ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.771.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 771/2021-752
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Z. L. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Michalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Bucharova 1314/8, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci, 2116/15, za účasti 1) Střediska společných činností AV ČR, v.v.i ., se sídlem v Praze 1, Národní 1009/3, IČO 60457856, 2) České republiky - Ministerstva vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, IČO 00007064, a 3) hlavního města Prahy, se sídlem Magistrátu hlavního města Prahy v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, jako vedlejších účastníků na straně žalované, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 16/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020, č. j. 28 Co 377/2020-733, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 1. 10. 2020, č. j. 59 C 16/2011-689, zamítl námitku místní nepříslušnosti tamního soudu vznesenou žalovanou v podání ze dne 18. 9. 2019 a doplněnou při jednání konaném dne 1. 10. 2020 (výrok I.), a dále zamítl námitku místní nepříslušnosti tamního soudu vznesenou vedlejším účastníkem na straně žalované - hlavním městem Prahou rovněž při jednání konaném dne 1. 10. 2020 (výrok II.).
Žalobce se v daném řízení domáhal uložení povinnosti žalované uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemků v k. ú. XY a XY, obec XY, jakožto pozemků náhradních podle §11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), nacházejících se v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 10. V průběhu řízení žalobce opakovaně podal návrhy na připuštění změny žaloby, jimž soud prvního stupně vyhověl, a částečně vzal žalobu opakovaně se souhlasem soudu zpět, a nadále požadoval převod pozemků nacházející se v k. ú. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, vše v obci XY. Žalovaná podáním ze dne 18. 9. 2019 vznesla námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 10 ohledně žalobcem požadovaných pozemků v k. ú. XY, XY, XY, XY a XY, kterou rozšířila dne 1. 10. 2020 o pozemek v k. ú. XY. Rovněž vedlejší účastník 3) při ústním jednání dne 1. 10. 2020 namítl místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 10, a to ve vztahu k pozemku v k. ú. XY|. Tyto námitky byly vzneseny v reakci na změnu obsazení senátu a s tím souvisejícím poučením soudu, kterého se žalované dostalo dne 6. 9. 2019 a vedlejšímu účastníkovi 3) dne 1. 10. 2020. Soud prvního stupně s poukazem na §11 odst. 1 a 2, §103 a §105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), shledal námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou nedůvodnou, neboť žaloba byla podána s tím, aby předmětem převodu byly pozemky nacházející se v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10, a teprve až v průběhu řízení byly žalobcem označeny (mj.) i pozemky mimo tento obvod. V případě daného sporu se přitom jedná o specifické řízení, jehož předmětem je toliko nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy, nikoliv věcné právo k nemovitostem, a bylo by v rozporu s jeho ekonomií, aby soud ohledně pozemků nacházejících se mimo jeho obvod vyslovoval místní nepříslušnost a trval striktně na místní příslušnosti dle polohy nemovité věci. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na zásadu perpetuatio fori jeho místní příslušnost trvá i nadále.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 28 Co 377/2020-733, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že občanský soudní řád vychází při určování věcné a místní příslušnosti ze zásady perpetuatio fori , dle níž se příslušnost posuzuje podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení, a že změny skutečností rozhodných pro její posouzení, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou nerozhodné; takto určený soud je přitom zákonným soudem (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Uzavřel, že v dané věci bylo řízení zahájeno u soudu, jehož výlučná místní příslušnost dle §88 písem b) o. s. ř. byla dána, a přes pozdější změny žaloby se jeho příslušnost nemění. Odvolací soud též upozornil na tu judikaturu Nejvyššího soudu aprobující závěr o užití zásady perpetuatio fori i v případech, kdy soudem připuštěnou změnou žaloby dojde ke změně příslušnosti věcné, a upozornil na to, že zkoumání podmínky řízení (věcné příslušnosti) je založeno na rigidnějším pravidlu, než v případě zkoumání příslušnosti místní - tím spíše se tak závěry judikatury prosadí v případech, kdy změnou žaloby připuštěnou soudem, dojde ke změně místní příslušnosti soudu (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1224/2020).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc je za přípustné dle §237 o. s. ř. k řešení otázky procesního práva „zda v řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalující oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu pozemků se na pozemky nespadající do obvodu působnosti tohoto soudu, které byly uplatněny v průběhu řízení změnou žaloby, použije §11 odst. 1 věta 2 o. s. ř. (zásada perpetuatio fori ), nebo §88 písm. b) o. s. ř. (pravidlo o výlučné místní příslušnosti soudu)“, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Namítá, že Nejvyšší soud rozhodnutími ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1021/2019, a ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1224/2020, vytváří neopodstatněný a neústavní rozdíl mezi judikatorním řešením výlučné místní příslušnosti soudu při podání žaloby na straně jedné a při změně žaloby na straně druhé. Dle dovolatelky má o každém náhradním pozemku rozhodnout soud příslušný dle §88 písm. b) o. s. ř., který lze „překonat“ pouze delegací vhodnou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 33 Nd 38/2017), s čímž korespondují i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, jakož i jeho usnesení ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2824/2018. Z nich dovolatelka dovozuje, že „všechny požadované pozemky musí být situovány v obvodu soudu, u kterého byla podána žaloba“; přesto však dle jiné judikatury Nejvyššího soudu platí, že posouzení místní příslušnosti soudu ohledně požadovaných pozemků je po změně žaloby vyloučeno, ačkoliv pozemky nejsou situovány v obvodu soudu, u něhož byla žaloba podána. Takové řešení je však kritizováno i odbornou literaturou, dle níž se zásada perpetuatio fori vztahuje pouze k okolnostem, podle nichž se uplatňuje místní příslušnost v době zahájení řízení, avšak změnou žaloby je uplatňován nový nárok v podobě jiného náhradního pozemku, čemuž by měly odpovídat i možnosti procesní obrany žalovaného. Zásada perpetuatio fori na pozemky „včleněné do řízení změnou žaloby nedopadá“, neboť nedochází ke změně okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti soudu v průběhu řízení (nemění se totiž poloha pozemků), ale dochází tím ke změně předmětu řízení; i kdyby se na pozemky zahrnuté „do změny žaloby“ vztahovala, neměla by se prosadit na úkor pravidla o výlučné místní příslušnosti, neboť jakožto procesní zásada neplatí absolutně. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vedlejší účastník 3) ve vyjádření podpořil závěry žalované a navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolacím soudem zrušeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) v řízení o dovolání postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II, bod 2., části první zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v dané věci odchýlit.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle §88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
Podle §105 odst. 1 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle §114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle §114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem. Podle §105 odst. 4 o. s. ř. namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne.
Z §11 odst. 1 o. s. ř. tedy vyplývá, že občanský soudní řád vychází při určení věcné i místní příslušnosti soudu ze zásady perpetuatio fori , podle níž se věcná i místní příslušnost posuzuje podle okolností, které tu jsou v okamžiku zahájení řízení (srov. též §82 odst. 1 o. s. ř.), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 30 Cdo 508/2000, usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1578/2008, uveřejněné pod číslem 16/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3644/2017, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1021/2019, a ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1224/2020).
Soud, jehož věcná a místní příslušnost byla určena způsobem uvedeným nebo předvídaným v §11 o. s. ř., je zákonným soudem ve smyslu článku 38 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále „Listina základních práv a svobod“).
V posuzované věci je zřejmé, že řízení o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků bylo zahájeno u Obvodního soudu pro Prahu 10, a to ohledně pozemků nacházejících se v obvodu působnosti tamního soudu, což znamená, že řízení bylo zahájeno u soudu, jehož výlučná místní příslušnost dle §88 písm. b) o. s. ř. byla dána. Takto stanovenou místní příslušnost pak nijak nemohly ovlivnit ani následné změny žaloby, na jejich základě žalobce požadoval i jiné pozemky nacházející se mimo obvod působnosti Obvodního soudu pro Prahu 10, neboť v souladu se zásadou perpetuatio fori (trvání soudu) platí, že příslušnost soudu založená na počátku řízení se v jejím průběhu nezmění, ačkoli dojde ke změně skutečností, podle nichž se posuzuje místní a věcná příslušnost. Skutečnost, že žalobce několikrát změnil své žalobní žádání a domáhá se nyní pozemků situovaných v odlišných katastrálních území, není natolik mimořádné a vážné povahy, aby odůvodnila výjimku z ústavního požadavku, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Nadto se sluší podotknout, že žalovaná neuplatnila námitku místní nepříslušnosti při prvním úkonu, který jí náležel, pročež i s ohledem na §105 odst. 1 a 4 o. s. ř. bylo namístě ji zamítnout. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu se navíc podává, že ohled na zásadu perpetuatio fori se uplatní i tehdy, dojde-li změnou žaloby, kterou soud připustí, ke změně věcné příslušnosti soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněné pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož zkoumání podmínky řízení spočívající ve věcné příslušnosti soudu je občanským soudním řádem založeno na rigidnějším pravidlu (soud ji zkoumá kdykoliv v průběhu řízení a její nedostatek nemůže být zhojen) než v případě zkoumání místní příslušnosti, lze za užití logického argumentu a maiore ad minus dospět k závěru, že o to více se judikatorní závěry obsažené v citovaném rozhodnutí dovolacího soudu prosadí v případech, kdy změnou žaloby (připuštěnou soudem) dojde ke změně místní příslušnosti soudu.
Na výše uvedeném nic nemění ani dovolatelkou odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, a ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2924/2018, vymezující pravidlo pro určení místní příslušnosti soudu v okamžiku zahájení řízení, neboť se nikterak nevyjadřují ke vztahu místní příslušnosti soudu a změny rozhodných skutečností pro její určení v průběhu řízení. Závěry dále dovolatelkou poukazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 38/2017, na daný případ taktéž zjevně nedopadají; v této věci dovolací soud v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem neshledal výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (srov. §12 odst. 2 o. s. ř., dle kterého věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti).
Namítá-li dovolatelka, že „zvolené judikatorní řešení místní příslušnosti (…) se v praxi využívá k tomu, že žalující oprávněné osoby soustředí co nejvíce žalobních nároků na konkrétní pozemky u jednoho soudu (typicky u zmíněného Okresního soudu v Domažlicích)“, a proto by měl dovolací soud nyní předloženou procesní otázku posoudit jinak, pak lze jen zopakovat, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoliv v dané věci odchýlit.
Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaná po 1. lednu 2001, jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu