ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1930.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1930/2019-679
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně D. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) T. M. , narozenému XY, bytem XY, 2) P. F. , narozené XY, bytem XY, 3) P. M. , narozené XY, bytem XY, 4) P. F. , narozenému XY, bytem XY, a 5) Z. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Tomášem Roubíkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Voctářova 2500/20, PSČ 180 00, o zaplacení 28.037.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 Cm 152/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, č. j. 3 Cmo 19/2018-661, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením vyhlášeným při jednání konaném dne 12. 10. 2017 nepřipustil přistoupení dalšího účastníka do řízení na stranu žalobkyně, a to X., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále též jen „X.“).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o návrhu žalobkyně na přistoupení X. jako dalšího účastníka na stranu žalující zastavil.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož novému projednání návrhu na přistoupení X. do řízení na stranu žalobkyně brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
[5] Z té se podává, že rovněž výrok pravomocného usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (vyjma usnesení, kterým se upravuje vedení řízení), je pro účastníky řízení závazný, což ve stejném rozsahu platí též pro všechny orgány. Takové rozhodnutí vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 1 a 4, §167 odst. 2 o. s. ř.); vydání nového rozhodnutí řešícího otázku ve výroku pravomocného usnesení již závazně vyřešenou, může být přípustné toliko tehdy, změní-li se poměry (skutkové okolnosti), z nichž soud při vydání rozhodnutí vycházel. Tvrzení, že samo právní posouzení, na němž pravomocné rozhodnutí spočívá, nebylo správné, nemůže být důvodem pro vydání nového rozhodnutí.
Srovnej za všechna rozhodnutí například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015, ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, či ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 29 NSČR 79/2017.
[6] Původní návrh dovolatelky na přistoupení X. jako dalšího účastníka do řízení na stranu žalobkyně projednal již Městský soud v Praze a svým usnesením ze dne 15. 3. 2012, č. j. 78 Cm 152/2009-241, jej zamítl. Vrchní soud v Praze k odvolání dovolatelky usnesením ze dne 1. 10. 2012, č. j. 3 Cmo 232/2012-287, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 10. 2012.
[7] Jestliže dovolatelka podala nový návrh na přistoupení X. jako dalšího účastníka do řízení na stranu žalobkyně, mohl mu soud prvního stupně (případně odvolací soud) vyhovět pouze tehdy, změnily-li se skutkové okolnosti, z nichž soudy při rozhodování o původním návrhu vycházely.
[8] Dovolatelka však ve svém novém návrhu ani v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně takovou změnu skutkových okolností netvrdila.
[9] Nedostatek aktivní věcné legitimace dovolatelky, o němž se měla později od soudu prvního stupně dozvědět, totiž (je-li názor soudu prvního stupně správný) existoval již v době zahájení řízení.
[10] Z obsahu dovolání (ani z předchozích podání a vyjádření adresovaných dovolatelkou soudům obou stupňů) pak není patrné, jaký význam (z hlediska změny poměrů či rozhodných skutkových okolností) mělo mít pro rozhodnutí o novém návrhu vydání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, č. j. 39 Cm 194/2003-809, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti usnesení náhradní valné hromady společnosti X. konané dne 10. 10. 2003 a na jehož základě Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2013, č. j. B 7308-RD40/MSPH, Fj 232289/2013, „vrátil stav zápisu v obchodním rejstříku týkající se společnosti X. před 10. 10. 2003“. Nejvyššímu soudu není zřejmé, jaký vliv by mohlo mít (pozdější) vyřešení otázky „oprávnění jednat a zavazovat“ X. na závěr odvolacího soudu přijatý v usnesení ze dne 1. 10. 2012, č. j. 3 Cmo 232/2012-287, podle něhož není zřejmé, „čeho a na základě čeho“ by se měla X. v řízení domáhat.
[11] Namítá-li dovolatelka vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, přehlíží, že tato námitka není způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Nadto lze uzavřít, že řízení namítanou vadou zjevně netrpí.
[12] Jak se podává z ustálené judikatury dovolacího soudu, měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2016).
[13] V poměrech projednávané věci pak nelze dovodit, že by nedostatky odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatelce bránily v uplatnění jejích práv.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 3. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu