ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.614.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 614/2021-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: Z. M. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Radkem Rozmánkem, advokátem se sídlem Krapkova 280/7, 779 00 Olomouc, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha, o zaplacení 1 161 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 56/2019, o „odvolání“ žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020, č. j. 30 Co 244/2020-87, takto:
I. Řízení o „odvolání“ se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 1. 2020, č. j. 31 C 56/2019-57, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 1 161 300 Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že se ze zdravotních důvodů, jež měly původ ve zraněních, která žalobce utrpěl při dopravní nehodě způsobené řidičem vozidla pojištěného u žalované, nemohl účastnit mise v zahraničí a nebyl mu tak vyplacen příplatek ke služebnímu příjmu za dobu trvání této mise.
V průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 8. 2020, č. j. 30 Co 244/2020-79, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 58 065 Kč. Žalobce soudní poplatek zaplatil, avšak poté podal námitky proti vyměření soudního poplatku, navrhl zrušení citovaného usnesení a požádal o vrácení přeplatku soudního poplatku. O těchto návrzích rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2020, č. j. 30 Co 244/2020-87, tak, že zamítl návrh žalobce na zrušení usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 244/2020-79 (výrok I), i na vrácení přeplatku soudního poplatku (výrok II).
Proti výroku II tohoto usnesení podal žalobce „odvolání“, jež adresoval Vrchnímu soudu v Praze.
Podle §201 o. s. ř. lze odvoláním napadnout pouze rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. Odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soudní řád nepřipouští. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001).
Napadeným usnesením odvolací soud rozhodoval o poplatkové povinnosti v rámci odvolacího řízení (o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé), je proto rozhodnutím odvolacího soudu. Odvolání proti němu tudíž přípustné není.
Občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§10 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, řízení o „odvolání“ kvůli nedostatku funkční příslušnosti žádného soudu podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, nebo ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2021
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu