ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2650.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 2650/2021-746
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy v právní věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym) , narozenou dne XY, a nezletilého BBBBB (pseudonym) , narozeného dne XY, oba bytem v XY, zastoupených opatrovníkem městem Rožnov pod Radhoštěm, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Masarykovo náměstí 128, dětí matky L. M. , narozené dne XY, bytem XY, a otce P. S. , narozeného dne XY, bytem ve XY, t. č. Věznice Mírov, Mírov 27, 789 53 Mírov, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem v Praze 10 – Záběhlicích, Leknínova 3033/7, za účasti navrhovatele Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně , se sídlem ve Vsetíně, Na Kopečku 15, o zbavení rodičovské odpovědnosti a výchovné opatření, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 0 P 24/2013, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2020, č. j. 13 Co 198/2020-711, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2020, č. j. 0 P 24/2013-668, výrokem I. zbavil otce rodičovské odpovědnosti k nezletilým dětem, výrokem II. stanovil nad nezletilými dohled a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě (označených) pravomocných odsuzujících rozsudků se otec nezletilých dopustil zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z provedených znaleckých posudků soud vyhodnotil, že není na místě, aby otci byla zachována byť minimální míra styku s nezletilými dětmi, neboť ve znaleckých posudcích byly učiněny závěry v tom směru, že není na místě, aby se děti, a to ať už přímo nebo nepřímo s otcem stýkaly pro negativní vliv na psychický vývoj dětí. Soud prvního stupně taktéž dospěl k závěru, že v daném případě nepostačují mírnější opatření, než je zbavení rodičovské odpovědnosti otce k nezletilým dětem.
K odvolání otce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. srpna 2020, č. j. 13 Co 198/2020-711, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že svou trestnou činností namířenou vůči matce a nezletilým dětem, za niž byl pravomocně odsouzen, se otec dopustil tak závažného zneužití své rodičovské odpovědnosti, že jediným účinným prostředkem ochrany dětí je v tomto případě skutečně zbavení otce jeho rodičovské odpovědnosti k nim, a to včetně zákazu styku otce s oběma nezletilými dětmi.
Odvolací soud závěrem uvedl, že „ rozhodně nemohl opomenout…absolutní nedostatek náhledu otce na vlastní chování vedoucí až k jeho odsouzení a z toho plynoucí fakt, že v něm
– v mezích daných jeho aktuálními možnostmi - v některých ohledech stále pokračuje. Jak vyplynulo z dopisů, které ještě i na konci minulého roku či v tomto roce otec posílal dětem, popř. matce, otec neustává ve svých neustálých verbálních útocích na matku, matku v očích nezl. dětí stále znevažuje, snaží se před dětmi podrývat její autoritu a narušit pozitivní obraz matky i jejich rodinných příslušníků v očích nezl. dětí. Tímto způsobem stále pokračuje v závažném zneužívání své rodičovské odpovědnosti vůči dětem, což - v souhrnu s jeho předchozím jednáním, za které byl odsouzen – zcela opravňuje tak závažný zásah do jeho rodičovské odpovědnosti, jako je její úplné odnětí, včetně odnětí práva styku s dětmi.“
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal otec (dále jen „ dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a předpoklady přípustnosti dovolání spařuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. 30 Cdo 3310/2011, při řešení otázky „zda výkon odnětí svobody není za současné situace dostatečným ochranným prostředkem ‚ochrany‛ nezletilých dětí před otcem…“ , a dále na základě čeho bylo rozhodnuto o zbavení jeho rodičovské odpovědnosti, když k jednání na jehož základě byl zbaven rodičovské odpovědnosti mělo docházet již před několika lety.
Závěrem proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že podané dovolání není
– jak bude dále rozvedeno – přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §865 odst. 1 o. z. rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven.
Podle ustanovení §866 o. z. pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte.
Podle ustanovení §870 o. z. nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.
Podle ustanovení §871 odst. 1 o. z. zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví.
Podle ustanovení §871 odst. 2 o. z. spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu, nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud zvlášť posoudí, nejsou-li tu důvodu pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti.
V projednávaném případě bylo soudy zjištěno nepřiměřené a nevhodné chování otce vůči oběma nezletilým, jež dosáhlo intenzity trestného činu týrání svěřené osoby, za nějž byl otec rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. listopadu 2018, sp. zn. 29 T 7/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. března 2019, sp. zn. 3 To 6/2019, pravomocně odsouzen.
Nejvyšší soud již dříve např. v rozsudku ze dne 22. května 2013 , sp. zn. 30 Cdo 1376/2012 (ve vztahu k úpravě zákona o rodině, účinné do 31. 12. 2013) vyslovil názor, že zbavení rodičovské odpovědnosti je netvrdším zásahem do vztahů mezi rodiči a dětmi. K naplnění skutkové podstaty zbavení rodičovské odpovědnosti musí být splněna jedna ze dvou skutečností předvídaných v hypotéze ustanovení §44 odst. 3 zák. o rodině, a to, že rodič svou rodičovskou odpovědnost nebo její výkon zneužívá, anebo ji závažným způsobem zanedbává. Aby byl tento zásah odůvodněný, nestačí ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče. Zejména v případě zanedbávání povinností rodičem musí být dán jeho tak značný stupeň, že zbavení rodičovské odpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte.
V rozsudku ze dne 29. března 2012, sp. zn. 30 Cdo 1686/2011, Nejvyšší soud uvedl, že opatření, která lze ve vztahu k rodičovské zodpovědnosti přijmout, jsou přitom odstupňována hierarchicky s přihlédnutím k tomu, zda mají sankční povahu (omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti), či nesankční (pozastavení rodičovské odpovědnosti). I v takové situaci, kdy je dán zájem dítěte na úpravě již nastolených rodinných vztahů, je třeba při výběru konkrétního opatření představujícího zásah do práva na rodinný život zvažovat jeho přiměřenost. Lze-li legitimního cíle dosáhnout mírnějšími prostředky, než jaké jsou některým z účastníků navrhovány, pak je na místě zvažovat tento mírnější zásah.
Za zneužívání rodičovské odpovědnosti je především považováno ohrožení tělesného a duševního vývoje dětí, umožnění jim páchat trestnou činnost, svádění k nemorálnímu způsobu života, týrání dětí apod. Za závažné zanedbávání rodičovské odpovědnosti se považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, zejména o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 30 Cdo 2873/2005 ).
Ze shora uvedeného vyplývá obecný korektiv pro uvedený krajní zásah do vztahu mezi rodičem a dítětem, spočívající v tom, že takový zásah musí být současně „jediným účinným prostředkem ochrany dítěte“; potřeba jeho provedení musí v každém konkrétním případě, z hlediska intenzity řádného nevykonávání rodičovské odpovědnosti rodičem, převážit nad právem dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků, na péči rodičů a osobní kontakt s nimi, nad právem znát své rodiče (srov. Čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. , Čl. 7 odst. 1, Čl. 8 odst. 1 a Čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. ). Jinými slovy takový zásah musí být v zájmu dítěte, sledovat jeho blaho (srov. Čl. 3 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o právech dítěte vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. ). Jen takové pojetí podmínek zbavení rodičovské odpovědnosti dle ustanovení §871 občanského zákoníku odpovídá jeho ústavně konformnímu výkladu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 6/2012, či dovolatelem připomínaný rozsudek ze dne 29. března 2012, sp. zn. 30 Cdo 3310/2011 ).
Soudy jsou povinny uvážit intenzitu zneužívání či zanedbávání rodičovské odpovědnosti, a to s ohledem na všechny skutečnosti, které v řízení vyjdou najevo. Zbavení rodičovské odpovědnosti je především ochranným institutem dítěte pramenícím z toho, že nositel rodičovské odpovědnosti mimo jiné vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Změna postoje rodiče ke svému životu a k nezletilému, na kterou lze v době rozhodování soudu spolehlivě usuzovat - může převážit nad důsledky jeho chování v minulosti. Je však třeba pečlivě vážit, jak se negativní postoje opravňující soud zbavit dotčeného rodiče jeho rodičovské odpovědnosti promítají do jeho současných postojů, jinými slovy v jaké míře minulost utváří přítomnost takového rodiče (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. března 2012, sp. zn. 30 Cdo 4366/2011).
Závěry ve vztahu k důvodům zbavení či omezení rodičovské odpovědnosti, které byly přijaty za účinnosti dřívější právní úpravy, jsou i nadále (po 1. lednu 2014) přijímány jako správné (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2017, sp. zn. 21 Cdo 5461/2015, nebo ze dne 24. ledna 2019, sp. zn. 21 Cdo 2432/2017).
Dovolací soud připomíná, že při rozhodování v těchto věcech je nutné přistupovat vždy individuálně s ohledem na jednotlivé okolnosti daného případu při současném zohlednění nejlepšího zájmu dítěte a principu minimalizace zásahu do práva na rodinný život. Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) pečlivě zkoumal celkovou škodlivost závadového jednání ve vztahu k nezletilým a zvažoval všechny skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, přičemž zohlednil jak charakter závadového jednání, tak délku jeho trvání a konkrétní dopady na zdraví, vývoj a osobnost nezletilých včetně míry jejich ohrožení. Důsledky trestné činnosti otce nejsou omezeny jen na dobu, kdy ji páchal, případně bezprostředně poté, ale tyto důsledky, jak vyplývá ze znaleckých posudků, přetrvávají u nezletilých doposud a mohou se v životě nezletilých projevovat po celý jejich život. Nelze tak přisvědčit tvrzení dovolatele, že zbavení rodičovské odpovědnosti až po několika letech od závadového jednání je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Pro úplnost lze doplnit, že při rozhodování soudu o úpravě styku rodiče ve výkonu trestu odnětí svobody s nezletilým dítětem by měla hrát důležitou roli také povaha konkrétního trestného činu, za jehož spáchání byl rodič odsouzen, přičemž je třeba zohlednit především to, zda trestná činnost nesměřovala vůči členům rodiny odsouzeného nebo dokonce vůči samotným nezletilým dětem - rozdílně tak bude nutné posuzovat návrh na úpravu styku rodiče odsouzeného například za spáchání trestného činu proti majetku a rodiče odsouzeného za trestný čin týrání svěřené osoby apod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2017, sp. zn. II. ÚS 22/17).
Ačkoli se otec nachází dlouhodobě ve výkonu trestu, je v zájmu nezletilých dětí, aby otec byl zbaven rodičovské odpovědnosti. Zbavení rodičovské odpovědnosti je totiž především ochranným institutem dítěte pramenící z toho, že nositel rodičovské odpovědnosti ve smyslu §858 o. z., je nadán nejen výkonem péče o nezletilé dítě ve smyslu udržování osobního styku s dítětem, ale spočívající i v péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení jeho místa bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění.
Správný je tak závěr soudů, že otec se dopustil tak závažného zneužití své rodičovské odpovědnosti (spočívající zejména v ohrožení tělesného a duševního vývoje dětí), že jediným účinným ochranným prostředkem nezletilých dětí je zbavení otce jeho rodičovské odpovědnosti.
Dovolací soud s ohledem na uvedené neshledal, že by se odvolací soud odchýlil od závěrů vyjádřených ve shora připomínané judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, ani že by tak učinil ve vztahu k dovolatelem formulované otázce.
Závěrem je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o zbavení rodičovské odpovědnosti je rozhodnutím vydávaným s doložkou rebus sic stantibus , tzn., že změní-li se okolnosti rozhodné pro jeho vydání, je možné o věci znovu rozhodnout.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud dovolání otce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
podepsáno JUDr. Lubomírem Ptáčkem Ph. D.
za nepřítomného předsedu senátu