ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2205.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2205/2021-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. P., narozen XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Mgr. Marcelem Petráskem, M.B.A., LL.M., advokátem se sídlem Palackého 715/15, Praha 1, proti žalovanému: J. D. , narozen XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem Svatojanské nám. 47, Trutnov, o zaplacení 293 228 Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 96/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2021, č. j. 21 Co 286/2020-171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Hrušky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. 3. 2021,č. j. 21 Co 286/2020-171, potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 17. 9. 2020, č. j. 19 C 96/2019-130, kterým Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení; změnil výrok o náhradě nákladů státu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalobce se domáhal zaplacení 293 228 Kč z titulu náhrady újmy na zdraví (bolestné žalobce vyčíslil na 68 020 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění na 225 208 Kč). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný dne 28. 3. 2016 žalobce opakovaně šlehl pomlázkou v oblasti levého boku a levé nohy. Žalobce se proti němu ohnal francouzskou holí, načež jej žalovaný od sebe odstrčil, aniž by mu tímto jednáním způsobil jakékoli zranění. Nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že jej žalovaný udeřil pěstí do pravého ucha, ani že by uvedeného dne žalobce utrpěl zranění. Po právní stránce věc ve shodě se soudem prvního stupně posoudil podle §2910 a §2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti podle §2910 o. z. Žalobce sice prokázal protiprávní jednání žalovaného spočívající v opakovaném šlehnutí pomlázkou, avšak neprokázal, že by ho žalovaný udeřil pěstí. V důsledku prokázaného protiprávního jednání nevznikla žalobci žádná újma na zdraví.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání založil na tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázkách, které doposud nebyly dovolacím soudem řešeny, a na otázce, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která má být dovolacím soudem řešena jinak. Podle dovolatele odvolací soud, resp. soud prvního stupně, zatížil řízení vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže nepřipustil provedení navržených důkazních prostředků - rekonstrukci, popř. prověrku na místě, a výslech nezletilého, jenž byl přítomen incidentu. Dále odvolací soud v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15. 7. 1982, sp. zn. 4 Cz 13/82, uveřejněný pod č. 45/1984 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009) neprovedl výslech zpracovatele znaleckého posudku MUDr. Petra Hájka, Ph.D., a odborného vyjádření I. F. Konečně nesprávně určil výši nákladů řízení, neboť při stanovení odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „advokátní tarif“), vyšel z výše peněžitého plnění, které bylo předmětem sporu. Jedná se však o spor podřaditelný pod §9 odst. 4 citované vyhlášky (tj. spor ve věci zásahu do osobnostních práv, kde je tarifní hodnota určena jako 50 000 Kč). Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a vrácení věci Okresnímu soudu v Trutnově.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dovolání není přípustné. Na žalobcem předestřených otázkách není rozhodnutí odvolacího soudu závislé. Proto navrhl jeho odmítnutí, popř. zamítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Citované ustanovení zakládá přípustnost dovolání na požadavku identifikace právní otázky (hmotného nebo procesního práva), na níž záviselo rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatelem a jejího posouzení z hlediska vztahu k judikatuře Nejvyššího soudu. Jinými slovy vyjádřeno, citované ustanovení předpokládá, že dovolatel zpochybní právní posouzení odvolacího soudu s poukazem na to, že vybranou právní otázku již Nejvyšší soud vyřešil, avšak odvolací soud ji posoudil v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, nebo že vybranou otázku již Nejvyšší soud vyřešil, odvolací soud ji posoudil v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, nicméně dovolatel je toho názoru, že by otázka přesto měla být posouzena jinak, či že vybranou právní otázku již Nejvyšší soud řešil, avšak jeho judikatura je ve vztahu k této otázce nejednotná, anebo že vybranou právní otázku doposud Nejvyšší soud neřešil (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 85/16).
Dovolatel se mylně domnívá, že předložil právní otázky procesního práva, které by měly být dovolacím soudem řešeny. Fakticky brojí proti údajným vadám řízení. Námitka nepřipuštění některých důkazních prostředků a neprovedení výslechu znalců jsou námitkami vad řízení, k nimž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Taková situace v daném případě nenastala, neboť námitky dovolatele nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Odvolací soud se navíc s námitkami žalobce proti hodnocení znaleckých posudků a odborného vyjádření, proti neprovedení důkazu výslechem nezletilého svědka, rekonstrukcí či prověrkou na místě činu velmi podrobně a pečlivě vypořádal.
Napadl-li žalobce rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu pro nepřípustnost podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení, které jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3371/2020) podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta 300 Kč podle §13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH ze součtu shora uvedených částek, celkem 4 114 Kč.
Poučení: Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu