ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.3075.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 3075/2021-613
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně JV Investors, a. s., se sídlem v Brně - Horních Heršpicích, Vodařská 232/2, identifikační číslo osoby: 05118417 (procesního nástupce původního žalobce JUDr. Václava Mlnáříka, Ph.D., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, identifikační číslo osoby: 71458972, správce konkurzní podstaty úpadce obchodní korporace P. s. Č. r., se sídlem XY, identifikační číslo osoby: XY, zastoupeného JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 2738/16), proti žalovanému O. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 2348/10, o zaplacení částky 4.385.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 29 C 255/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci ze dne 19. května 2021, č. j. 29 Co 306/2020-489, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
1. JUDr. Václav Mlnářík, Ph.D., správce konkurzní podstaty úpadce (dále „původní žalobce“) obchodní korporace P. s. Č. r., se sídlem XY, identifikační číslo osoby: XY (dále „úpadce“) se žalobou podanou u Okresního soudu v Liberci dne 16. 6. 2015 domáhal na žalovaných O. F. a M. F. zaplacení částky 4.385.000,- Kč s tvrzením, že žalovaný jako jednatel úpadce používal v období od 1. 1. 2012 do 21. 12. 2013 finanční prostředky úpadce na investice do vlastních nemovitostí, čímž porušoval svou povinnost řádné péče o majetek úpadce. Takto měl získat peněžité plnění bez právního důvodu v částce 4.385.000,- Kč, jež představuje zhodnocení jeho nemovitostí. Bezdůvodné obohacení v uvedené výši takto vzniklo i M. F., na níž žalovaný jako na osobu blízkou zhodnocené nemovitosti převedl darovací smlouvou ze dne 16. 1. 2014.
2. Okresní soud v Liberci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 7. 2020, č. j. 29 C 255/2015-436, zamítl (výrok I.), rozhodl o povinnosti původního žalobce nahradit žalovaným k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 633.072,- Kč (pro žalovaného) a ve výši 600.720,- Kč (pro M. F.) a státu náklady řízení (znalečné) na účet Okresního soudu v Liberci ve výši 40.098,60 Kč (výroky II. a III.). Po provedeném dokazování soud prvního stupně dovodil, že původní žalobce se musí uplatněné částky proti žalovanému domáhat z titulu náhrady škody v souběžně vedeném řízení pod sp. zn. 38 Cm 122/2015 u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, kterýžto nárok má přednost před žalobním žádáním z titulu bezdůvodného obohacení. Nedůvodnost žaloby o vydání bezdůvodného obohacení směřující proti M. F. pak dovodil ze skutečnosti, že nemovitosti jí byly převedeny darovací smlouvou v době, kdy již byly zhodnoceny, přičemž navíc došlo ke zpětnému převodu vlastnického práva poté, kdy se původní žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 29 C 283/2015 úspěšně dovolal relativní neplatnosti předmětného právního jednání.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal původní žalobce odvolání směřující proti všem jeho výrokům. V průběhu odvolacího řízení v podání ze dne 24. 2. 2021 navrhl, aby do řízení na jeho místo vstoupila obchodní korporace JV Investors, a. s. Ta se vstupem do řízení vyslovila dne 19. 2. 2021 souhlas, neboť pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení uplatňovanou v řízení proti oběma žalovaným získala dne 4. 2. 2021 v dobrovolné veřejné dražbě konané podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, což doložila protokolem o provedené dražbě č. 1233/EDD/21 a potvrzením o nabytí vlastnictví předmětu dražby vystavených dražebníkem Dražební společností MORAVA s. r. o.
4. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 5. 2021, č. j. 29 Co 306/2020-489 [poté, co žalovaní vyjádřili nesouhlas se vstupem žalobkyně do řízení a odůvodnili jej jednak neplatností souhlasu vstupujícího subjektu do řízení (pro nedodržení způsobu za obchodní korporaci jednat) a dále obavou o dobytnost pohledávky na nákladech řízení přiznaných jim rozsudkem soudu prvního stupně v nemalé výši, snahou původního žalobce vyhnout se povinnosti nahradit náklady řízení coby jediné motivaci právního původního žalobce k podání návrhu ve smyslu ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), což označili za zjevné zneužití procesního práva zapovězeného ustanovením §2 o. s. ř.], rozhodl o návrhu původního žalobce tak, že „ve vztahu k žalobě proti 1. žalovanému se připouští, aby na místo žalobce vstoupila do řízení společnost JV Investors, a. s., IČ 05118417, se sídlem Vodařská 232/2, Horní Heršpice, 619 00 Brno, a ve vztahu k žalobě proti 2. žalované (pozn.: M. F.) se návrh na vstup této společnosti do řízení na místo žalobce zamítá.“
5. Odvolací soud s odkazem na jím specifikovanou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vysvětlil, že připuštění změny v osobě žalujícího ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. předpokládá, kromě splnění formálních předpokladů z citovaného ustanovení explicitně vyplývajících (návrh stávajícího žalobce, souhlas toho, kdo má na místo žalobce do řízení nastoupit, a prokázání skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod v řízení uplatněného práva), i to, že tento procesní úkon nebude možné klasifikovat jako zneužití procesního práva ve smyslu ustanovení §2 o. s. ř. Dovodil, že takovým zneužitím bude snaha žalobce vyhnout se povinnosti k náhradě nákladů řízení pro jeho procesní neúspěch ve věci. Taková okolnost přitom může být dána pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že žalující strana bude v řízení procesně neúspěšná. V kontextu poměrů projednávané věci (s přihlédnutím k pozici žalovaného dovolatele) odvolací soud uvedl, že společnost JV Investors, a. s. s ohledem na aspekty týkající se její personální a majetkové struktury a fakt, že pohledávku za žalovanými v nominální hodnotě 4.385.000,- Kč vydražila za částku 10.000,- Kč, není natolik solventní, aby mohla žalovaným nahradit náklady řízení přisouzené jim soudem prvního stupně. V tomto směru pak odvolací soud uzavřel, že převodem pohledávky původní žalobce sledoval záměr zmařit vymožení pohledávky žalovaných na náhradu nákladů řízení. Současně však odvolací soud dospěl k závěru, že ve vztahu k žalovanému nelze žalobu založenou na požadavku vydat bezdůvodného obohacení považovat za zjevně nedůvodnou, byť původní žalobce vede souběžně i řízení o náhradu škody, které rovněž není dosud skončeno. S připomenutím odlišných předpokladů pro uložení povinnosti z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody dovodil, že za obdobných skutkových okolností může být žalovanému uložena povinnost na základě dvou exekučních titulů, přičemž ten posléze vydaný by zohlednil výši plnění, které již bylo dříve přiznáno.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalovaný. Má za to, že dovolání je důvodné pro nesprávné právní posouzení věci přijaté odvolacím soudem při aplikaci ustanovení §107a o. s. ř. a současně přípustné ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Namítal, že odvolací soud se důsledně neřídil závěry vyplývajícími z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1388/2019 (toto usnesení, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), ač na ně v odůvodnění dovoláním dotčeného usnesení poukázal. Nesouhlasil proto s konkluzí, že prozatímní nejistota o výsledku řízení ve věci dovolatele již sama o sobě postačuje k tomu, aby byl návrh na vstup společnosti JV Investors, a. s. povolen bez ohledu na zjištěnou účelovost převodu pohledávky s cílem vyhnout se povinnosti nahradit žalovaným náklady řízení. S odkazem na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4920/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015, vyjádřil přesvědčení, že zneužití procesní úpravy ve smyslu ustanovení §2 o. s. ř. je v intencích rozhodování o návrhu na singulární sukcesi naplněno již při zjištění, že jedinou motivací žalujícího byla snaha vyhnout se povinnosti k náhradě nákladů řízení a převodem pohledávky vymožení této povinnosti zmařit (pohledávku učinit nedobytnou). Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a návrh původního žalobce na vstup společnosti JV Investors, a. s. do řízení ve vztahu k dovolateli zamítl.
7. K dovolání žalovaného se vyjádřil původní žalobce. Neztotožnil se sice s náhledem dovolacího soudu, že okolnosti nabytí pohledávky za nepřiměřeně nízkou cenu nekorespondující její nominální hodnotě signalizují, že jeho hlavním motivem pro podání návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. bylo zmařit možnost vymožení jeho povinnosti nahradit žalovaným náklady řízení, nicméně poukázal na přiléhavou konkluzi odvolacího soudu vážící se žalobě ve věci, kterou nehodnotil jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva z titulu bezdůvodného obohacení vůči žalovanému. Navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.
8. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 5. 5. 2021 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné.
9. Podle ustanovení §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
10. Rozhodl-li odvolací soud dovoláním napadeným usnesením o návrhu původního žalobce na vstup nového žalobce (obchodní korporace JV Investors, a. s.) do řízení na místo žalobce stávajícího, který vychází z ustanovení §107a o. s. ř., je dovolání přípustné bez ohledu na splnění některého z předpokladů přípustnosti, jež jsou vymezeny v ustanovení §237 o. s. ř.
11. Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. 1 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání není důvodné.
12. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle §241a odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
14. Původní žalobce v podání ze dne 24. 2. 2021 navrhl, aby do řízení na jeho místo vstoupila obchodní korporace JV Investors, a. s. Ta se vstupem do řízení vyslovila dne 19. 2. 2021 členem představenstva v souladu s jednatelským oprávněním vyplývajícím ze zápisu v obchodním rejstříku souhlas, neboť pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení uplatňovanou v řízení proti oběma žalovaným získala dne 4. 2. 2021 v dobrovolné veřejné dražbě konané podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, což doložila protokolem o provedené dražbě č. 1233/EDD/21 a potvrzením o nabytí vlastnictví předmětu dražby vystavených dražebníkem Dražební společností MORAVA s. r. o.
15. Vznik právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují přechod práva, o které v tomto řízení jde, a to skutečnosti, jež nastala po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, tak byl v odvolacím řízení prokázán. Z hlediska formálních předpokladů stanovených právním předpisem pro umožnění singulární sukcese na straně žalující tedy bylo možné vznesenému návrhu vyhovět.
16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že nelze vyloučit, že soud ve výjimečných případech zamítne návrh podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup je namístě například tehdy, je-li možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou, tj. aby se žalobce vyhnul případné povinnosti k náhradě nákladů řízení spojené s neúspěchem ve věci. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11 (tento nález je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy). Ústavní soud (a také Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3911/2018) vysvětlil, že obecné soudy by měly svou pozornost soustředit i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, na patrný nedostatek typického „komerčního“ motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, jeho nejasný majetkový a obchodní substrát atd., a na tomto vůbec podezřelém základě by se pak měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky – procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky – mohou pro dané řízení nastat. Nejvyšší soud potom ve své rozhodovací praxi dovodil, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle §107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013).
17. Na uvedené závěry navázal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, v němž deklaroval, že k možnosti soudu uzavřít, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle §107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Naplnění obou těchto předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich nemůže ani být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., se v budoucnosti stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle §107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení. Závěr Nejvyššího soudu vyslovený ve výše uvedeném a dovolatelem zmíněném usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, podle kterého prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k zamítnutí návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., je třeba pojímat tak, že závěr o možném zneužití návrhu podle citovaného ustanovení za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2868/2019, ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 4037/2019, nebo ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1388/2019).
18. V projednávané věci odvolací soud postupoval v souladu s uvedenými závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, potažmo Ústavního soudu, neboť se oběma základními hledisky, z nichž lze dovodit, že stávající žalující podáním návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. sleduje cíle, jež jsou v rozporu se smyslem a účelem institutu singulární sukcese, náležitě zabýval. Jestliže ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu formulovala požadavek, že oba předpoklady pro posouzení návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. jako zneužití práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, musí být splněny současně (kumulativně), pak dovoláním dotčené usnesení odvolacího soudu s přihlédnutím k individuálně daným okolnostem konkrétní věci obstojí. Dovodil-li odvolací soud – i s využitím komparace průběhu souběžně vedeného řízení o náhradu škody proti žalovanému dovolateli - že exekuční tituly vydané v obou řízeních (o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení) by vedle sebe obstály a že původní žalobce se domáhá samostatně obou nároků využívaje skutkové argumentace, jež není zcela totožná (viz bod 20. odůvodnění přezkoumávaného usnesení), pak taková konkluze postačuje k posouzení návrhu původního žalobce dle ustanovení §107a o. s. ř. jako procesně korektního. Odvolací soud totiž jejím prostřednictvím náležitě ozřejmil důvody, pro které nelze mít za to, že by původní žalobce byl v řízení zjevně neúspěšný. Sluší se nadto uvést, že dovolatel svými námitkami proti usnesení odvolacího soudu prosazuje v intencích aplikovaného ustanovení §107a o. s. ř. na problematiku zneužití procesní úpravy takový náhled, který s naplněním podmínky zjevného neúspěchu žalobce v řízení vůbec nepočítá. Tím ovšem ve svých poměrech nesprávně interpretuje judikaturu Nejvyššího soudu, na níž sám odkazuje.
19. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je ze shora předestřených důvodů správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 11. 2021
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu