnosti pro rok 2014. Proto odvolací soud vyzval společnost k doložení své ekonomické situace pro případ, že by jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů tohoto soudního řízení. Společnost SILBARTON PROJECT a.s. doložila výkazy zisku a ztrát za období let 2017 a 2018. Z výkazu pro rok 2017 vyplývá, že v tomto období společnost žádný zisk nevykazovala. Z výkazu pro období roku 2018 vyplývá, že obrat společnosti činil 279 000 Kč. Podklady pro pozdější období společnost dosud neměla zpracované, proto je nemohla předložit. Odvolací soud z uvedených zjištění dovodil, že v daném případě sice byla splněna podmínka, že nastala skutečnost, s níž předpisy spojují převod nebo přechod práv nebo povinností účastníka, o něž v řízení jde, ale zároveň s přihlédnutím ke shora uvedeným zjištěním dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že cílem návrhu žalobkyně na vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy a cílem tohoto návrhu je, aby pohledávka na náhradu nákladů řízení se v případě neúspěchu žalobkyně stala nedobytnou. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2650/2012 a sp. zn. 32 Cdo 1944/2015. O snaze žalobkyně vyhnout se povinnosti k náhradě nákladů řízení žalované svědčí podle názoru odvolacího soudu i skutečnost, že ačkoli pohledávka je vyčíslena i žalována ve výši 442 200 Kč, byla společnosti SILBARTON PROJECT a.s. postoupena za částku 88 440 Kč. Návrh žalobkyně lze také označit za obstrukční jednání vedené snahou oddálit rozhodnutí ve věci samé. Této úvaze nasvědčuje především skutečnost, že ačkoli k postoupení pohledávky došlo smlouvou uzavřenou dne 19. 12. 2017, podala žalobkyně návrh podle §107a o. s. ř. v roce 2020. S přihlédnutím k uvedeným důvodům odvolací soud návrh žalobkyně na postup podle §107a a §2. s. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání. Namítá nesprávné právní posouzení návrhu na vstup nového subjektu na straně žalobkyně do řízení, byla-li pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena žalobkyní na jiný subjekt na základě postupní smlouvy. Závěr odvolacího soudu je podle jejího názoru v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, 32 Cdo 2650/2012, 29 Cdo 3887/2013, 32 Cdo 1944/2015, 23 Cdo 786/2015 a 25 Cdo 1807/2018, v nichž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož sice nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím §2 o. s. ř., ale že takový postup je namístě, lze-li s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích zároveň učinil právní závěr, že prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k aplikaci §2 o. s. ř. nepostačuje. Dovolatelka poukazuje na to, že v posuzovaném případě odvolací soud vyšel z předpokladu, že nelze vyloučit, že cílem návrhu žalobkyně na vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy a cílem tohoto návrhu je, aby pohledávka na náhradu nákladů řízení se v případě neúspěchu žalobkyně stala nedobytnou. Napadené rozhodnutí tak postrádá judikaturou vyžadovanou zjištěnou jistotu, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití této procesní úpravy. Žalobkyně navrhla, aby napadeného usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 29. 9. 2017 (článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v posuzované věci je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné mimo jiné též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto ohledně vstupu do řízení nového účastníka na místo dosavadního účastníka podle §107a o. s. ř.
Dovolání žalobkyně je i důvodné, neboť odvolací soud nepostupoval při posouzení mimořádných důvodů pro aplikaci §2 o. s. ř. při rozhodování o návrhu žalobkyně, aby do řízení namísto ní vstoupila společnost SILBARTON PROJECT a.s., které postoupila pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to zejména v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, v nichž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož sice nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím §2 o. s. ř., ale že takový postup je namístě, lze-li s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích zároveň učinil právní závěr, že prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k aplikaci §2 o. s. ř. nepostačuje. Odvolací soud však v rozporu s uvedenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu dovodil mimořádné důvody pro aplikaci §2 o. s. ř. při rozhodování o návrhu žalobkyně, aby do řízení namísto ní vstoupila společnost SILBARTON PROJECT a.s., které postoupila pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, jen z úvahy, že nelze vyloučit, že cílem návrhu žalobkyně na vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy a cílem tohoto návrhu je, aby pohledávka na náhradu nákladů řízení se v případě neúspěchu žalobkyně stala nedobytnou. Tuto úvahu založil pouze na zjištění z veřejné části obchodního rejstříku, že do sbírky listin společnosti SILBARTON PROJECT a.s. byla naposledy vložena účetní závěrka společnosti pro rok 2014. Proto odvolací soud vyzval společnost k doložení své ekonomické situace pro případ, že by jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů tohoto soudního řízení. Společnost SILBARTON PROJECT a.s. doložila výkazy zisku a ztrát za období let 2017 a 2018. Z výkazu pro rok 2017 vyplývá, že v tomto období společnost žádný zisk nevykazovala. Z výkazu pro období roku 2018 vyplývá, že obrat společnosti činil 279 000 Kč. Podklady pro pozdější období společnost dosud neměla zpracované, proto je nemohla předložit. Rozhodnutí odvolacího soud tak postrádá judikaturou vyžadovanou zjištěnou jistotu, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití této procesní úpravy. K opačnému závěru by odvolací soud mohl dospět pouze za předpokladu, že dospěje k závěru o naprosté jistotě, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je takové zneužití, jak tomu bylo například v případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2752/2019.
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle §243e odst. 2 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2021
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu