ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.52.2020.1
KSPH 71 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 52/2020-B-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice M. P. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 XY, o návrhu dlužnice na vynětí věci z majetkové podstaty, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Mírová 582/69, PSČ 103 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2020, č. j. KSPH 71 INS XY, 1 VSPH 52/ XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2020, č. j. KSPH 71 INS XY, 1 VSPH XY, v rozsahu potvrzujícího výroku ohledně fotoaparátu Canon, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2019, č. j. KSPH 71 INS XY, v rozsahu zamítavého výroku ohledně fotoaparátu Canon, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 25. listopadu 2019, č. j. KSPH 71 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice (M. P.) na vynětí věcí z majetkové podstaty.
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že dlužnice p odáním ze dne 12. listopadu 2019, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 13. listopadu 2019 (B-24), navrhla vynětí (blíže označeného) majetku z majetkové podstaty, mimo jiné fotoaparátu Canon EOS 1100D [jde o movitou věc zapsanou v soupisu majetkové podstaty ze dne 29. října 2019 (B-19) pod pořadovým číslem 2 v části B (Detailní soupis majetkové podstaty), bodu II. (Movitý majetek), dále jen „fotoaparát Canon“].
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §226 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícímu závěru:
4. Fotoaparát Canon není majetkem, který by byl vyloučen z výkonu rozhodnutí či exekuce. Není přitom na úvaze insolvenčního soudu, zda ponechat insolvenčním správcem sepsaný majetek v majetkové podstatě, zákon totiž pro jeho případné vynětí výslovně stanovuje určité podmínky, které musí být splněny kumulativně; v případě dlužnice tyto podmínky splněny nejsou.
5. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. března 2020, č. j. KSPH 71 INS XY, 1 VSPH XY, (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu v rozsahu zamítavého výroku ohledně fotoaparátu Canon.
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §207, §208, §225 odst. 1 až 3, §226 a §398 odst. 6 insolvenčního zákona a z ustanovení §322 odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícímu závěru:
7. Podmínky pro vynětí fotoaparátu Canon z majetkové podstaty nejsou splněny. Vyjmout fotoaparát Canon z majetkové podstaty by bylo možné v případě, kdyby jej dlužnice potřebovala k výkonu své podnikatelské činnosti; dlužnici však živnostenské oprávnění již zaniklo a v současné době nepodniká.
8. Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ohledně fotoaparátu Canon podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena „a současně se jedná o případ, kdy vzhledem ke specifičnosti nastalé situace má být soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při posuzování návrhu na vynětí fotoaparátu Canon z majetkové podstaty nezohlednil, že jej potřebuje k zajištění svých příjmů a obživy, neboť je autorkou uměleckých děl, při jejichž tvorbě se bez tohoto fotoaparátu neobejde. Zdůrazňuje, že tvorba uměleckých děl je jedinou činností, kterou jako invalidní důchodkyně může a je schopna vykonávat, a současně je tato činnost „jediným smyslem jejího života“. Prodej fotoaparátu Canon považuje za rozporný s „morálními pravidly“, přičemž má za to, že jde o majetek vyloučený z výkonu rozhodnutí či exekuce podle ustanovení §322 odst. 1 o. s. ř.
10. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k podáním učiněným nezastoupenou dovolatelkou dne 12. března 2020 (B-37), dne 2. května 2021 (B-57) a dne 4. května 2021 (B-58) nelze – vzhledem k ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. – přihlížet.
11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
12. Dovolání je v dané věci přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu:
§7 (insolvenčního zákona)
Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních
Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních ; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
§207 (insolvenčního zákona)
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou.
(…)
(3) Je-li podle ustanovení o výkonu rozhodnutí nebo exekuci posouzení otázky, který majetek nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, závislé na rozhodnutí soudu, pro účely insolvenčního řízení vydá takové rozhodnutí insolvenční soud.
§226 (insolvenčního zákona)
(1) Dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle §207 a 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.
(…)
§322 (občanského soudního řádu)
(1) Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy a jejichž počet a hodnota odpovídá obvyklým majetkovým poměrům.
(…)
17. V citované podobě platila ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice a později změn nedoznala.
18. Ve výše ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovolatelkou předložené otázce následující závěry odpovídající jeho rozhodovací praxi a představované zejména usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 50/2011, uveřejněným pod číslem 97/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [dále jen „R 97/2013“]:
19. Teoretická východiska jsou ustálena v tom, že mezery v úpadkové úpravě nelze nahrazovat přiměřenou aplikací práva exekučního, které je coby způsob individuálního prosazení práv dlužníkových věřitelů vybudováno na zcela jiných principech, než jsou ty, jimiž se řídí právo úpadkové. Ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona ( nyní ustanovení §7 insolvenčního zákona ) je tedy přiměřená aplikace ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí zcela vyloučena. Ustanovení exekučního práva jsou (přiměřeně) uplatnitelná v insolvenčním řízení, jen pokud na ně insolvenční zákon odkáže.
20. Pravidlo obsažené v ustanovení §207 odst. 1 části věty před středníkem insolvenčního zákona (o tom, že do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí) je normou, jejímž prostřednictvím insolvenční zákon odkazuje na příslušná ustanovení občanského soudního řádu (ale i jiných předpisů vydaných na poli práva exekučního), která vylučují postih určitého majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Typickým příkladem takových ustanovení pak jsou (byť nikoli výlučně) ustanovení §321 a §322 o. s. ř. (srov. i §268 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
21. K tomu budiž dodáno, že to, co Nejvyšší soud dovodil o přiměřené uplatnitelnosti ustanovení exekučního práva v insolvenčním řízení v R 97/2013 při výkladu insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2010, je s účinností od 1. ledna 2014 obsaženo přímo v textu ustanovení §7 insolvenčního zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 37/2012, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2015, pod číslem 46, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 88/2019).
22. Podle ustanovení §322 odst. 1 o. s. ř. se výkon rozhodnutí nemůže týkat (mimo jiné) věcí , jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy, odpovídá-li jejich počet a hodnota obvyklým majetkovým poměrům. Posouzení otázky rozporu s dobrými mravy je přitom věcí úvahy soudů v nalézacím řízení, neboť závisí na konkrétních skutkových okolnostech projednávané věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 2710/2007). Zásada souladu práv, respektive jejich výkonu s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 3467/2016].
23. Dovolatelka již ve svém návrhu na vynětí věci z majetkové podstaty (B-24) a v odvolání proti usnesení insolvenčního soudu (B-27) (mimo jiné) uvedla: „Fotoaparát v podstatě denně postupně vždy nějaký používám od 60. let. Oba rodiče tak byli zaměřeni, dokonce nás s bratrem od narození filmovali. (…) Fotografie jsem si sama vyvolávala vždy v koupelně v bytě rodičů – v noci, když ostatní členové rodiny spali. Jak pak ráno začali vstávat do práce, tak na mne ťukali, že musím práci ukončit. Zpracovávala jsem tak i množství materiálů během studia vysoké školy a ke své diplomové a disertační práci.“; dále obsáhle předestřela tvrzení o své invaliditě III. stupně a osobní situaci s tím, že fotoaparát Canon je nezbytný pro její denní práci a uměleckou tvorbu.
24. Na soudech nižšího stupně bylo, aby uvedená tvrzení posoudili též z toho pohledu, zda prodej (zpeněžení) fotoaparátu Canon není v poměrech projednávané věci v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že takové rozhodnutí vydává pro účely insolvenčního řízení (v rámci rozhodování o vynětí majetku z majetkové podstaty) insolvenční soud, jasně plyne z ustanovení §207 odst. 3 insolvenčního zákona. Odvolací soud se však případným rozporem s dobrými mravy nezabýval; jeho právní posouzení věci je proto neúplné, a tudíž i nesprávné.
25. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil v rozsahu potvrzujícího výroku ohledně fotoaparátu Canon. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i toto rozhodnutí v rozsahu zamítavého výroku ohledně fotoaparátu Canon, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
26. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu