ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.909.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 909/2021-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, PSČ 787 01, za účasti Bytového družstva XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Martinou Nimmrichterovou, advokátkou, se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 1165/4, PSČ 787 01, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 169/2019, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2020, č. j. 5 Cmo 181/2020-163, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 6. 2020, č. j. 23 Cm 169/2019-91, zamítl návrh, kterým se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení, jímž členská schůze Bytového družstva XY (dále jen „družstvo“) konaná dne 17. 10. 2019 schválila úplatný převod bytových jednotek družstva na nájemce, kteří tyto jednotky užívají, a to za v tomto usnesení specifikovaných podmínek (dále jen „usnesení členské schůze“) [výrok I.], určil neplatnost usnesení, kterým tatáž členská schůze rozhodla, že „případné prostředky z nedělitelného fondu budou převedeny na dlouhodobou zálohu na opravy a dodatečné investice“ (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] K odvolání navrhovatele – směřujícímu proti výrokům I. a III. usnesení soudu prvního stupně – Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 11. 2020,č. j. 5 Cmo 181/2020-163, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti v záhlaví uvedenému usnesení podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Podle názoru dovolatele je usnesení členské schůze neplatné pro jeho rozpor s dobrými mravy a pro zneužití práv většiny hlasů na členské schůzi. Tato otázka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť ji odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou (níže uvedenou) judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Zásada souladu práv, resp. jejich výkonu, s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity). Pojem „dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená „nastoupení cesty nalézání spravedlnosti“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, či ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2842/10, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3467/2016, anebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sen. zn. 29 ICdo 64/2016, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1499/2017, či ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 9/2020“).
2) Za zneužití výkonu práva lze považovat zpravidla takové chování, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit újmu jinému. Srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2076/2013, ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 871/2014, ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2136/2018, ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 21 Cdo 345/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 717/2020 (dále srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95, a ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04).
3) Při posouzení, zda je určité usnesení valné hromady v rozporu s dobrými mravy (a zda je dán důvod pro vyslovení jeho neplatnosti), je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci (srov. pro poměry kapitálových společností usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1499/2017, nebo též R 9/2020)
[6] Uvedené závěry se prosadí obdobně i při přezkoumání, zda je určité usnesení členské schůze družstva v rozporu s dobrými mravy, a zda je tak dán důvod pro vyslovení jeho neplatnosti.
[7] Odvolací soud se zabýval všemi námitkami navrhovatele týkajícími se (mimo jiné) rozporu usnesení členské schůze s dobrými mravy, a to včetně (dovolatelem zdůrazňované) okolnosti, že družstvo před přijetím tohoto usnesení přijalo nové členy družstva a těmto členům – přednostně před dosavadními „nebydlícími“ členy družstva – pronajalo, případně prodalo, své bytové jednotky. V této souvislosti soud dospěl k závěru, podle něhož v projednávané věci může být v rozporu s dobrými mravy pouze „faktické dražební jednání“, kterým družstvo „při obsazování volných bytových jednotek“ na úkor práv na uspokojení bytových potřeb „stávajících nebydlících členů“ upřednostnilo osoby, jež členy družstva nejsou. V rozporu s dobrými mravy naopak podle něj nemůže být schválení převodů bytových jednotek družstva členům družstva obývajícím tyto jednotky, neboť jím nemohou být práva na uspokojení bytových potřeb navrhovatele dotčena.
[8] Názoru odvolacího soudu, podle něhož usnesení členské schůze není v rozporu s dobrými mravy, nelze – ani ve světle závěrů shora citované judikatury – ničeho vytknout.
[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto; družstvu však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu