ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.129.2020.1
MSPH 76 INS 12684/2019
sp. zn. 29 NSČR 129/2020-P170-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Legios Loco a. s. , se sídlem v Praze 5, Pod Kotlářkou 151/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 29 15 34 92, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 12684/2019, o přihlášce pohledávky věřitele č. 165, o dovolání věřitele č. 165 DN Art, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 713/103, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24 79 80 61, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2020, č. j. MSPH 76 INS 12684/2019, 4 VSPH 1147/2020-P170-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 3. prosince 2019, doručeným Městskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) téhož dne, přihlásil věřitel č. 165 (DN Art, s. r. o. ̶ dále jen „věřitel“) do insolvenčního řízení dlužníka (Legios Loco a. s.) pohledávku ve výši 218.894.908,17 Kč (dále jen „pohledávka“).
Přípisem ze dne 5. prosince 2019, doručeným věřiteli dne 14. prosince 2019, vyzval insolvenční správce věřitele, aby přihlášku pohledávky v určené lhůtě „doplnil nebo opravil“ [§188 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]; věřitel v této lhůtě vady přihlášky neodstranil a na výzvu insolvenčního správce reagoval až podáním ze dne 7. ledna 2020.
Usnesením ze dne 13. března 2020, č. j. MSPH 76 INS 12684/2019-P170-9, insolvenční soud odmítl přihlášku pohledávky a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení.
K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. dubna 2020, č. j. MSPH 76 INS 12684/2019, 4 VSPH 442/2020-P170-14, zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 13. března 2020 a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 28. července 2020, č. j. MSPH 76 INS 12684/2019-P170-20, insolvenční soud rozhodl, že se k přihlášce pohledávky věřitele nepřihlíží (výrok I.) a přihlášku pohledávky odmítl (výrok II.), určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení (výrok III.) a zamítl návrh věřitele na vyslovení neúčinnosti doručení výzvy insolvenčního správce ze dne 5. prosince 2019 (výrok IV.).
Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele usnesením ze dne 16. září 2020, č. j. MSPH 76 INS 12684/2019, 4 VSPH 1147/2020-P170-27, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích I. až III.
Odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) vyšel z toho, že:
1) Dne 3. prosince 2019 věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 218.894.908,17 Kč.
Jako důvod jejího vzniku uvedl, že jde o závazky dlužníka k vrácení peněžních prostředků poskytnutých na základě dílčích smluv o úvěru, závazky dlužníka k úhradě kupních cen dodaného zboží, jakož i závazky dlužníka k úhradě odměn za poskytnuté služby, včetně příslušenství. Věřitel nabyl pohledávky „odpovídající předmětným závazkům“ dlužníka „na základě postoupení“ podle ustanovení §1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); dlužník dluh výslovně uznal jednak písemným uznáním ze dne 11. července 2019 (to bylo jedinou přílohou přihlášky), jednak ve svém návrhu na vyhlášení moratoria ze dne 17. července 2019.
2) V přípisu ze dne 5. prosince 2019 (doručeném věřiteli dne 14. prosince 2019) insolvenční správce „konstatoval“, že přihláška je neurčitá a nepřezkoumatelná, když v ní (mimo jiné) „nebyly srozumitelně vylíčeny rozhodné skutečnosti ohledně vzniku uplatňované pohledávky“; současně vyzval věřitele, aby popsané vady přihlášky odstranil, včetně konkretizace, jakým způsobem tak má učinit. Patnáctidenní lhůta k opravě přihlášky marně uplynula 30. prosince 2019; věřitel na výzvu reagoval až podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 7. ledna 2020, k němuž nelze pro opožděnost přihlížet.
Proto odvolací soud ̶ vycházeje z ustanovení §173 odst. 1, §174 odst. 2, §177, §185 a §188 insolvenčního zákona, a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014 ̶ uzavřel, že insolvenční soud po právu odmítl přihlášku pohledávky věřitele pro vady, které bránily jejímu přezkumu a které věřitel řádně a včas neodstranil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §236 až §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky týkající se obsahových náležitostí přihlášky pohledávky a její „přezkoumatelnosti“ ve smyslu ustanovení §174 odst. 2 a §188 odst. 2 insolvenčního zákona, dosud dovolacím soudem (podle jeho názoru) nezodpovězené.
Dovolatel s poukazem na obsah přihlášky pohledávky, jakož i na písemné uznání dluhu (ze dne 11. července 2019) a návrh dlužníka na vyhlášení moratoria (a jeho „četné přílohy dokládající existenci přihlášené pohledávky“), akcentuje, že přihlášenou pohledávku „bylo možné odlišit od jiných pohledávek“ a „nebyl nikdy prostor“ pro postup dle ustanovení §188 odst. 2 insolvenčního zákona.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání věřitele, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Důvodem vzniku pohledávky (§174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoli (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, a ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“), důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 ICdo 59/2017, a ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 104/2018, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, uveřejněného pod číslem 10/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Ustanovení §188 odst. 2 věty první a druhé insolvenčního zákona je srovnatelné s obdobně formulovaným požadavkem k odstranění vad podání, obsaženým v ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. Soudní praxe nepochybuje o tom, že výzva k odstranění vad podání podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. musí obsahovat vedle určení lhůty k odstranění vad, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o následcích nečinnosti, také „údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné“. Srov. R 155/2018, včetně judikatury zmíněné v jeho důvodech.
3) Dospěje-li insolvenční soud po přezkoumání náležitostí přihlášky k závěru, že přihláška pohledávky vskutku má vady nebo je neúplná, pro tyto nedostatky ji nelze přezkoumat a přihlašovatel pohledávky tyto nedostatky ve správně stanovené lhůtě neodstranil, ač k tomu byl insolvenčním správcem řádně vyzván, bude namístě přihlášku (bez další výzvy) odmítnout (§185 insolvenčního zákona). Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sen. zn. 29 NSČR 109/2013, uveřejněného pod číslem 104/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
4) K přihlášce pohledávky, kterou nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu §185 insolvenčního zákona, ve spojení s §188 odst. 2 insolvenčního zákona, nepřihlíží ode dne, kdy přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky. To, zda přihláška pohledávky byla doplněna po uplynutí této lhůty, ale ještě předtím, než insolvenční soud rozhodl, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží a že ji jako opožděnou odmítá, nemá na tento závěr žádný vliv. Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 103/2008, uveřejněné pod číslem 37/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 37/2009“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněné pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 59/2017).
Rozhodnutí insolvenčního soudu podle §188 odst. 2 insolvenčního zákona je ze zákona spojeno s rozhodnutím o odmítnutí přihlášky a s uvědoměním věřitele, že právní mocí rozhodnutí jeho účast v insolvenčním řízení končí (§185 insolvenčního zákona) [srov. např. R 37/2009].
Závěr odvolacího soudu, podle něhož přihláška pohledávky věřitele neobsahuje vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávek, které by splňovalo požadavky určené ustanoveními §174 odst. 2 insolvenčního zákona a §8 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, je s výše označenou judikaturou v souladu.
Poukaz dovolatele na písemné uznání dluhu ze dne 11. července 2019 (připojené k přihlášce pohledávky) na shora uvedeném nic nemění, když toto uznání zjevně neobsahuje údaj ohledně důvodu dluhu (avizovaná příloha č. 1 nebyla k přihlášce pohledávky připojena); k náležitostem uznání dluhu podle ustanovení §2053 o. z., srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 ICdo 112/2019. V tomto směru je právně nevýznamná i výhrada dovolatele, podle níž byla pohledávka konkretizována v návrhu dlužníka na vyhlášení moratoria.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu