ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1036.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 1036/2019-448
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Heleny Horové, LL.M. , advokátky, se sídlem v Praze 4, V luhu 754/18, PSČ 140 00, jako správkyně konkursní podstaty úpadce M. D., narozeného XY, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ L. M. , narozené XY, bytem XY, 2/ V. Ch. , narozenému XY, bytem XY, 3/ S. D. , narozenému XY, bytem XY, 4/ J. D. , narozené XY, bytem XY, 5/ J. J. , narozenému XY, bytem XY, 6/ R. J. , narozené XY, bytem XY, 7/ D. K. , narozenému XY, bytem XY, 8/ E. L. , narozené XY, zemřelé 21. července 2017, posledně bytem XY, 9/ O. M. , narozené XY, bytem XY, 10/ M. N. , narozenému XY, bytem XY, 11/ M. N. , narozené XY, bytem XY, 12/ M. O. , narozenému XY, bytem XY, 13/ L. P. , narozenému XY, bytem XY, 14/ J. P. , narozené XY, bytem XY, 15/ F. P. , narozenému XY, bytem XY, 16/ D. P. , narozené XY, bytem XY, 17/ D. R. , narozené XY, bytem XY, 18/ L. Š. , narozenému XY, bytem XY, 19/ Š. Š. , narozené XY, bytem XY, 20/ J. Š. , narozenému XY, bytem XY, 21/ M. Š. , narozené XY, bytem XY, žalovaným 1/, 2/, 7/, 10/, 11/, 12/, 14/, 17/, 18/, 19/ a 20/ zastoupeným JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Bezručova 848/1, PSČ 400 01, žalovaným 3/, 4/, 5/, 6/, 13/, 15/, 16/ a 21/ zastoupeným JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, PSČ 400 01, a 22/ Tepelné hospodářství města Ústí nad Labem s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Malátova 2437/11, PSČ 400 11, identifikační číslo osoby 49101684, zastoupenému JUDr. Františkem Gahlerem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Rubensova 1556/72, PSČ 400 03, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 29 C 410/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. června 2018, č. j. 84 Co 501/2017-375, takto:
I. Ve vztahu mezi žalobkyní a osmou žalovanou se dovolací řízení zastavuje .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a zbylými žalovanými se dovolání odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu, pátému, třináctému a patnáctému žalovanému a čtvrté, šesté, šestnácté a dvacáté první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení každému částku 3 046,175 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým, sedmým, desátým, dvanáctým, osmnáctým, dvacátým a dvacátým druhým žalovaným a první, devátou, jedenáctou, čtrnáctou, sedmnáctou a devatenáctou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 21. února 2017, č. j. 29 C 410/2014-304, Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M., jako správkyně konkursní podstaty úpadce M. D.) domáhala vůči žalovaným určení, že úpadce je výlučným vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí - jednotek v domě č. p. XY v obci XY a katastrálním území XY, všech zahrnujících též podíl na společných částech domu č. p. XY a spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. XY (dále jen „nemovitosti“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (body II. až V. výroku).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí ve výroku prvním spočívá na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a „protože existují důvody, proč by měl dovolací soud právní otázku v této věci posoudit jinak, než v případech, o kterých dosud rozhodoval“. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby sám ve věci rozhodl a vyhověl žalobě v plném rozsahu.
4. Konkrétně má dovolatelka za to, že se v projednávané věci neuplatní závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne „27. září 2010“, sp. zn. 30 Cdo 3655/2010 (správně jde o rozsudek ze dne 20. dubna 2011), rozsudku ze dne 25. března 2002, sp. zn. „22 Cdo 2141/2011“ (správně jde o rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2141/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2002, pod číslem 143), rozsudku ze dne 27. září 2006, sp. zn. 29 Odo 34/2003, a rozsudku ze dne 29. května 2013, sp. zn. 30 Cdo 3047/2012 (které jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), podle nichž správce konkursní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení, že úpadce je vlastníkem nemovitostí. Podle dovolatelky jde totiž o případ „diametrálně skutkově odlišný“. Specifika daného případu shledává v absolutně neplatném zpeněžení sporných nemovitostí v minulosti, v jejich opětovném soupisu a ve skutečnosti, že jí konkursní soud uložil podat určovací žaloby. Odvolacím soudem prosazovaný výklad, podle něhož měla nemovitosti opakovaně sepsat do konkursní podstaty, považuje za rozporný se závěry Ústavního soudu vyjádřenými v nálezu ze dne 17. března 2005, sp. zn. III. ÚS 220/04 (veřejnosti dostupném na webových stránkách Ústavního soudu). Konečně dovolatelka namítá, že v případě opětovného soupisu by se konkursní soud stal „soudcem ve vlastní věci“ a poukazuje i na to, že odvolací soud její naléhavý právní zájem potvrdil v jiných řízeních.
5. Třetí, pátý, třináctý a patnáctý žalovaný a čtvrtá, šestá, šestnáctá a dvacátá první žalovaná ve vyjádření navrhují dovolání odmítnout jako nedůvodné.
6. Nejvyšší soud nepřehlédl, že P. M. ve vyjádření k dovolání ze dne 31. října 2018 oznámil zánik zastupování osmé žalované z důvodu jejího úmrtí. Usnesením ze dne 31. října 2017, č. j. 46 D 863/2017-24, Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v řízení o dědictví po zůstavitelce E. L., narozené XY, zemřelé 21. července 2017, tak, že zůstavitelčin majetek nepatrné hodnoty se vydává pozůstalé dceři, která se postarala o pohřeb, a řízení se zastavuje. V řízení o dědictví tedy nebylo zkoumáno dědické právo po zůstavitelce.
7. Vzhledem k tomu, že osmá žalovaná zemřela (již před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu) a povaha věci nedovoluje v řízení pokračovat (žalovaná nemá dědice - právní nástupce), Nejvyšší soud dovolací řízení ve vztahu k ní zastavil (§19, §103, §107 odst. 5 a §243b o. s. ř.).
8. Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání.
9. K dovolání proti nákladovým výrokům.
10. Dovolání proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. objektivně nepřípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
11. K dovolání proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.
12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., i ve zbytku odmítl, a to podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
13. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (na níž nemá důvodu ničeho měnit ani v poměrech projednávané věci), podle které správce konkursní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva úpadce k nemovitosti. Má-li správce za to, že úpadce je vlastníkem nemovitosti, sepíše ji do soupisu konkursní podstaty.
K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2141/2001, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 209, dále rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 34/2003, sp. zn. 30 Cdo 3655/2010, sp. zn. 30 Cdo 3047/2012, a ze dne 29. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 3933/2010, uveřejněný pod číslem 96/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 24. října 2019, sp. zn. 29 Cdo 101/2018. Viz již i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2000, sp. zn. 20 Co 334/2000, uveřejněné pod číslem 65/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
14. Nejvyšší soud stejně jako v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 101/2018 (na který v podrobnostech odkazuje, neboť byl vydán ve skutkově obdobné věci týkající se téže dovolatelky a téhož úpadce) neshledává skutkové poměry projednávané věci natolik specifickými, aby výjimečně odůvodňovaly přijetí závěru o existenci naléhavého právního zájmu dovolatelky na určení, že úpadce je vlastníkem sporných nemovitostí.
15. Zbývá dodat, že dovolatelkou vznesenými námitkami rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 220/04 se Nejvyšší soud zabýval již např. v usneseních ze dne 28. listopadu 2019, sp. zn. 29 Cdo 2558/2018, ze dne 16. ledna 2020, sp. zn. 29 Cdo 2537/2018, a ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 29 Cdo 4648/2018. Jelikož šlo o typově shodné věci, lze v zájmu stručnosti odkázat na důvody těchto rozhodnutí.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu k třetímu, pátému, třináctému a patnáctému žalovanému a čtvrté, šesté, šestnácté a dvacáté první žalované je odůvodněn §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž těmto žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Jejich náklady sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 31. října 2018) dle §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném v době, kdy byl úkon právní služby započat. Za tarifní hodnotu se v rozhodované věci považuje částka 50 000 Kč dle §9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu. Tomu odpovídá mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč dle §7 bodu 5. advokátního tarifu, a v případě žalovaných zastoupených společně jedním advokátem, kdy je tato odměna snížená o 20 % dle §12 odst. 4 advokátního tarifu, pak odměna ve výši 2 480 Kč. Dále náklady žalovaných sestávají z náhrady hotových výdajů advokáta ve smyslu §13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty dle §137 odst. 3 o. s. ř. U žalovaných zastoupených stejným zástupcem náleží vždy toliko jediná náhrada paušálních výdajů za jeden společný úkon (dělená v poměru podle počtu takto zastoupených osob; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). U žalovaných označených ve třetím výroku jde celkem o částku 3 046,175 Kč pro každého z nich. Ve vztahu k ostatním žalovaným je výrok o náhradě nákladů řízení odůvodněn skutečností, že jim žádné náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.
17. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (27. června 2018) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád, v aktuálním znění (srov. část první, článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 3. 3. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu