ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2819.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2819/2020-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. B. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Kvapilem advokátem se sídlem Sakařova 1631, 530 03 Pardubice, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB , IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, 532 18 Pardubice, zastoupená JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Husova 5, 110 00 Praha 1, o zaplacení 18 090 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 54/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2020, č. j. 19 Co 630/2020-22, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. 19 Co 630/2020-22, potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. 4. 2020, č. j. 6 C 54/2020-10, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá vůči žalované náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že již dříve vyřešená otázka procesního práva týkající se místní příslušnosti má být dovolacím soudem posouzena jinak nebo že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uvádí dovolatel nesprávné právní posouzení věci. Namítá porušení svého práva garantovaného mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že místně příslušný Okresní soud v Pardubicích v minulosti opakovaně zcela nedůvodně zamítal či odmítal žaloby podané žalobcem. Okresní soud v Pardubicích, respektive jeho soudce, nepovažuje za nestranný a nezávislý soud. Namítá rovněž, že jelikož se domáhá i náhrady za způsobenou zdravotní a psychickou újmu, je vedle obecného soudu žalovaného, příslušným rovněž soud podle §87 písm. b) o. s. ř. Soudy nižších stupňů však na posouzení oprávněnosti místní příslušnosti Okresního soudu v Prachaticích rezignovaly, když žalobce v tomto směru nevyzvaly k doplnění žaloby. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Při řešení otázky, zda je Okresní soud v Prachaticích, u něhož byla žaloba podána, soudem místně příslušným, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (žalobce ani žádné konkrétní rozhodnutí neuvádí), neboť okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti na výběr dané podle §87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněný pod číslem 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1136/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04). Žalobce přitom v žalobě neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, došlo v obvodu Okresního soudu v Prachaticích. Za těchto okolností nelze závěru odvolacího soudu, že místně příslušným je obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, ničeho vytknout. Nejvyšší soud neshledal v argumentaci dovolatele dostatečný potenciál k tomu, aby věc posoudil po právní stránce jinak než v dosavadní judikatuře.
Námitka dovolatele ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces s tím, že má pochybnosti o možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, rovněž nezakládá přípustnost dovolání, neboť touto otázkou se odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval a neučinil ohledně ní žádný závěr (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Avšak ani případná nedůvěra žalobce v soud prvního stupně nemůže být při určení místní příslušnosti zohledněna, neboť pro posouzení místní příslušnosti stanoví zákon objektivní a jednoznačná pravidla v §84 až §89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle §14 a násl. o. s. ř. o vyloučení soudců a přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018).
V dovolání uplatněné námitky nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu