ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.2658.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 2658/2020-2374
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka, v konkursní věci úpadce CHEMAPOL GROUP, a. s. , se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 00000744, zastoupeného JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K 107/98, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání konkursního věřitele RUTHERFORD INTERNATIONAL LTD. , se sídlem 306 Victoria House, Victoria, Mahe, Seychelská republika, registrační číslo 026676, zastoupeného Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2020, č. j. 2 Ko 25/2019-2308, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 12. června 2019, č. j. 99 K 107/98-2270, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce CHEMAPOL GROUP, a. s.:
[1] Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 22. srpna 2018 (dále jen „konečná zpráva“), s tím, že:
a/ příjmy konkursní podstaty činí 2.828.704.028,06 Kč.
b/ výdaje konkursní podstaty činí 2.392.332.015,24 Kč, a z této částky představuje:
1) částka 37.755.639,06 Kč odměnu správce konkursní podstaty (včetně odměny zvláštních správců), přičemž s částkou 6.864.127,54 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty jde celkem o částku 44.619.766,60 Kč;
2) částka 1.606.500 Kč odměnu věřitelského výboru;
3) částka 1.553.269,42 Kč hotové výdaje správce konkursní podstaty;
4) částka 46.574.743,11 Kč náklady spojené se správou a udržováním podstaty;
5) částka 302.770,00 Kč „zapodstatový“ nárok celního úřadu;
6) částka 43.413.429,77 Kč mzdové nároky zaměstnanců („zapodstatové“ nároky);
7) částka 198.980.507,93 Kč platby věřitelům ze smluv uzavřených správcem konkursní podstaty;
8) částka 634.229,60 Kč vrácení plnění ze smluv;
9) částka 26.173.973,90 Kč daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti;
10) částka 500.000 Kč soudní poplatek za konkursní řízení;
11) částka 2.027.972.824,91 Kč pohledávky odděleně uspokojené (bod I. výroku).
[2] Rozdělil schválenou konkursní odměnu (44.619.766,60 Kč) mezi správce konkursní podstaty a zvláštní správce tak, že:
a/ správci konkursní podstaty Ing. Alexandru Vackovi náleží celkem 39.733.810,60 Kč (odměna 33.389.756,81 Kč s částkou odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 6.344.053,79 Kč);
b/ zvláštní správkyni Mgr. Anně Zinglové náleží celkem 3.257.304 Kč (odměna 2.737.230,25 Kč s částkou odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 520.073,75 Kč);
c/ zvláštnímu správci Mgr. Ondřeji Petráně, který není plátcem daně z přidané hodnoty, náleží odměna v celkové výši 1.628.652 Kč (bod II. výroku).
[3] Určil, že částka určená k rozvrhu činí 436.372.012,82 Kč (bod III. výroku).
2. Konkursní soud – vycházeje z ustanovení §29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) – poukázal na to, že proti konečné zprávě, vyvěšené na úřední desce konkursního soudu 6. září 2018, podal námitky pouze konkursní věřitel AB - CREDIT a. s. (dále jen „konkursní věřitel A“); jeho námitky pak neměl za důvodné.
3. K odvolání konkursního věřitele RUTHERFORD INTERNATIONAL LTD. (dále též jen „konkursní věřitel R“), jež směřovalo pouze proti bodu I. písm. b/ výroku usnesení konkursního soudu, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. března 2020, č. j. 2 Ko 25/2019-2308, potvrdil usnesení konkursního soudu v bodě I. výroku.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §8 odst. 3 a §29 ZKV – poukázal na to, že odvolání směřuje pouze proti té části bodu I. písm. b/ výroku usnesení konkursního soudu, která hodnotu odděleně uspokojených pohledávek určuje částkou 2.027.972.824,91 Kč. Podle odvolacích námitek konkursního věřitele R z výtěžku zpeněžení zajištění tvořeného akciemi SPOLANY, a. s. (dále jen „akcie“), ve výši 1,5 miliardy Kč byla podle konečné zprávy vyplacena na oddělené uspokojení pouze částka 1.144.550.669,78. Tomu odpovídá oddělené uspokojení v celkové výši 1.672.523.494,69 Kč a celková výše výdajů ve výši 2.036.882.685,02 Kč. Po přezkoumání napadeného usnesení pak odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná námitka není opodstatněná. Výdaj vykázaný v konečné zprávě (schválené konkursním soudem) není v rozporu s dosavadním obsahem konkursního spisu, přičemž konkursní věřitel, který nepodal včasné námitky proti konečné zprávě, má k dispozici pouze odvolací námitky založené na rozporu konečné zprávy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem konkursního spisu.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel R dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Je konkursní soud při schvalování konečné zprávy vázán údaji uvedenými v konečné zprávě o tom, kolik bylo vyplaceno na oddělené uspokojení a kolik mělo být vyplaceno na oddělené uspokojení?
6. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tomu duchu, že údaj o odděleně upokojených pohledávkách bude upraven na částku 1.672.523.494,69 Kč a údaj o celkové výši výdajů bude upraven na částku 2.036.882.685,02 Kč, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel poukazuje na to, že podle schvalované konečné zprávy byla z výtěžku zpeněžení zajištění (akcií) ve výši 1,5 miliardy Kč vyplacena na oddělené uspokojení pouze částka 1.144.550.669,78 Kč a ze zbývající částky (355.449.330,22 Kč) měla být vydána dovolateli částka 275.852.435,61 Kč a do konkursní podstaty částka 79.596.894,61 Kč. Uvedené je nutno vnímat v kontextu obsahu konkursního spisu, konkrétně podání ze dne 29. dubna 2008, doručeného konkursnímu soudu dne 30. dubna 2008, jímž správce konkursní podstaty upravil list seznamu přihlášených pohledávek dovolatele tak, že v něm výslovně uvedl, že dovolateli zbývá uhradit na oddělené uspokojení částku 275.852.435,61 Kč.
8. Správce konkursní podstaty ve vyjádření (podání z 22. srpna 2020) navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné (když napadené rozhodnutí nespočívá na položené otázce), případně zamítnout, neboť výdaje byly stanoveny správně. Při rozhodování o konečné zprávě konkursní soud není vázán pouze skutečnostmi uváděnými správcem konkursní podstaty, přihlíží nejen k obsahu konečné zprávy, ale též ke všem ostatním skutečnostem, tedy i k těm, jež jsou patrny z konkursního spisu (jakož i k dalším skutečnostem, které v konkursním řízení vyjdou najevo zákonem předepsaným způsobem).
9. Konkursní věřitel A ve vyjádření (podání z 20. října 2020) navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné a zjevně nedůvodné, případně zamítnout jako nedůvodné. Položená otázka vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud. Položenou otázku nadto již Nejvyšší soud zodpověděl např. v usnesení ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5037/2008, [jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 118, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. Dovolatel pak dovoláním nezpochybnil všechny právní otázky, na nichž spočívá napadené usnesení.
10. V replice k vyjádřením správce konkursní podstaty a konkursního věřitele A (podání z 27. října 2020) dovolatel míní, že usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5037/2008 není odpovědí na jím položenou otázku. Dodává, že kdyby mělo platit, že skutečnosti uvedené ve schvalované konečné zprávě se považují za skutečnosti vyšlé najevo (podle obsahu spisu) v průběhu konkursního řízení, pak by položená otázka byla zodpovězena jinak, než ji vyřešil odvolací soud.
11. Správce konkursní podstaty v replice k podání dovolatele z 27. října 2020 (podání z 8. prosince 2020) zdůrazňuje, že úkolem dovolacího soudu je posoudit, zda usnesení soudů nižších stupňů odpovídají všem skutečnostem vyšlým najevo v průběhu konkursní řízení, dodávaje, že tomu tak je.
12. Konkursní věřitel A v replice k podání dovolatele z 27. října 2020 (podání z 3. prosince 2020) setrvává na důvodech, pro něž má dovolání za nepřípustné a nedůvodné a polemizuje se skutkovou argumentací dovolatele v replice.
13. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
14. Dovolatel zjevně vymezuje přípustnost dovolání prostřednictvím argumentace obsažené v ustanovení §237 o. s. ř. v aktuálním znění. Pro dovolací řízení v této věci je však rozhodný (jak plyne i z přiléhavého poučení o přípustnosti dovolání v napadeném usnesení) občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007. Uvedené plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona); srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sb. rozh. obč.
15. Dovolání konkursního věřitele R proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
16. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
17. Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
18. Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
19. Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, podle kterého při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle §29 odst. 3 ZKV nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle §29 odst. 2 ZKV, a odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení konečné zprávy nemůže zabývat (skutkově novými) námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle §29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit. Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. 1 Ko 433/2001, uveřejněné pod číslem 50/2002 Sb. rozh. obč. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 397/2006, výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5037/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4555/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2254/2009. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5037/2008 a sp. zn. 29 Cdo 4555/2009 obsahují i závěr, podle kterého to, že proti konečné zprávě nebyly podány žádné námitky, nebrání odvolacímu soudu přezkoumat usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy z pohledu skutečností, které se do uplynutí lhůty k podání námitek proti konečné zprávě podávaly z obsahu konkursního spisu.
20. Napadené usnesení je s výše označenou judikaturou v souladu.
21. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč. , a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení se prosazuje i při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolací argumentace v této věci pak vychází z jiných skutkových závěrů, než z těch, jež na téma, jak bylo naloženo s výtěžkem zpeněžení zajištění představovaného akciemi, formuloval odvolací soud (ten uzavřel, že na oddělené uspokojení byl vyplacen celý výtěžek zpeněžení akcií). Připustit u dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (jiný uplatněn nebyl) dovolání na základě argumentace opírající se o jiný (než soudy zjištěný) skutkový stav věci, možné není.
22. K požadavku správce konkursní podstaty, aby mu dovolatel nahradil náklady dovolacího řízení, Nejvyšší soud uvádí, že podané dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení, kde platí §33 odst. 1 písm. b/ ZKV; proto se ani zde nerozhoduje o náhradě nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu