ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.916.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 916/2021-346
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 60162694, proti žalované JUDr. Janě Dudkové , advokátce, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, identifikační číslo osoby 00000345, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 36/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 13 Cmo 136/2008-326, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 58 Cm 36/2007-32, Městský soud v Praze vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, pozemek parc. č. XY o výměře 43 350 m 2 , zapsaný u Katastrálního úřadu Praha - město na listu vlastnictví č. XY pro obec XY a katastrální území XY (dále též jen „sporný pozemek“)[bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. řízení).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
[1] Dne 14. září 1984 byla mezi „Čs. státem, FNMO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou Praha“ a národním podnikem Naše vojsko – tiskárna uzavřena hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku č. 44/19.90 – 29/84 (dále jen „první hospodářská smlouva“), kterou stát převedl na právního předchůdce úpadce správu národního majetku vymezeného v příloze č. 1 této smlouvy. Příloha č. 1 obsahovala mimo jiné sporný pozemek s označením skladová plocha a železniční vykládací rampa. Příloha č. 2 obsahovala ujednání, že sporný pozemek nelze v současné době převést do správy přejímající organizace z důvodu probíhající investiční výstavby, část tohoto pozemku (vyznačená v pozemkové mapě) bude dočasně užívána přejímající organizací.
[2] Hospodářskou smlouvou o majetkoprávním uspořádání a budoucím užívání objektu ze dne 25. ledna 1990 (dále jen „druhá hospodářská smlouva“) uzavřenou mezi „Čsl. státem, FMNO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou Praha“ a pozdějším úpadcem se stát zavázal na vlastní náklady objednat zaměření skutečného stavu areálu – objektu 00 – 06 – 46 – RUZYNĚ (dále jen „Areál“), a to do tří měsíců od uzavření smlouvy, a po zhotovení geometrického plánu předat bezúplatně pozemky včetně sporného pozemku pozdějšímu úpadci. Do doby předání byl pozdější úpadce oprávněn užívat pozemky bezúplatně a ve stejném rozsahu a ke stejným účelům, jak byly užívány k 1. lednu 1990.
[3] Usnesením ze dne 20. února 2003, č. j. 76 K 11/2003-44, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalovanou.
[4] Dne 23. února 2007 sepsala žalovaná sporný pozemek do konkursní podstaty úpadce.
[5] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2007, č. j. 76 K 11/2003-540, vyzval žalobkyni, aby podala žalobu na vyloučení sporného pozemku ze soupisu konkursní podstaty úpadce a žalobkyně tak včas učinila.
[6] Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. května 2007 svědčí vlastnické právo ke spornému pozemku žalobkyni (České republice) a příslušnost hospodařit s tímto majetkem má Ministerstvo obrany.
3. Na tomto základě soud prvního stupně ve vztahu k první hospodářské smlouvě uzavřel, že sporný pozemek nebyl „čsl. státem“ převeden na národní podnik Naše vojsko – tiskárna a tudíž následně úpadci. Úpadce proto neměl nikdy ke spornému pozemku právo hospodaření. Naplněna nebyla ani druhá hospodářská smlouva. Podle soudu prvního stupně tak „právo hospodaření k předmětnému pozemku nebylo žalovanému převedeno a žalovanému tudíž nesvědčí žádné právo (ani vlastnické či právo hospodaření), které by opravňovalo správce konkursní podstaty k zápisu sporného pozemku do soupisu konkursní podstaty úpadce“.
4. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu „vyloučení pozemku parc. č. XY o výměře 22 707 m 2 na základě geometrických plánů č. 1587-207/2007 z 6. 12. 2007 a č. 1726-03/2009 z 25. 5. 2009 zapsaného pro kat. území XY, obec XY u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště XY“ potvrdil (první výrok), v rozsahu „žaloby na vyloučení pozemků parc. č. XY a parc. č. XY vzniklých na základě geometrického plánu č. 1587-207/2007 z 6. 12. 2007 oddělením od pozemku parc. č. XY o výměře 14 553 m 2 a pozemku parc. č. XY vzniklého na základě geometrického plánu č. 1726-03/2009 z 25. 5. 2009 o výměře 6 090 m 2 zapsaných pro kat. území XY, obec XY u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště XY ze soupisu konkursní podstaty úpadce“ zrušil a řízení zastavil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí výrok).
5. Šlo o v pořadí páté rozhodnutí odvolacího soudu.
6. První rozsudek ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/2008-61, kterým odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, k dovolání žalované zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 29 Cdo 1307/2009-86, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Druhým rozsudkem ze dne 12. září 2012, č. j. 13 Cmo 136/2008-132, odvolací soud, poté co usnesením ze dne 5. září 2012 připustil změnu žaloby tak, že ze soupisu konkursní podstaty úpadce se vylučuje pozemek o výměře 28 797 m 2 , změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že „žaloba na vyloučení pozemku parc. č. XY o výměře 28 797 m 2 se zamítá“. Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 30. června 2015, č. j. 29 Cdo 166/2013-180, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Třetím rozsudkem ze dne 6. dubna 2016, č. j. 13 Cmo 136/2008-211, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na „vyloučení pozemku parc. č. XY o výměře 28 797 m 2 “ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Nejvyšší soud označené rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 30. srpna 2018, č. j. 29 Cdo 3943/2016-253, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Čtvrtým rozsudkem ze dne 25. září 2019, č. j. 13 Cmo 136/2008-278, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na „vyloučení pozemku parc. č. XY“ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Nejvyšší soud posledně uvedené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil rozsudkem ze dne 30. června 2020, č. j. 29 Cdo 718/2020-300, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. Odvolací soud v nyní napadeném rozsudku ve vztahu k prvnímu (potvrzujícímu) výroku uvedl, že, jsa vázán právním názorem Nejvyššího soudu, první hospodářská smlouva, druhá hospodářská smlouva, ani zakládací listina úpadce nejsou tituly, na jejichž základě by svědčilo právo ve prospěch úpadce, neboť sporný pozemek nebyl převeden v jeho prospěch a žalobkyni nevznikla povinnost sporný pozemek do majetku úpadce převést. Právo hospodaření ke spornému pozemku převedeno nebylo a úpadci svědčilo jen právo jej užívat.
11. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti prvnímu a třetímu výroku, podala žalovaná dovolání, jež má za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť míní, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, když řeší otázky dovolacím soudem dosud neřešené a dále řeší otázky v rozporu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
12. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
13. Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
14. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).
15. Dovolání proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu pak v posuzované věci může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepředkládá.
16. Právní posouzení věci odvolacím soudem plně odpovídá závěrům, které Nejvyšší soud zformuloval a podrobně odůvodnil v předchozích kasačních rozsudcích sp. zn. 29 Cdo 166/2013, sp. zn. 29 Cdo 3943/2016 a sp. zn. 29 Cdo 718/2020. Na závěrech tam uvedených nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
17. Důvody, pro které Nejvyšší soud již v předchozích rozhodnutích v této věci dovodil, že dovolatelka neměla právo zahrnout sporný majetek do soupisu konkursní podstaty úpadce, lze shrnout takto: [1] První hospodářskou smlouvou nedošlo k převodu správy národního majetku ke spornému pozemku. Tato smlouva neobsahuje žádnou podmínku, pouze deklaruje úmysl smluvních stran uskutečnit převod v budoucnu.
[2] První hospodářskou smlouvou se převádělo pouze právo dočasného užívání, jež následně, podle zakládací listiny úpadce, přešlo z právního předchůdce úpadce na úpadce.
[3] Druhou hospodářskou smlouvou nedošlo k převodu práva hospodaření s národním majetkem (pojem „právo hospodaření s národním majetkem“ nahradil od 1. července 1988 pojem „správa národního majetku“), ale pouze k přenechání sporných nemovitostí do bezplatného užívání a deklaraci úmyslu smluvních stran uskutečnit převod práva hospodaření v budoucnu.
[4] První a druhá hospodářská smlouva, zakládací listina úpadce, ani zápis ze dne 20. prosince 1989 nemohou představovat titul, pro který by sporný pozemek mohl být po právu sepsán do konkursní podstaty úpadce.
[5] Pro důvodnost soupisu sporného pozemku do konkursní podstaty úpadce musí existovat stejně silné či silnější právo úpadce než je právo žalobkyně, jinak by nebyl soupis proveden po právu.
[6] Neexistuje-li právo úpadce, které by odůvodňovalo zahrnutí majetku do soupisu konkursní podstaty, pak je zjevně neopodstatněná úvaha o tom, zda by nemožnost uspokojení věřitelů z takového majetku byla v rozporu s dobrými mravy. Věřitelé se totiž uspokojují pouze z majetku, jenž náleží do konkursní podstaty.
[7] Na základě §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nelze (prostřednictvím argumentu, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy) konstituovat právo, které jinak z pozitivní právní úpravy nevyplývá, nýbrž lze jen omezit stávající právo. Tento závěr lze přiměřeně aplikovat i na rozhodování podle §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
[8] Povinnost žalobkyně převést sporný majetek (právo hospodaření k němu) na úpadce neexistovala a strany obou smluv si pouze deklarovaly záměr sporný majetek v budoucnu převést.
[9] V rozporu s ideou spravedlnosti je závěr, že sporný pozemek, jenž měl úpadce pouze přenechán do dočasného užívání, má sloužit k uspokojení jeho věřitelů na úkor žalobkyně, která k uvedenému pozemku má skutečné a silnější právo.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto, avšak žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu