ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.101.2021.1
KSCB 26 INS XY
37 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 101/2021-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Petry Hýskové , se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyně dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s., proti žalovaným 1/ D. A. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2/ A. Č. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení peněžitého plnění podle §178 a §179 insolvenčního zákona, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 37 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s. , se sídlem v Českých Velenicích, Jana Pernera 159, PSČ 378 10, identifikační číslo osoby 46711201, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS XY, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2021, č. j. 37 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 26 INS XY), a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. února 2021, č. j. 37 ICm XY, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. února 2021, č. j. 37 ICm XY, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2021, č. j. 37 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 26 INS XY), se odmítá .
Odůvodnění:
1. Žalobou ze dne 2. ledna 2020 se žalobkyně (Mgr. Petra Hýsková, jako insolvenční správkyně dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s.) domáhala, aby Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) uložil žalovanému (D. A.) podle §178 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zaplatit do majetkové podstaty dlužníka „částku až do výše 459 894 106,36 Kč, nejméně však ve výši 150 000 000 Kč“.
2. Podáním ze dne 2. prosince 2020 žalobkyně navrhla přistoupení A. Č. do řízení na straně žalované a rozšířila žalobu o povinnost obou žalovaných zaplatit podle §179 insolvenčního zákona do majetkové podstaty dlužníka částku 90 224 106 Kč ve prospěch zajištěných věřitelů, kteří přihlásili pohledávku se zajištěním ke stejnému majetku. Zároveň specifikovala u obou požadovaných nároků žalobní petit tak, že plněním jednoho žalovaného zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.
3. Usnesením ze dne 3. února 2021, č. j. 37 ICm XY, insolvenční soud připustil vstup druhého žalovaného (A. Č.) do řízení na straně žalované (bod I. výroku) a připustil žalobkyní navrženou změnu žaloby (bod II. výroku).
4. K odvolání obou žalovaných Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání žalovaných proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (druhý výrok).
5. Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti druhému výroku, jakož i proti bodu I. výroku insolvenčního soudu, podal první žalovaný dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a navrhuje, aby dovolací soud napadené části uvedených rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud se nejprve zabýval „dovoláním“ dovolatele proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu.
7. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)]. Rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovoláním napadnout, a proto také občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
8. Jelikož je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelnou vadou řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání prvního žalovaného v části směřující proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 3. února 2021, č. j. 37 ICm XY, podle §243b věty před středníkem a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Dovolání proti druhému výroku odvolacího soudu pak Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že v posouzení přípustnosti přistoupení dalšího žalovaného do řízení (dle §92 odst. 1 o. s. ř.) je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak se podává např. z usnesení ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, z usnesení ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, sešit č. 2, ročník 2006, pod číslem 18, a z usnesení ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 5073/2008. V označených rozhodnutích Nejvyšší soud vysvětlil, že otázkou, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je věcně legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení nezabývá. Věcná legitimace je totiž, jakožto otázka hmotného práva předmětem dokazování a soud ji může řešit jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé.
11. K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
12. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 27. 10. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu