ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1527.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1527/2021-502
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce unimatic europe s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 28501411, proti žalovaným 1) A. C. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lubomírem Nedbalem, advokátem, se sídlem v Bruntále, Sukova 800/3, PSČ 792 01, 2) M. P. , narozenému XY, bytem XY, a 3) att firm s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 28495144, o zaplacení částky 48.000 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 67/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2021,č. j. 2 Cmo 122/2020-455, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze na náhradu nákladů první žalované v dovolacím řízení částku 3.325,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobou ze dne 23. března 2015 se původní žalobce (ALTEA EUROPE spol. s r. o.) domáhal po žalovaných zaplacení částky 48.000 Kč s 6% úrokem od 24. března 2012 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 160 Kč, a to ze směnky vlastní vystavené dne 23. března 2010 prvním žalovaným, za jejíž zaplacení měli převzít směnečné rukojemství druhý a třetí žalovaní.
2. Usnesením ze dne 8. září 2015, č. j. 55 Cm 67/2015-150, Městský soud v Praze zastavil řízení ve vztahu mezi žalobcem a třetím žalovaným podle ustanovení §96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky.
3. Rozsudkem ze dne 29. ledna 2020, č. j. 55 Cm 67/2015-420, Městský soud v Praze žalobu zamítl (bod I. výroku) a uložil žalobci [unimatic europe s. r. o. (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2018, č. j. 55 Cm 67/2015-365, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2019, č. j. 2 Cmo 255/2018-379)] zaplatit první žalované na náhradu nákladů řízení částku 21.544,32 Kč, a to ve prospěch České republiky – Městského soudu v Praze (bod II. výroku); dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. a III. výroku (první výrok), změnil jej v bodě II. výroku tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náklady státu, jejichž výše bude stanovena samostatným rozhodnutím soudu prvního stupně (druhý výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem, první žalovanou a druhým žalovaným (třetí a čtvrtý výrok) a přiznal ustanovenému zástupci (Mgr. Lubomíru Nedbalovi) odměnu za zastupování první žalované v odvolacím řízení ve výši 6.650,16 Kč.
5. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
6. Učinil tak proto, že v poměrech dané věci dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání napadeného rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Srov. v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3619/2013, ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 4196/2015, a ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 381/2017.
7. Současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní). Skutečnost, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhal, (případně) byla vystavena k zajištění pohledávky plynoucí ze spotřebitelské smlouvy, se může projevit (jen) v rozsahu kauzálních námitek, jež spotřebiteli náleží v rámci obrany proti povinnosti směnku zaplatit; na povaze sporu (o zaplacení směnky) se tím ovšem nic nemění. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3578/2013, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. I. ÚS 1158/14.
8. Na závěru o objektivní nepřípustnosti podaného dovolání přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit první žalované a druhému žalovanému jejich účelně vynaložené náklady řízení.
10. Ty v dané věci – ve vztahu k první žalované – sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem (soudem ustanoveným zástupcem) za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 5. května 2021), která podle ustanovení §7 bodu 5., §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) a §12a odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 48.160 Kč) částku 2.448 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty [§137 odst. 1, 3 písm. a) o. s. ř.] ve výši 577.08 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 3.325,08 Kč.
11. S přihlédnutím k tomu, že první žalovanou zastupoval v řízení advokát, který jí byl ustanoven soudem podle ustanovení §30 o. s. ř., jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty platí stát (srov. §140 odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §149 odst. 2 o. s. ř. uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve prospěch státu (srov. shodně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněného pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Ve vztahu k druhému žalovanému sestávají náklady dovolacího řízení v dané věci z paušální náhrady ve výši 300 Kč za vyjádření k dovolání ze dne 23. dubna 2021 (srov. §1 a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu).
13. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2, části první článku II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu