ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.130.2020.1
KSOS 39 INS 23265/2016
4 ICm 1061/2019
sp. zn. 29 ICdo 130/2020-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce KONREO, v. o. s. , se sídlem v Brně, Dobrovského 1310/64, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 04706498, jako insolvenčního správce dlužníka FAU s. r. o., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, proti žalovanému Specializovanému finančnímu úřadu, se sídlem v Praze 7, Nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 72080043, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 ICm 1061/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka FAU s. r. o. , se sídlem v Opavě - Kateřinkách, Pekařská 1639/79a, PSČ 747 05, identifikační číslo osoby 49610431, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 23265/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. června 2020, č. j. 4 ICm 1061/2019, 16 VSOL 229/2020-65 (KSOS 39 INS 23265/2016), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 16. prosince 2019, č. j. 4 ICm 1061/2019-37, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (KONREO, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka FAU s. r. o.) domáhal určení, že žalovaný (Specializovaný finanční úřad) nemá za dlužníkem dílčí pohledávku č. 12 z jeho přihlášky P28 ve výši 500.000 Kč dle 6 (označených) vykonatelných rozhodnutí žalovaného ze dne 27. září 2016 (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §199 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný uplatnil a doložil, že jde o pohledávku za nařízení daňové exekuce na základě příslušných exekučních příkazů (nikoliv na základě zajišťovacích příkazů). Nepřezkoumatelností dílčí pohledávky č. 12 se insolvenční soud nezabýval, s tím, že tato námitka byla uplatněna až po skončení (zvláštního) přezkumného jednání.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. června 2020, č. j. 4 ICm 1061/2019, 16 VSOL 229/2020-65 (KSOS 39 INS 23265/2016):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že žalobce se zmýlil, spojil-li dílčí pohledávku č. 12 z přihlášky žalovaného P28 se zajišťovacími příkazy vydanými 23. září 2016, neboť žalovaný popsal pohledávku jako „exekuční náklady“ ve výši 500.000 Kč dle exekučních příkazů (označených v přihlášce), které vydal za účelem vymožení daňové povinnosti stanovené platebním výměrem, jenž sám o sobě nebyl právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 12. Dále odvolací soud uvedl, že přihláška dílčí pohledávky č. 12 neměla vady bránící jejímu přezkumu.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel setrvává na závěru, že přihláška pohledávky je co do vymezení důvodu vzniku dílčí pohledávky č. 12 nepřezkoumatelná, dovolávaje se potud závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1072/2010 [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. Odtud dovozuje, že žaloba měla být zamítnuta pro předčasnost.
7. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že oproti mínění dovolatele je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu na téma náležitostí přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Ta spočívá především na závěru, že obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního řízení, ale insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 50/2017, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2020, pod číslem 57, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021, sen. zn. 29 ICdo 55/2019. Vylíčení těchto skutečností může mít (zprostředkovaně) původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, nebo i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014.
10. Takto ustanoveným judikatorním závěrům napadené rozhodnutí neodporuje (je s nimi v souladu).
11. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §202 odst. 1 větou první insolvenčního zákona, když procesně úspěšný žalovaný nemá na náhradu těchto nákladů vůči dovolateli, jímž je insolvenční správce , právo.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu