ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1032.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 1032/2020-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po V. S. , narozeném dne XY, zemřelém dne 1. dubna 2018, naposledy bytem v XY, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská č. 1335/9, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 1113/2018, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2019, č. j. 10 Co 124/2019-71, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
V řízení o pozůstalosti po V. S., zemřelém dne 1. 4. 2018 (dále jen „zůstavitel“), Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 9. 1. 2019, č. j. 36 D 1113/2018-51, rozhodl, že se řízení zastavuje (výrok I.), a že zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty (pohledávka za RESIDOMO, s.r.o., ve výši 7 849 Kč) se vydává České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok II.), a přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů soudní komisařce Mgr. Petře Vlčkové (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že synovec i neteř zůstavitele dědictví odmítli, a jediní další v úvahu připadající dědicové jsou praneteře a prasynovec, všichni s bydlištěm na Slovensku, a strýcové a tety zůstavitele, případně jejich děti, jejichž počet a adresa bydliště není soudnímu komisaři známa. Zůstavitel zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, o pohřeb se postaral synovec L. N., který však s nabytím tohoto majetku vyslovil nesouhlas. Soud s odkazem na ustanovení §154 z. ř. s. zastavil pozůstalostní řízení a rozhodl o vydání majetku nepatrné hodnoty státu s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud uvedl, že likvidaci pozůstalosti v dané věci nelze nařídit, když zůstavitel zanechal majetek jen nepatrné hodnoty, neboť jsou splněny podmínky pro zastavení řízení. V úvahu připadající dědici, resp. jejich zástupci, plánují za nezletilé pozůstalé dědictví odmítnout, mají bydliště na Slovensku, a k tomuto právnímu jednání by bylo zapotřebí souhlasu opatrovnického soudu, kdy v řízení musí být děti týchž rodičů zastoupeni pro hrozící střet zájmů tzv. kolizním opatrovníkem, k tomu počet strýců a tet, resp. jejich dětí, a jejich bydliště, nejsou soudnímu komisaři známy. Připadne-li dědictví státu jako odúmrť, nedědí-li žádný dědic, nemůže dědictví odmítnout a má postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, tj. hradí dluhy jen do výše nabytého dědictví, avšak při zastavení řízení, osoba které byl vydán majetek nepatrné hodnoty, vůbec neodpovídá, neboť není dědicem. V situaci, kdy majetek musí nabýt stát, ať už proto, že státu připadne jako odúmrť, když nejsou splněny podmínky pro nařízení likvidace dědictví, nebo bude řízení zastaveno a státu vydán majetek nepatrné hodnoty, zvolil soud možnost, která povede k nabytí majetku rychleji a bude hospodárnější, náklady v obou případech hradí stát, varianta zastavení řízení je pro stát také výhodnější z hlediska odpovědnosti za případné zůstavitelovy dluhy, kdy stát v tomto případě za dluhy neodpovídá vůbec.
K odvolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 10 Co 124/2019-71, potvrdil usnesení soudu I. stupně. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací soudu I. stupně, a uvedl, že vzhledem k tomu, že je velmi pravděpodobné, že v konečném důsledku nabude majetek nepatrné hodnoty stát, by bylo nehospodárné vést pozůstalostní řízení. Vypravitel pohřbu nesouhlasí s převzetím majetku nepatrné hodnoty, soudu známí dědici dědictví odmítli, a z výroku rozhodnutí je zřejmé, že stát neodpovídá za dluhy zůstavitele. Jelikož na danou skutkovou situaci nepamatuje konkrétní zákonné ustanovení, je namístě analogicky postupovat jako v situaci předpokládané ustanovením §154 z. ř. s.
Proti tomuto usnesení podala Česká republiky – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřečení právní otázky, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to zda je možné analogicky aplikovat ustanovení §154 z. ř. s. tím způsobem, že bude vydán majetek nepatrné hodnoty České republice, a to i přes její nesouhlas. Podle dovolatelky takové řešení nemá oporu v právní úpravě, byť by z hlediska de lege ferenda bylo vhodné. Dále namítá, že neví, o jaký právní titul se má v případě nakládání s majetkem opřít, a není vyloučeno, že někteří věřitelé zůstavitele si rozhodnutí boudou vykládat jako nabytí odúmrtí. Nelze ani vyloučit, že se některý z potenciálních dědiců na Slovensku bude domáhat svých dědických práv soudní cestou.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.
V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli rozhodující posouzení otázky, zda lze o majetku zůstavitele, který je nepatrné hodnoty a s jehož převzetím nesouhlasil vypravitel pohřbu (synovec zůstavitele), rozhodnout, že připadá státu podle ustanovení §154 odst. 1 z. ř. s. Na zjištěný skutkový stav (který přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.) odvolací soud aplikoval uvedené ustanovení z. ř. s. v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je použití ustanovení §154 odst. 1 z. ř. s. možné i v situaci, kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty pro jeho nesouhlas vydat, předpoklady pro zastavení řízení však jsou; nelze-li majetek vydat vypraviteli pohřbu (ani dědicům), může být subjektem nabývajícím tento majetek stát, a to proto, že tu není nikdo jiný, komu by bylo možné majetek vydat (jako je tomu např. i v případě odúmrti podle ustanovení §1634 o. z. nebo v případě připadnutí majetku, který se nepodařilo zpeněžit při likvidaci dědictví podle ustanovení §237 z. ř. s., pokud se pozůstalost projednává); z toho pak logicky vyplývá, že je zcela bezpředmětné vyžadovat souhlas státu s takovým postupem (viz. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2021, číslo 31; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2564/2020; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2735/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3668/2020).
Pro úplnost dovolací soud konstatuje, že soudy správně zohlednily taktéž hospodárnost řízení a rychlejší dosažení výsledku, ke kterému by řízení velmi pravděpodobně vedlo, tj. nabytí zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty státem, jestliže žádná z osob, které by jinak svědčilo dědické právo, o majetek neprojevila zájem, a to bez nutnosti zejména zjišťovat nositele dědického práva v šesti dědických třídách ze zákonné posloupnosti a řešit případné schválení úkonů za nezletilé soudem; uvážení v uvedeném smyslu přitom nepochybně zakládá možnost pro výjimečnou aplikaci ustanovení §154 odst. 1 z. ř. s. (k tomu srov. blíže rozhodnutí citovaná výše).
Protože dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti napadenému usnesení odvolacího soudu není na základě vymezených důvodů dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu