ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2008.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 2008/2021-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně I. K. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Malostranské náměstí č. 5/28, za účasti M. V. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze, Ostrovní č. 2064/5, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 24/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2021, č. j. 4 Co 261/2020-137, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici M. V. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám Mgr. Martina Mládka, advokáta se sídlem v Praze, Ostrovní č. 2064/5.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. 9. 2020, č. j. 16 Co 24/2020-105, zamítl návrh na nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, č. j. XY, a na povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně k v rozsudečném výroku specifikované nemovitosti, a uložil žalobkyni zaplatit další účastnici náhradu nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně podala dne 26. 3. 2020 návrh na vklad do katastru nemovitostí na základě soudního rozhodnutí, kterým byl nahrazen projev vůle České republiky – Státního pozemkového úřadu k uzavření smlouvy o převodu pozemků podle zákona o půdě. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 3. 2020. Z listin předložených dalším účastníkem soud zjistil, že stejný pozemek byl již dříve převeden na základě soudního rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 12. 2. 2020. K nabytí vlastnického práva dalším účastníkem došlo bez ohledu na vklad do katastru nemovitostí, a to dnem právní moci rozsudku, neboť soudní rozhodnutí o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci představuje způsob nabytí vlastnictví na základě právní skutečnosti – rozhodnutí státního orgánu, kdy vlastnictví se nabývá dnem v něm určeným a není-li určen dnem právní moci takového rozhodnutí, k tomu odkázal soud na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2060/2010). Námitky žalobkyně ohledně priority jsou proto liché, když zápis do katastru je v tomto případě pouze deklaratorní, a rozsudek, kterým nabyl vlastnické právo další účastník, nabyl právní moci o měsíc dříve, než rozsudek, kterým byl předmětný pozemek přisouzen žalobkyni.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. 4 Co 261/2020-137, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a uložil žalobkyni zaplatit další účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že pro projednávanou věc bylo podstatné, kdy bylo zahájeno vkladové řízení. Žalobkyně podala návrh na vklad dne 25. 3. 2020, řízení bylo vedeno pod sp. zn. XY. Vkladové řízení je zahájeno nejen podáním návrhu na zahájení vkladového řízení, ale také dnem, kdy katastrálnímu úřadu došlo od soudu jeho rozhodnutí o právu, které se zapisuje do katastru nemovitostí. Jiné rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle týkající se předmětného pozemku ve prospěch další účastnice bylo soudu doručeno dne 5. 3. 2020. Toto zahájené řízení bylo nejprve vedeno pod sp. zn. XY a posléze pod sp. zn. XY. Skutečnost, že katastrální úřad vedl pod vyšším pořadovým číslem sp. zn. XY řízení, které časově předcházelo řízení zahájenému žalobkyní (pod sp. zn. XY), nemůže mít vliv na změnu pořadí zahájeného řízení. V této souvislosti soud podotkl, že rozhodnutí soudu o věcných právech k nemovitosti se již nezapisují záznamem jako podle předchozí právní úpravy, ale také podléhají vkladovému řízení. Odvolací soud stejně jako soud I. stupně odkázal na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, a dále uvedl, že katastrální úřad nezkoumá, kdo nabyl vlastnické právo podle ustanovení §1114 o. z., ale vychází z časového pořadí návrhů na vklad. Vkladové řízení ve prospěch další účastnice bylo zahájeno doručením rozsudku dne 5. 3. 2020, až poté dne 25. 3. 2020 bylo zahájeno další řízení podáním žalobkyně. Katastrální úřad proto postupoval správně, když později zahájené řízení přerušil a po skončení předcházejícího řízení (po povolení vkladu ve prospěch další účastnice), v něm pokračoval. Návrh musel být poté zamítnut, protože povolení vkladu bránilo ustanovení §17 odst. 4 katastrálního zákona, když vkladová listina, a to rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle ve prospěch žalobkyně, nebyla závazná pro další účastnici řízení, neboť ta nebyla účastnicí soudního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí ve prospěch žalobkyně.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. K vymezení jeho přípustnosti uvádí, že se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a věc měla být odvolacím soudem posouzena jinak“. Dovolatelka namítá, že rozhodnutím o nahrazení projevu vůle podle ustanovení §161 odst. 3 o. s. ř. ještě nedochází k převodu vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, ale že je zapotřebí vklad do katastru nemovitostí. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3148/2005, a sp. zn. 30 Cdo 2541/2006. Uvádí, že rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2060/2010 podle jejího názoru již není aplikovatelný ve vztahu k zákonu o katastru nemovitostí č. 256/2013 Sb. Dříve se soudní rozhodnutí zapisovala záznamem, zatímco nyní vkladem. Dovolatelka prosazuje názor, že v dané věci má vklad do katastru nemovitostí konstitutivní účinky. Dále sporuje pořadí zahájených vkladových řízení, když uvádí, že prvně sice bylo zahájeno řízení ve prospěch další účastnice, které však bylo nesprávně vedeno jako záznamové řízení, které bylo pro bezpředmětnost zastaveno a až poté bylo vedeno jako vkladové řízení, přičemž vkladové řízení zahájené žalobkyní mělo nižší pořadové číslo než vkladové řízení vedené ve prospěch další účastnice.
K dovolání podala vyjádření další účastnice řízení, v němž uvádí, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť právní názor obsažený v dovolatelkou citovaných rozhodnutích již byl překonán rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2060/2010. Obdobně bylo rozhodnuto též v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, jakožto i v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 799/2015, 28 Cdo 4161/2017, 28 Cdo 509/2021 a 28 Cdo 979/2021. Dále argumentuje, že na použitelnosti rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2060/2010 nic nemění, že se za účinnosti nového katastrálního zákona zapisuje vlastnické právo jen vkladem, tato změna má za následek jen to, že některé vklady mají konstitutivní účinky a některé deklaratorní účinky. Ustanovení §1114 o. z. je speciální vůči ustanovení §1105 o. z. Právními účinky ve smyslu ustanovení §10 katastrálního zákona je v případě deklaratorních zápisů uplatnění zásady materiální publicity stanovené občanským zákoníkem. Závěrem poukazuje na to, že návrh na vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru, když je k předmětné nemovitosti již v katastru zapsáno její vlastnické právo, a že k návrhu žalobkyně na vklad byla původně připojena nesprávná vkladová listina vztahující se k jinému pozemku, k takovému návrhu na vklad se nepřihlíží.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Ačkoli dovolatelka k vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že „věc měla být odvolacím soudem posouzena jinak“, vzhledem k tomu, že v dovolání brojí proti závěrům rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněného pod č. 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je z obsahu dovolání patrno, že měla zřejmě na mysli vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak [tedy že by podle názoru dovolatele měl dovolací soud již jednou dovolacím soudem řešenou právní otázku posoudit opětovně a jinak].
Namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud odchýlil od jí citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, právní názor v nich vyjádřený byl překonán právě rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněným pod č. 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V něm Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil právní závěr, že pravomocné soudní rozhodnutí, kterým bylo povinné osobě uloženo, aby uzavřela s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti podle zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), je listinou (rozhodnutím státního orgánu o nabytí vlastnictví ve smyslu ustanovení §132 obč. zák.), podle níž katastrální úřad zapíše do katastru nemovitostí vlastnické právo oprávněné osoby k vydávané nemovitosti záznamem podle ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Na výše uvedeném závěru ničeho nemění, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, se vkladem do katastru, mimo jiných práv, zapisuje vlastnické právo [§11 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona č. 256/2013 Sb.] jak podle soukromé listiny - §17 odst. 1 katastrálního zákona, tak i podle veřejné listiny - §17 odst. 2 katastrálního zákona, jíž je i rozhodnutí soudu (§17 odst. 4 katastrálního zákona), neboť zůstává zachován rozdíl mezi zápisy vlastnických práv, které mají konstitutivní účinky, a zápisy vlastnických práv, které mají deklaratorní účinky. Dovolatelka žádné nové argumenty nevznáší.
Podle ustanovení §17 odst. 4 katastrálního zákona, jde-li o rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle odstavce 2 písm. a) a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.
Podle ustanovení §17 odst. 5 katastrálního zákona, skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 přezkoumává katastrální úřad na základě listin předložených účastníky, popřípadě soudem nebo soudním exekutorem ke vkladovému řízení, dosavadních zápisů v katastru a na základě údajů ze základních registrů, z agendového informačního systému evidence obyvatel a z agendového informačního systému cizinců a dále na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení poté, co obdrží od katastrálního úřadu informaci podle §16 odst. 1. Tyto skutečnosti katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad.
Podle ustanovení §10 katastrálního zákona právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.
Jelikož je v projednávané věci vkladovou listinou rozhodnutí soudu, přezkoumává katastrální úřad, potažmo soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (§17 odst. 4 katastrálního zákona). Tato skutečnost je podle ustanovení §17 odst. 5 věty druhé katastrálního zákona zkoumána podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na zápis práva vkladem, zohlední se však též, zda po podání návrhu na vklad práva došlo v mezidobí, než je o tomto návrhu na vklad rozhodnuto, v důsledku rozhodnutí o dřívějším návrhu, ke změně osoby, v jejíž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno, neboť bylo-li vyhověno dřívějšímu návrhu na zápis práva do katastru nemovitostí vkladem, nastávají jeho právní účinky k okamžiku, kdy návrh na zápis práva došel příslušnému katastrálnímu úřadu. Pozdější návrh, byť v okamžiku jeho doručení ještě nebylo rozhodnuto o návrhu dřívějším, však v důsledku rozhodnutí o zápisu práva na základě dřívějšího návrhu a jeho zpětných právních účinků ke dni doručení návrhu (resp. ke dni doručení rozhodnutí podle §14 odst. 2 katastrálního zákona) - kterými je v projednávané věci zapotřebí rozumět mimo jiné to, že při rozhodování o pozdějších návrzích na zápis práva je při zkoumání podmínek pro povolení zápisu práva nutno tento zápis práva provedený na základě dříve zahájeného řízení zohlednit – v projednávané věci nesplňuje podmínku závaznosti vkladové listiny (soudního rozhodnutí) pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (§17 odst. 4 katastrálního zákona), když soudní rozhodnutí předložené dovolatelkou není závazné i pro další účastnici tohoto řízení. Návrhu dovolatelky na zápis vlastnického práva vkladem k předmětné nemovitosti proto nemůže být vyhověno předně již z důvodu nesplnění podmínky obsažené v ustanovení §17 odst. 4 katastrálního zákona.
Dovolatelka ve svém dovolání polemizuje i s pořadím zahájení řízení, v této souvislosti je však předně nutno konstatovat, že ve vztahu k této námitce nevymezuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, ani neformuluje žádnou konkrétní právní otázku. Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu