ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1133.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1133/2021-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně S. F. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Hrstkou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Teplého 2786, proti žalované M. K. F. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Čs. armády 1181, o zaplacení 280.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 9 C 22/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. března 2020, č. j. 18 Co 20/2020-404, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.761 Kč k rukám Mgr. Ladislava Jedličky, advokáta se sídlem v Ústí nad Orlicí, Čs. armády 1181, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) usnesením ze dne 18. 3. 2020, č. j. 18 Co 20/2020-404, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (soud prvního stupně) ze dne 24. 6. 2019, č. j. 9 C 22/2011-373, jímž zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. 3. 2014, č. j. 9 C 22/2011-79, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že ve věci nerozhodovala vyloučená soudkyně a nebyl tak naplněn zmatečnostní důvod podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen zejména příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský; v úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, a ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vztahy mezi soudci, jež nepřekračují běžný pracovně kolegiální rámec, nejsou samy o sobě důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, spočívají-li tyto vztahy pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazení na stejném soudu, v témže oddělení či senátě (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014 a rozhodnutí v něm uvedená).
V projednávané věci nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by mohly vyvolat legitimní pochybnosti o vztahu soudkyně P. K. k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, pro které by měla být vyloučena z projednávání věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 9 C 22/2011. Z jejího vyjádření (viz č. l. 22 spisu) vyplývá, že matku účastnic (jež působila u soudu prvního stupně jako přísedící) nezná, nemá k ní tedy žádný vztah. Ostatně i v případě, že by ji znala, pouhý kolegiální vztah by nebyl sám o sobě důvodem pro její vyloučení, a ani žalobkyně netvrdila, že by vztah mezi touto soudkyní a matkou účastnic byl tak výjimečný, že by měl vzbuzovat pochybnosti o její nepodjatosti. Důvodem pro vyloučení jmenované soudkyně pak nemůže být toliko skutečnost, že ostatní soudci soudu prvního stupně byli z rozhodování věci vyloučeni.
Dovolání žalobkyně proto Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 8. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu