ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.41.2020.1
KSHK 40 INS 17666/2016
sp. zn. 29 NSČR 41/2020-P37-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Rokytnické strojírny , a. s., se sídlem v Rokytnici v Orlických horách č. p. 18, PSČ 517 61, identifikační číslo 60 91 43 86, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 40 INS 17666/2016, o přihlášce pohledávky věřitele Mgr. Ivo Šotka, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, PSČ 779 00, jako insolvenčního správce dlužníka ODES, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Jaroměři, Dolecká 14, PSČ 551 01, identifikační číslo osoby 48 16 83 78, o dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2019, č. j. KSHK 40 INS 17666/2016, 2 VSPH 814/2018-P37-21, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 24. dubna 2018, č. j. KSHK 40 INS 17666/2016-P37-16, odmítl přihlášku pohledávky věřitele (původně ODES, s. r. o. v likvidaci, následně Mgr. Ivo Šotka, jako insolvenčního správce věřitele), v „celkové“ výši 10.027.322,61 Kč (výrok I.) a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání označeného věřitele usnesením ze dne 30. ledna 2019, č. j. KSHK 40 INS 17666/2016, VSPH 814/2018-P37-21, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud – cituje ustanovení §173 odst. 1, §174 odst. 2, §176, §185 a §188 odst. 2 zákona č. 182/2016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení §21 písm. e) a §21 písm. i) bodu 2 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2017 (dále jen „vyhláška“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (konkretizovanou v důvodech usnesení) – dospěl k závěrům, podle nichž:
1) Přihláška pohledávek ze dne 15. prosince 2016 v celkové výši 10.027.322,61 Kč neobsahovala vylíčení důvodů (skutkových okolností) jejich vzniku, které by umožňovaly jejich jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). U pohledávky P 37/1 věřitel toliko uvedl, že vznikla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. května 2015, a to bez bližší specifikace postupovaných pohledávek; v případě pohledávky č. P 37/2 nebyly platby, jež měly být provedeny, nijak specifikovány (datem, výší, číslem účtu a podobně). Vylíčení rozhodujících skutečností nebylo obsaženo ani v listinách připojených k přihlášce.
2) Insolvenční správce postupoval správně, když vyzval věřitele [podáním ze dne 21. února 2017 (B-18)] k odstranění vad přihlášky pohledávky. Tato výzva obsahovala „zákonem stanovené náležitosti“, konkrétně údaje o tom, v čem spočívá neúplnost přihlášky, poučení, jakým způsobem mají být nedostatky přihlášky odstraněny, jakož i určení (třicetidenní) lhůty k odstranění vad přihlášky a poučení o následcích nečinnosti v tom směru, že nebude-li přihláška řádně a včas doplněna nebo opravena, bude předložena insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k ní nepřihlíží.
3) Výzva k odstranění vad přihlášky byla věřiteli doručena 27. února 2017 a lhůta určená k jejímu doplnění (marně) uplynula dnem 29. března 2017; doplnění přihlášky doručené insolvenčnímu soudu (až) 12. dubna 2017 (B-37) je tak opožděné a nelze k němu přihlížet. Insolvenční soud proto nepochybil, když přihlášku pohledávky odmítl, s tím, že právní moci usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky „náležitostí přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení, odstranění případných vad přihlášky a náležitostí výzvy k odstranění vad přihlášky pohledávky“, kterou odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (konkrétně rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1151/2000).
Dovolatel hodnotí přihlášku pohledávky jako řádnou a včasnou, obsahující požadované náležitosti (a tudíž i způsobilou přezkumu); opačný názor odvolacího soudu považuje za formalistický, když insolvenční správce byl povinen při přezkumu přihlášené pohledávky vycházet ze všech jemu přístupných dokladů, tj. i z účetnictví dlužníka. Současně považuje výzvu insolvenčního správce k opravě přihlášky pohledávky za neurčitou, jelikož v ní není uvedeno, jak je nutno „opravu/doplnění“ přihlášky provést.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
Dovolání věřitele, které mohlo být přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž
1) Důvodem vzniku pohledávky (§174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoli (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce (k tomu srov. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, a ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“), a důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 ICdo 59/2017, ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 104/2018.
2) Ustanovení §188 odst. 2 věty první a druhé insolvenčního zákona je srovnatelné s obdobně formulovaným požadavkem k odstranění vad podání, obsaženým v ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. Soudní praxe nepochybuje o tom, že výzva k odstranění vad podání podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. musí obsahovat vedle určení lhůty k odstranění vad, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o následcích nečinnosti, také „údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné“ (srov. opět důvody R 155/2018, včetně judikatury zmíněné v jeho důvodech).
3) Dospěje-li insolvenční soud po přezkoumání náležitostí přihlášky k závěru, že přihláška pohledávky vskutku má vady nebo je neúplná, pro tyto nedostatky ji nelze přezkoumat a přihlašovatel pohledávky tyto nedostatky ve správně stanovené lhůtě neodstranil, ač k tomu byl insolvenčním správcem řádně vyzván, bude namístě přihlášku (bez další výzvy) odmítnout (§185 insolvenčního zákona). Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sen. zn. 29 NSČR 109/2013, uveřejněného pod číslem 104/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
4) K přihlášce pohledávky, kterou nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu §185 insolvenčního zákona, ve spojení s §188 odst. 2 insolvenčního zákona, nepřihlíží ode dne, kdy přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky. To, zda přihláška pohledávky byla doplněna po uplynutí této lhůty, ale ještě předtím, než insolvenční soud rozhodl, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží a že ji jako opožděnou odmítá, nemá na tento závěr žádný vliv (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 103/2008, uveřejněné pod číslem 37/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněné pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 59/2017).
O tom, že přihláška pohledávek věřitele neobsahuje (ani ve spojení s předloženými listinami) vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávek, které by splňovalo požadavky určené ustanoveními §174 odst. 2 insolvenčního zákona a §21 písm. e) vyhlášky, ani o tom, že výzva k odstranění vad přihlášky odpovídala požadavkům plynoucím z ustanovení §188 odst. 2 insolvenčního zákona (a R 155/2018), nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud.
Konečně zjevně nepřijatelná (popírající závěry shora citované judikatury Nejvyššího soudu) je též argumentace dovolatele, podle níž má insolvenční správce „při přezkumu“ (rozuměj v rámci posouzení, zda jsou způsobilé přezkumu) přihlášených pohledávek vycházet ze všech jemu přístupných dokladů (včetně účetnictví dlužníka).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu