ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3629.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 3629/2021-560
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: J. D. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Evou Podstavkovou, advokátkou se sídlem Pokratická 185/10, Litoměřice, proti žalovanému: T. M. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Stanislavem Chmurou, advokátem se sídlem Jaselská 464/38, Praha, o zaplacení 184 016 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 10/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 84 Co 135/2021-537, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením ze dne 7. 9. 2021, č. j. 84 Co 135/2021-537, potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení Okresního soudu v Litoměřicích, který podle §58 odst. 1 o. s. ř. neprominul žalobci zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku tamního soudu č. j. 17 C 10/2012-472 (dále jen „rozsudek“). Uzavřel, že žalobce neprokázal, že by se jeho zástupkyně pro nefunkčnost systému datových schránek nemohla seznámit s datovou zprávou, kterou jí soud dne 18. 2. 2021 rozsudek doručil. Naopak bylo prokázáno, že jí byla datová zpráva s rozsudkem doručena dne 18. 2. 2021 tím, že se do datové schránky přihlásila, týž den si zobrazila detail zprávy a stáhla si i její přílohu. Nebylo zjištěno žádné jednání cizí osoby, které by zakrylo doručení datové zprávy, ani žádná technická závada systému datových zpráv. Odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal existenci omluvitelného důvodu, který by jej vyloučil z podání včasného odvolání.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které uvodil tím, že napadené rozhodnutí závisí na nesprávném právním posouzení, jeho přípustnost podle §237 o. s. ř. však nijak neodůvodnil. Obsáhle shrnul skutkové závěry obou soudů a následně uvedl, jaké důkazní prostředky pro prokázání tvrzení, že se datová zpráva jeho zástupkyni nezobrazila, v řízení předložil. Jiné důkazní prostředky k dispozici neměl a ani je opatřit nemohl. Nedoručení datové zprávy bylo vyšší mocí, kterou nemohl předvídat ani odvrátit. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil a vyhověl návrhu na prominutí zmeškání lhůty.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Citované ustanovení zakládá přípustnost dovolání na požadavku identifikace právní otázky (hmotného nebo procesního práva), na níž záviselo rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatelem a jejího posouzení z hlediska vztahu k judikatuře Nejvyššího soudu. Jinými slovy vyjádřeno, předmětné ustanovení předpokládá, že dovolatel zpochybní právní posouzení odvolacího soudu s poukazem na to, že vybranou právní otázku již Nejvyšší soud vyřešil, avšak odvolací soud ji posoudil v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, nebo že vybranou otázku již Nejvyšší soud vyřešil, odvolací soud ji posoudil v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, nicméně dovolatel je toho názoru, že by otázka přesto měla být posouzena jinak, či že vybranou právní otázku již Nejvyšší soud řešil, avšak jeho judikatura je ve vztahu k této otázce nejednotná, anebo že vybranou právní otázku doposud Nejvyšší soud neřešil (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 85/16). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je povinnou náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), jejíž absence vede k tomu, že ve vztahu k argumentaci, pro kterou v dovolání taková náležitost chybí, není dovolání projednatelné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2013, sen. zn. 29 ICdo 12/2013).
V daném případě dovolatel nevymezil, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, v dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) úplně chybí.
Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání odmítl, neboť trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a pro něž nelze v řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Martina Vršanská
Pověřená členka senátu