ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3791.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 3791/2020-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci posuzované M. B., narozené dne XY, bytem v XY, o zahájení řízení o svéprávnosti a opatrovnictví člověka, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 121 Nc 916/2019, o dovolání posuzované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2020, č. j. 37 Co 22/2020-51, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2020, č. j. 37 Co 22/2020-51, se ve výroku I. mění takto: Odvolání posuzované proti výroku IV. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. října 2019, č. j. 121 Nc 916/2019-44, se odmítá .
II. Dovolání posuzované proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2020, č. j. 37 Co 22/2020-51, se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. září 2019, č. j. 121 Nc 916/2019-9, zahájil (k podnětu) jak řízení o svéprávnosti posuzované (výrok I.), tak řízení o opatrovnictví člověka (výrok II.), obě řízení spojil ke společnému řízení (výrok III.), posuzované pro řízení o svéprávností jmenoval opatrovníka (výrok IV.) a ustanovil znalce z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie (výrok V.).
Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně – vydaného vyšší soudní úředníci – podala posuzovaná jak námitky, kterými napadla výroky I. až III., tak odvolání, kterým napadla výroky IV. a V.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. října 2019, č. j. 121 Nc 916/2019-44, rozhodla předsedkyně senátu o těchto námitkách tak, že usnesení ze dne 2. září 2019, č. j. 121 Nc 916/2019-9, se ve výrocích I. až III. mění tak, že „napadené usnesení se nevydává“, a to pro nedostatek „podkladů pro zahájení řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví člověka, kdy zejména nebyla doložena lékařská zpráva o zdravotním (duševním) stavu posuzované“.
K odvolání posuzované proti výrokům IV. a V. usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. září 2019, č. j. 121 Nc 916/2019-9, ve znění usnesení ze dne 30. října 2019, č. j. 121 Nc 916/2019-44, Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením potvrdil, a to ve výroku IV. (výrok I.), jinak odvolání proti výroku V. odmítl (výrok II.). Výrok I. dovoláním napadeného usnesení zdůvodnil tak, že o podnětu doručenému soudu prvního stupně dne 18. června 2019 „nebylo pro absenci listin“ rozhodnuto, a protože posuzovaná podle ustanovení §37 odst. 1 věta první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) „má být v řízení o omezení svéprávnosti, které je možnou variantou, zastoupena“, správně ji soud prvního stupně jmenoval opatrovníka. Zdůvodnění výroku II. dovoláním napadeného usnesení se opírá o objektivní nepřípustnost odvolání proti usnesení, kterým je upraveno vedení řízení [§202 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)].
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala posuzovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud dle dovolatelky – posuzováno z obsahového hlediska (§41 odst. 2 o. s. ř.) – nesprávně posoudil právní otázku, zda v případě je-li usnesení o zahájení řízení o svéprávnosti tzv. negativním měnícím rozhodnutím změněno, nadále obstojí (samy o sobě) výroky o jmenování opatrovníka pro toto řízení podle ustanovení §37 odst. 1 věta první z. ř. s. (dále také jen „procesní opatrovník) a ustanovení znalce. Předestřela argumentaci, že vzhledem k jejich povaze, a sice že „bezprostředně souvisely a navazovaly na ony nevydané“ výroky, tomu tak být nemůže. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud tato otázka vyřešena. Navrhla, aby byla usnesení soudů obou stupňů ve výrocích IV. a V. zrušena a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátkou, ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Proto bylo objektivně nepřípustné dovolání posuzované proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2020, č. j. 37 Co 22/2020-51, odmítnuto.
V posuzované věci bylo jinak pro rozhodnutí soudu významné vyřešení otázky procesního práva, zda v případě je-li řízení o svéprávnosti zahájeno z úřední činnosti soudu je výrok o jmenování procesního opatrovníka výrokem závislým na výroku o zahájení řízení o svéprávnosti a v kladném případě, zda je-li usnesení ve výroku o zahájení řízení o svéprávnosti v důsledku uplatnění opravného prostředku změněno tzv. negativním měnícím rozhodnutím, je závislý výrok ipso facto odklizen, aniž by o něm bylo výslovně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že tato otázka v poměrech právní úpravy řízení o svéprávnosti účinné od 1. 1. 2014 nebyla dosud vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání posuzované proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2020, č. j. 37 Co 22/2020-51, je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je v této části opodstatněné.
Podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“), proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.
Podle ustanovení §13 z. ř. s. řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona (odstavec 1). O zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou,
nestanoví- li zákon jinak. Řízení je zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno (odstavec 2). Proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné (odstavec 3).
Podle ustanovení §37 odst. 1 z. ř. s. soud jmenuje posuzovanému opatrovníka. To nebrání tomu, aby si posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. O tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech musí být posuzovaný poučen.
Za závislý se považuje takový výrok, jehož obsah je svázán s jiným výrokem téhož rozhodnutí v tom smyslu, že nemůže sám o sobě obstát, kdyby tento jiný („panující“) výrok byl zrušen nebo změněn. Povaha závislého výroku vyžaduje, aby byl svým osudem spojen s výrokem, který je pro něj určující [k ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu představované (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. 32 Cdo 4802/2009 , ze dne 16. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 3363/2009 , ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4635/2016 , a ze dne 28. března 2018, sp. zn. 32 Cdo 2053/2015; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ) srov. z doktrinální oblasti také Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1695].
Závislost výroků (jejich specifická provázanost) vyplývá z hmotného či procesního práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2107/98 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit číslo 2, ročník 2001, pod číslem 24), a tak je tomu také v případě řízení o svéprávnosti a jmenování procesního opatrovníka (§37 odst. 1 věta první z. ř. s.). Zahájení (existence) řízení o svéprávnosti podmiňuje jmenování procesního opatrovníka pro toto řízení. Jmenování procesního opatrovníka pro řízení o svéprávnosti, které nebylo zahájeno (neexistuje) je nonsens. Je-li řízení o svéprávnosti zahájeno z úřední činnosti soudu, je výrok o jmenování opatrovníka posuzovanému pro toto řízení výrokem závislým na výroku o zahájení řízení.
Pokud k námitkám posuzované soud prvního stupně – předsedkyní senátu – tzv. negativním měnícím rozhodnutím změnil [§9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících (§9 odst. 2 upravuje pouze změnu, byť obsahově má jít o nápravu nesprávného rozhodnutí; zrušení výroku v úvahu nepřichází) ve spojení s §220 o. s. ř.] napadené rozhodnutí o zahájení řízení tak, že se nevydává, byl tím odklizen také závislý výrok o jmenování procesního opatrovníka, a to aniž by o něm bylo výslovně rozhodnuto (k tomu obdobně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2019, sp. zn. 28 Cdo 4504/2018). Vyplývá to z povahy závislého výroku. Jeho spjatosti (specifické provázanosti) s osudem výroku „panujícího“.
V důsledku odklizení (odstranění) výroku o jmenování procesního opatrovníka se stalo odvolání (pro okolnosti nastalé po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí) bezpředmětným. Nejvyšší soud již v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 55/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2004, pod číslem 71, vysvětlil, že za popsaného stavu má být odvolání jako bezpředmětné odmítnuto podle ustanovení §218 o. s. ř. (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, či ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 3197/2010).
Protože odvolací soud nerozhodl správně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že odvolání posuzované se odmítá [§243d odst. 1 písm. b) ve spojení s §218 o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu