ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2973.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2973/2020-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: J. P. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem Urbánkova 3360/47, 143 00 Praha 4, proti žalované: Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a. s. , IČO 03447286, se sídlem Řásnovka 770/8, 110 00 Praha 1, zastoupená Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem se sídlem Pod Beránkou 2469/1, 160 00 Praha 6, o zaplacení 238 265 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 31/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2020, č. j. 20 Co 47/2020-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 11 568 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Miroslava Nerada.
Odůvodnění:
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č. j. 20 Co 47/2020-79, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 38 C 31/2018-63, jímž byla zamítnuta žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 238 265 Kč s příslušenstvím, změnil ho ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry právními. Dne 11. 1. 2017 byla žalobkyně na procházce z Hradu, Nerudovou ulicí, přes Karlův most směrem na Staré Město. Poletoval sníh, byla zima. Již v Nerudově ulici byl poprašek sněhu, šla velmi opatrně, protože si byla vědoma, že cesta není úplně bezpečná. Na Karlově mostě byl poprašek sněhu, na některých místech byla vidět dlažba. Kolem 20 hod. došla na úroveň Staroměstské věže, kde uklouzla a upadla, jelikož byl pod věží led. V důsledku pádu utrpěla zlomeninu pažní kosti a rupturu šlach rotátorové manžety a musela podstoupit operaci. Podle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) bylo 11. 1. 2017 polojasno až zataženo, ve večerních hodinách se srážkami ve formě sněžení nebo deště se sněhem, celkem spadly 1 až 4 cm sněhu. Teplota vzduchu se pohybovala mezi -19ºC a -1ºC, tvořilo se jíní, náledí nebo zmrazky. ČHMÚ vydal 11. 1. 2017 v 10:59 hod. pro Prahu výstrahu na sněhové jazyky v době od 15 hod. do 12 hod. následujícího dne a rovněž výstrahu na ledovku od 18 hod. do 10 hod. následujícího dne. Podle plánu zimní údržby komunikací hl. města Prahy v období 2016 až 2017 se zmírnění a odstranění závad ve schůdnosti chodníků provádí v době od 7 hod. do 17 hod. Schůdnost chodníků se zajišťuje odmetením nebo odpluhováním sněhu a zdrsněním povrchu komunikace posypem inertním materiálem. Společnost Pražské služby, a. s., provedla podle deníku zimní údržby dne 9. 1. 2017 kompletní čištění od sněhu včetně ošetření posypem. Bylo -1ºC, zataženo, námraza, odpoledne jasno. Směna pracovala od 6 do 14 hod. Dne 10. 1. 2017 bylo -3ºC, zataženo, byly provedeny náhradní práce, což jsou práce, které se provádějí na komunikacích v případě příznivých klimatických podmínek a předpovědi počasí, např. strojní nebo ruční čištění. Směna pracovala od 6 do 14 hod. Dne 11. 1. 2017 bylo -2ºC, zataženo, byly provedeny náhradní práce, směna pracovala od 6 do 14 hod. Dne 12. 1. 2017 bylo provedeno kompletní čištění od sněhu včetně ošetření posypem, bylo 0ºC, zataženo, sněžilo, směna pracovala od 5 do 13 hod. Po právní stránce soudy uvedly, že chodník netrpěl závadou ve schůdnosti ve smyslu §26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a proto za vznik újmy na zdraví žalobkyně žalovaná neodpovídá podle §27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Žalobkyně nerespektovala důsledky povětrnostních vlivů, byť její chůze mohla být obezřetná a přizpůsobená okolnostem a i její obuv mohla být vhodná. Výskyt změny ve schůdnosti komunikace mohla předvídat a dokonce si jí byla vědoma, neboť sama uvedla, že sněžilo a cesta nebyla úplně bezpečná. Změny ve schůdnosti komunikace si byla vědoma a nerespektovala evidentní a s ohledem na výstrahu ČHMÚ i předpokládané důsledky změny počasí a schůdnosti komunikací ve večerních hodinách. Jakkoliv byla žalobkyně existencí námrazy subjektivně překvapena, nešlo o závadu ve schůdnosti ve smyslu §26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích s ohledem na aktuální povětrnostní podmínky nepředvídatelnou. Soudy při právním posouzení odkázaly i na §2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná jako správce komunikace dodržela svou povinnost zajistit, aby Karlův most umožňoval bezpečný pohyb chodců podle plánu údržby. Od slabého sněžení nebo deště se sněhem, zaznamenaného dne 9. 1. 2017, kdy provedla kompletní čištění sněhu, včetně ošetření posypem, a následně prováděla tzv. náhradní práce, nesněžilo až do večerních hodin dne 11. 1. 2017, kdy byly srážky ve formě sněžení nebo deště se sněhem a celkem spadly 1 až 4 cm sněhu. Pokud ke změně počasí došlo až ve večerních hodinách dne 11. 1. 2017 a současně bylo na tuto změnu upozorněno výstrahou ČHMÚ, nelze žalovanou činit odpovědnou za to, že ve 20 hodin nebyl z Karlova mostu odstraněn mrznoucí sníh. Žalobkyně nedbala zvýšené opatrnosti, neboť mohla na předvídanou změnu povětrnostních vlivů účinně reagovat a svou procházku Prahou v nočních hodinách při vědomí zhoršujícího se počasí zkrátit. Žalovanou, která na Karlově mostě prováděla v předchozím období řádně zimní údržbu, nelze činit odpovědnou za úraz žalobkyně.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolacím soudem vyřešená právní otázka odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a nálezů Ústavního soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že vzhledem k důležitosti Karlova mostu jako komunikace a průběhu údržby nebyly splněny podmínky pro zproštění žalované odpovědnosti podle §27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Závada ve schůdnosti byla nepředvídatelná, neboť přišla náhle, v důsledku přechozího nedostatečného či nekvalitního ošetření komunikace. Dovolatelka šla obezřetně a ve vhodné zimní obuvi. Odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15, podle kterého se správce nesmí dovolávat omezených prostředků či oprávnění přidělených obcí – tedy i plánů zimní údržby– pro posouzení, nakolik byla dodržena povinnost zajistit, aby chodník umožňoval bezpečný pohyb chodců. Záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít. Podle dovolatelky se neprokázalo, že by mohla závadu ve schůdnosti předvídat. Neprokázalo se, že by byl Karlův most již na počátku vstupu žalobkyně na něj kluzký. Led se objevil náhle až na úrovni Staroměstské věže, přičemž tato závada ve schůdnosti nebyla vzhledem k dosavadnímu průběhu cesty předvídatelná. Žalovaná na ni mohla reagovat, pokud by tento úsek ošetřila i s ohledem na výstrahu ČHMÚ například posypem v odpoledních hodinách. Dovolatelka nesouhlasí s odvolacím soudem, který žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť se jedná o veřejnou instituci hospodařící s veřejnými prostředky. Není důvod přiznávat jí náhradu za náklady vynaložené na zastoupení advokátem. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobkyně neobsahuje všechny náležitosti předepsané občanským soudním řádem. Rozhodnutí obou soudů považuje za správná a závěry obsažené v nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15 za neudržitelné. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto nebo zamítnuto.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Úprava obsažená v zákoně o pozemních komunikacích zakládá zpřísněnou odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v projednávaném případě chodkyni) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti. Popsaná odpovědnost však není absolutní, neboť zákon stanoví liberační důvody (§27 odst. 2 a 3 zákona o pozemních komunikacích), při jejichž prokázání v soudním sporu se vlastník komunikace může odpovědnosti zprostit. Dále je významné, že bez ohledu na možnou liberaci není povaha této přísné odpovědnosti bezbřehá, neboť není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou zákonodárce považuje za únosnou i z hlediska ekonomiky a technickoorganizační udržitelnosti celého silničního systému. Touto okolností je výskyt tzv. závady ve schůdnosti, kterou zákon o pozemních komunikacích definuje v §26 odst. 7 (obdobně srov. definici závady ve sjízdnosti v §26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích). Negativním vymezením pak zákon o pozemních komunikacích ohraničuje dosah této odpovědnosti tak, že uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací (§27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Jestliže uživatel komunikace nemá nárok na náhradu škody způsobené tímto dosti širokým okruhem okolností, protože právě jim je povinen přizpůsobit svůj pohyb, pak logicky závadou ve schůdnosti může být jen takový úsek (místo) komunikace, který se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí. Není přitom vyloučeno, že závada ve schůdnosti se může vyskytnout i v úseku špatného stavebního stavu komunikace, jestliže (ne)kvalitu vozovky či chodníku natolik výrazně překračuje, že ji uživatel nemůže rozpoznat ani při pohybu uzpůsobeném zhoršenému stavu komunikace (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 134/2014, uveřejněného pod č. 57/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka rozhodnutí“).
Dovolací soud se otázkou odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti opakovaně zabýval a obsah tohoto pojmu ve smyslu §26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích v řadě rozhodnutí vyložil. Tak již v rozsudku ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1304/2006, uzavřel, že zákon o pozemních komunikacích při stanovení podmínek vzniku odpovědnosti vlastníků pozemních komunikací za závady ve schůdnosti zohledňuje pouze tzv. nepředpokládatelné závady, při jejichž posuzování je třeba vycházet z objektivního kritéria přizpůsobení chování chodce stavu komunikace. V rozsudku ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, uveřejněném pod č. 140/2011 Sbírky rozhodnutí, pak přijal a odůvodnil závěr, podle něhož závadou ve schůdnosti ve smyslu ustanovení §26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích se rozumí v podstatě nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace, způsobená vnějšími vlivy, a to změna natolik významná, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat. Míra předvídatelnosti coby definiční znak „závady ve schůdnosti“ je odvozena od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, jak mu ukládá §4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), podle nějž je účastník silničního provozu povinen své chování přizpůsobit kromě jiného i stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý. Závadou ve schůdnosti (u vozidel sjízdnosti) je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám. Tento výklad je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu bez výjimky ustálen (srov. např. rozsudky ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2758/2011, nebo ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3886/2014) a je dlouhodobě základním východiskem pro posuzování nároků osob, jimž vznikla újma z nevyhovujícího stavu pozemní komunikace.
Zásady posuzování nároků na náhradu škody (resp. v podmínkách zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, újmy) způsobené pádem chodce na komunikaci byly po vydání dovolatelkou odkazovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, shora popsaným způsobem sjednoceny a rekapitulovány v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020.
V projednávané věci podle skutkových zjištění nalézacích soudů, jejichž správnost dovolacímu přezkumu vzhledem k zákonným limitům nepodléhá (§241a odst. 1, odst. 6 a §242 odst. 3 o. s. ř.), vznikla dovolatelce újma na zdraví poté, co vstoupila na led nacházející se u Staroměstské věže na komunikaci udržované žalovanou, uklouzla a upadla. Jestliže v polovině ledna ve večerních hodinách byla zima a docházelo ke srážkám ve formě sněžení nebo deště se sněhem a na chodníku se vytvořil kluzký povrch, navíc za situace, kdy ČHMÚ vydal již v dopoledních hodinách výstrahu před vznikem sněhových jazyků a ledovky, nepředstavuje tento stav komunikace znaky závady ve schůdnosti, jak je vymezena §26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, a nezakládá objektivní odpovědnost žalované ve smyslu §27 odst. 3 téhož zákona. V posuzovaném případě není dovolání přípustné, protože závěry učiněné odvolacím soudem jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu sjednocenou rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu a není důvod, aby předmětná otázka byla posouzena jinak. Dovolací soud se pro nadbytečnost nezabýval námitkami dovolatelky, že nebyly naplněny liberační důvody, neboť ani jejich nenaplnění nemohlo mít, vzhledem k závěru o neexistenci závady ve schůdnosti ve smyslu §26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, vliv na závěr soudu o neexistenci objektivní odpovědnosti žalované podle zákona o pozemních komunikacích.
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelkou namítanými vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 9 260 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vše zvýšeno o 21% náhradu daně z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 11 568 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 24. 8. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu