ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1207.2020.2
sp. zn. 3 Tdo 1207/2020-699
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 T 26/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 43 T 26/2019.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Brno-venkov přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 43 T 26/2019, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) – jednání pod bodem 5), přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku – jednání pod body 1), 2) a 4), přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku – jednání pod bodem 1) až 4), přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku – jednání pod body 1) až 4), a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – jednání pod bodem 3). Těchto trestných činů se obviněný dopustil tím, že
1) v době od 3. 3. 2017 od 13:00 hodin do 4. 3. 2017 do 20:00 hodin, z přesně nezjištěného místa a nezjištěného zařízení, za použití mobilního připojení od společnosti Vodafone CZ s telefonním číslem XY, přistupoval do sítě internet na sociální síť Facebook, přes profil založený pod fiktivním jménem D. M., kde navázal kontakt s nezletilou AAAAA (pseudonym), narozena XY, která mu v úvodu komunikace sdělila svůj věk 10 let, se kterou dále vedl sexuálně orientovanou komunikaci, při které požadoval zaslání nejprve fotografie obličeje, poté spodního prádla a dále fotografií jejích intimních partií a dalších vyzývavých fotografií a dále se jí dotazoval, zda by mu provedla felaci, nechala se od něj lízat a mohli se spolu koupat, přičemž mu poškozená nezletilá zaslala celkem 16 fotografií, ze kterých nejméně 10 zachycovalo její obnažené intimní partie, další zachycovaly podobu jejího obličeje, rovněž jí zaslal fotografii pánského přirození,
2) v době od 3. 6. 2017 od 13:20 hodin do 4. 6. 2017 do 18:20 hodin, z přesně nezjištěného místa a nezjištěného zařízení, za použití mobilního připojení od společnosti Vodafone CZ s telefonním číslem XY, přistupoval do sítě internet na sociální síť Facebook, kde ze svého profilu XY navázal kontakt s nezletilou BBBBB, narozena XY, která mu v úvodu komunikace sdělila svůj věk 14 let, se kterou dále vedl sexuálně orientovanou komunikaci, při které požadoval zaslání nejprve fotografie obličeje, poté spodního prádla a dále fotografií jejích intimních partií, přičemž mu nezletilá zaslala celkem 6 fotografií, ze kterých 3 zachycovaly její intimní partie, další zachycovaly podobu jejího obličeje, a dále se jí v komunikaci dotazoval, zda masturbuje, jak velká má prsa a na další otázky cílené na její přirození, rovněž jí zaslal fotografii pánského přirození, kdy v průběhu komunikace se jí dále dotazoval na různé sexuální praktiky,
3) v době od 6. 10. 2015 do 11. 5. 2016, z přesně nezjištěného místa a nezjištěného zařízení, přistupoval do sítě internet na sociální síť Facebook, kde ze svého profilu XY navázal kontakt s nezletilou CCCCC (pseudonym), narozena XY, se kterou vedl sexuálně orientovanou komunikaci, kdy z komunikace zjistil, že je mladší 15 let, nezletilé nabízel sex, po nezletilé žádal informace, jaké má kalhotky, podprsenku, zda by s ním měla zájem o flirtíček, popisoval jí jak masturbuje, a dále nezletilé při komunikaci nabízel dárek za 2.500 Kč, nebo jiný drahý dárek za to, když mu odhalí své intimní partie,
4) v době od 29. 5. 2017 do 5. 6. 2017, z přesně nezjištěného místa a nezjištěného zařízení, přistupoval do sítě internet na sociální síť Facebook, kde ze svého profilu XY navázal kontakt s nezletilou DDDDD (pseudonym), narozena XY, se kterou vedl sexuálně orientovanou komunikaci, ve které mu sdělila svůj věk 13 let, kdy v komunikaci požadoval zaslání nejprve fotografie obličeje, poté spodního prádla a dále fotografií jejích intimních partií, dále se jí dotazoval, zda by mu provedla felaci a žádal po ní zasílání fotografií intimních partií, přičemž poškozená nezletilá mu zaslala celkem 13 fotografií zachycujících její intimní partie, popř. ve spodním prádle, další zachycovaly podobu jejího obličeje, on jí odeslal 2 fotografie ztopořeného pánského přirození,
5) v období nejméně od 11. 8. 2017 do 13. 8. 2017, z místa přechodného bydliště ve XY, XY, využil internetového připojení u společnosti Starnet, s. r. o., evidované na osobu J. J., XY, a jako uživatel registrovaný na portále www.amateri.com pod uživatelským jménem "XY", zasílal prostřednictvím aplikace „Vzkazník“ nejméně jednomu uživateli registrovanému na témže serveru nejméně 27 obrazových souborů zobrazujících obnažené dívky ve věku do 18 let, přičemž z fotografií bylo zřejmé, že se jedná mj. i o osoby ve věku do 15 let, a dále obdržel 32 obrazových souborů formátu .jpg s tématikou dětské pornografie, kdy se jedná o snímky zobrazující předstíraný či skutečný pohlavní styk nezletilých dětí a sexuální praktiky s dětmi zjevně mladšími patnácti let,
a uvedených jednání ad 1 – 4) se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 2. 2012, č. j. 10 T 85/2011-101, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2012, odsouzen pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku .
2. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 1 T 89/2018, byl obviněný odsouzen podle §201 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl dále zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 1 T 89/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 43 T 26/2019, podal obviněný odvolání .
5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020 , tak, že je podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.
6. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé z podnětu odvolání obviněného usnesením ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 3 To 223/2019, podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. ř. zrušil první odsuzující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 43 T 26/2019, a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř . ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Obviněný je toho názoru, že závěry soudů stran právního posouzení jsou paušalizující, nekonkrétní a nepřezkoumatelné, což zakládá nezákonnost napadených rozhodnutí. Odvolací soud, byť konstatuje, že se jak on sám, tak soud prvního stupně vypořádal s obhajobou, tak podle obviněného nečiní, neboť se nevypořádal se všemi námitkami uvedenými v jeho odvolání, a to zejména s těmi námitkami, které směřují do právního hodnocení jednání obviněného soudem prvního stupně. Odvolací soud podle obviněného nerespektuje judikaturu dovolacího soudu.
9. Dovolatel předně uvádí, že odvolací soud se nevypořádal s námitkou týkající se množství vylákaných fotografií a charakteru těchto fotografií. Poukazuje na to, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí na několika místech zmiňuje, že obviněný vylákal, přijmul či si vyžádal větší množství (či větší počet) fotografií od nezletilých dívek, u jednání pod bodem 5) si pak zasílal s ostatními uživateli větší množství fotografií zobrazujících dětskou pornografii. Tyto závěry, které vedly soudy k závěru, že trestná činnost obviněného je mimořádně závažná, však neodpovídají jednak provedeným důkazům, jednak samotnému popisu jednotlivých skutků ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí, neboť v bodě 1) je konstatováno 16 fotografií, v bodě 2) 6 fotografií, v bodě 3) žádná, v bodě 4) 13 a v bodě 5) je konstatováno 27 odeslaných a 32 přijatých fotografií. Soudy se však nevypořádaly s tím, kolik fotografií zmiňovaných pod body 1) až 4) prvostupňového rozhodnutí bylo fotografiemi skutečně závadnými (tedy pornografickými či takovými, které ohrožují mravní vývoj dotčených nezletilých dívek), neboť zcela jistě ne každá fotografie zaslaná poškozenými obviněnému je fotografií, která naplňuje znaky pornografického díla či je způsobilá ohrozit zdravý vývoj nezletilého dítěte. Uvedené počty nemohou být podle obviněného považovány za větší množství, neboť se jedná o množství v jednotkách kusů. Toto množství podle něj neodpovídá společenské škodlivosti v takové intenzitě, aby bylo možno hovořit o naplnění znaků užitých skutkových podstat a dokonce činit závěr o mimořádné závažnosti jeho jednání. Obviněný rovněž konstatuje, že nebylo prokázáno, že by měl v úmyslu tyto fotografie jakkoliv dále šířit či zneužívat. Není tedy zřejmý vztah mezi charakterem fotografií a poškozením (ohrožením) mravního vývoje nezletilých poškozených, a to za situace, kdy soudy ani nezkoumaly morální, mravní či pohlavní vyspělost jednotlivých konkrétních poškozených, nýbrž pouze paušálně vycházely z jejich fyzického věku.
10. Pokud jde o závěr soudů o tom, že nejméně v jednom případě došlo ke skutečným přetrvávajícím psychickým následkům, kdy nezletilá BBBBB se svěřila svojí matce s obavou, že fotografie budou zpřístupněny okolí, že podle nich bude identifikována, a že jednání obviněného mělo vliv i na školní docházku této nezletilé a její vystupování v kolektivu, obviněný uvádí, že soudy sice vychází z tvrzení matky, nicméně ani z tohoto zcela obecného tvrzení nelze učinit závěr, že jednak k vlivu na školní docházku a vystupování nezletilé v kolektivu skutečně došlo, jednak že změna ve školní docházce a vystupování nezletilé v kolektivu byla v příčinné souvislosti s jeho jednáním.
11. Ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněný uvádí, že není možné ohrozit rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte jednáním pod body 1), 2) a 4), neboť popisované jednání obviněného je v řádu hodin [body 1) a 2)], v nejzazším případě v řádu několika málo dnů [bod 4)]. Z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by popsaným jednáním byl ohrožen vývoj dítěte. Soudy podle obviněného nijak nezkoumaly subjektivní vyspělost či zralost jednotlivých nezletilých dívek, jejich vývoj, zázemí, způsob života a případný vliv jeho jednání na vývoj těchto dětí. Má-li tak být touto skutkovou podstatou chráněn zdravý rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte, musí být jednání pachatele k takovému zásahu do vývoje dítěte způsobilé.
12. K právní kvalifikaci přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku obviněný namítá, že z odůvodnění rozhodnutí soudů není zřejmé, co konkrétně se za pornografické dílo považuje a jakými úvahami dospěly soudy k závěru, že fotografie, o nichž se ve výrokové části rozsudku zmiňuje, jsou pornografickým dílem. V této souvislosti obviněný poukazuje na vymezení pornografického díla v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 450/2017. Obviněný je přesvědčen, že fotografie, o nichž se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích zmiňují, nenaplňují znaky pornografického díla ve smyslu §193 odst. 1 tr. zákoníku.
13. Pokud jde o právní kvalifikaci přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, je obviněný toho názoru, že ani tato skutková podstata není v rozsudku popsaným jednáním naplněna. Z provedeného dokazování totiž podle něj nelze učinit závěr o tom, že by měl skutečně v úmyslu se s poškozenými setkat. Přitom z jednání pod body 1), 2) a 4) vůbec nevyplývá, že by navrhoval poškozeným jakékoliv setkání. Tuto argumentaci odvolací soud zcela pomíjí. Přitom citovaná skutková podstata jednoznačně vyžaduje, aby pachatel navrhnul setkání osobě mladší patnácti let. O návrhu setkání s poškozenou však v popisu jednání pod body 1), 2) a 4) není ani zmínky. Podle obviněného existuje rozdíl mezi „navázáním kontaktu“ a „navrhnutím setkání“. Návrhem setkání pak podle něj zcela jistě není ani výměna fotografií, ani dotazování na různé sexuální praktiky.
14. Obviněný nesouhlasí ani s posouzením jeho jednání jako přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že prostřednictvím internetu získal přístup k dětské pornografii a jinému opatřil fotografické dílo, které zobrazuje dítě. Opakuje, že není zřejmé, na základě čeho soudy dospěly k závěru, že se jedná o pornografické dílo. Poukazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1020/2014. Navíc rozsah, který nalézací soud popisuje (tedy odeslání 27 fotografií jednomu uživateli a přijetí 32 fotografií, i pokud by bylo možno učinit závěr o tom, že se jedná skutečně na všech fotografiích o pornografické dílo) neodpovídá podle obviněného typické škodlivosti pro danou skutkovou podstatu a stupeň společenské škodlivosti nedosahuje v daném případě takové intenzity, aby bylo možno dané jednání posoudit jako přečin. V této souvislosti rovněž zmiňuje, že ze spisového materiálu je zjevné, že fotografie, které měly být zasílány a přijímány, jsou koláží, jsou uměle upravovány a nejsou skutečným, reálným zobrazením dítěte či nezletilé osoby. Podle obviněného tedy nejde o tzv. dětskou pornografii.
15. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku se obviněný vyjadřuje i k otázce uloženého trestu. Nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně jeho sexuální deviaci zohledňoval již při ukládání trestu v prvním odsuzujícím rozhodnutí, když přihlížel ke znaleckým posudkům, které byly zpracovány v dalších trestních řízeních vedených proti obviněnému u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 89/2015 nebo Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 89/2018, ve kterých bylo zjištěno, že obviněný trpí sexuální deviací v podobě neúplné sexuality. Obviněný poukazuje na to, že ačkoliv nalézací soud sice formálně uvádí, že přihlédl ke skutečnosti, že obviněný trestnou činnost páchal ve stavu zmenšené příčetnosti z důvodu podstatně snížené ovládací složky, reálně tak neučinil. Uvádí, že přestože byl v nyní projednávané věci vypracován znalecký posudek, soud mu uložil zcela shodný trest jako v prvním rozhodnutí. Pokud nyní soud uvádí, že závěry nového znaleckého posudku jsou shodné jako závěry znaleckého posudku vyhotoveného v trestním řízení vedeném proti obviněnému u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 89/2015, obviněný namítá, že z původního (odvolacím soudem zrušeného) rozsudku vůbec nevyplývá, že by nalézací soud přihlédl k tomu, že i podle předchozího znaleckého posudku byl obviněný zmenšeně příčetný (v původním rozsudku odkaz na ustanovení §40 tr. zákoníku chybí a soud v souvislosti se znaleckým zkoumáním ničeho o zmenšené příčetnosti neuvádí). Obviněný má za to, že soud prvního stupně mu uložil zcela totožný trest jak za situace, kdy zjevně vycházel z jeho plné příčetnosti (původní rozsudek), tak i za situace, kdy vycházel z jeho zmenšené příčetnosti (nyní napadený rozsudek). Uvedené podle něj nesvědčí o tom, že by k jeho zmenšené příčetnosti reálně přihlédl. Navíc z protokolů z hlavních líčení nevyplývá, že by soud provedl důkaz spisem Okresního soudu v Kutné Hoře vedeném pod sp. zn. 6 T 89/2015 či znaleckým posudkem v tomto spise založeným. Podle názoru obviněného je okolnost, zda skutky byly spáchány ve stavu plné příčetnosti či ve stavu zmenšené příčetnosti, hmotněprávním posouzením věci a je možné na ni vztáhnout dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a aby věc přikázal „příslušnému soudu“ k novému projednání a rozhodnutí.
17. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
18. Pokud jde o správnost právní kvalifikace přečinem ohrožení mravní výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a s tím související otázku ohrožení rozumového, citového ani mravního vývoje dítěte s ohledem na trvání jednání v řádu hodin, v nejzazším případě dnů, státní zástupkyně připomíná, že obviněný byl uznán vinným pro tu variantu trestného jednání, která spočívá v úmyslném ohrožení mravního vývoje dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu. Může podle ní jít i o jednorázové krátkodobé působení, které svojí intenzitou a ovlivněním sváděné osoby má stejný účinek jako působení opakované nebo po delší dobu trvající – znak svádění může být naplněn i tehdy, pokud se pachatel pouze v jednom případě vůči osobě mladší osmnácti let dopustí mimořádně závažného jednání, které pro ni má do budoucna natolik nepříznivý vliv, že je způsobilé ovlivnit její morálku a vyvolat u ní společensky nežádoucí přístupy k obecně uznávaným společenským pravidlům, posunout mimo obvyklé normy její sexuální život nebo vytvořit předpoklady pro závadové chování a nemravný život. S ohledem na to, že trestný čin ohrožování dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je trestným činem ohrožovacím, pak ke škodlivému následku, tedy v tomto konkrétním případě morálnímu úpadku poškozených, nemusí vůbec dojít, ale stačí, že takové nebezpečí existuje a je způsobilé mravní vývoj ohrozit. Otázka případného narušení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte již v době před tím, než došlo k ohrožení ze strany pachatele, není tedy podle státní zástupkyně pro danou skutkovou podstatu jakkoliv určující. Poukazuje též na to, že v posuzované trestní věci navíc jednání obviněného nemělo výlučně ohrožující charakter, neboť ve všech případech [jednání pod body 1) až 4)] již došlo k zásahu do intimní integrity poškozených, neboť ve věku, který tomu není přiměřený, byly vystaveny intenzivnímu sexuálnímu obtěžování ze strany obviněného, který využil anonymního prostředí internetu, aby na poškozených vylákal intimní fotografie a vedl s nimi komunikaci o sexuálních tématech naprosto nepřiměřenou jejich věku. Obviněný zneužil dětské naivity, stejně tak jako neopatrnosti, nezkušenosti, ale i zvídavosti a zdánlivého bezpečí vzdálené komunikace, neboť lze pochybovat o tom, že poškozené by v přímé konfrontaci s obviněným vedly uvedený druh komunikace a vyšly mu vstříc s pořizováním intimních fotografií. Tento intenzivní zážitek minimálně ohrozil mravní vývoj nezletilých dívek. Právní posouzení skutku jako trestného činu ohrožování výchovy dítěte je tedy správné, neboť obviněný naplnil všechny znaky jak základní, tak kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu. Jestliže je v popisu skutku v bodě 2) zahrnut rovněž údaj o zásahu do psychiky poškozené BBBBB, jde o skutečnost mající význam především pro stanovení škodlivosti takového jednání obviněného.
19. Ke kvalifikaci jednání pod body 1), 2) a 4) jako přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku státní zástupkyně připomíná, že obviněný byl uznán vinným pro tu variantu trestného jednání, která spočívá v tom, že přiměl dítě k výrobě pornografického díla. V posuzované trestní věci však podle ní z výroku rozsudku soudu prvního stupně, ale ani z jeho odůvodnění, není zřejmé, že by fotografie, které poškozené pořídily, bylo možné označit jako sexuálně dráždivé snímky nebo že by šlo o snímky obnažených poškozených vyzývavě předvádějících jejich pohlavní orgány nebo snímky zachycující polohy skutečného nebo předstíraného sexuálního styku. Vzhledem k tomu je třeba právní kvalifikaci přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku označit za nepřiléhavou.
20. Stran právní kvalifikace přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku státní zástupkyně připomíná, že v bodech 1), 3) a 4) skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně je výslovně popsáno jednání obviněného svědčící o tom, že setkání nezletilým poškozeným mladší patnácti let nabízel. V bodě 1) to podle ní vyplývá z toho, že s nezletilou AAAAA vedl konverzaci na téma, zda by mu neprovedla felaci, nechala se od něj lízat a mohli se spolu koupat. Uvedené aktivity, ke kterým poškozenou motivoval, vyžadují podle státní zástupkyně osobní setkání. V bodě 3) nabízel nezletilé CCCCC mladší patnácti let sex a informoval se, zda by s ním neměla zájem o flirtíček, kdy uvedená komunikace opět předpokládá osobní interakci. Totéž platí pro bod 4), kdy se obviněný dotazoval nezletilé třináctileté DDDDD, zda by mu provedla felaci. Pouze v bodě 2), kdy navázal kontakt se čtrnáctiletou BBBBB, z popisu skutku nevyplývá, že by navrhl jakékoli setkání, byť uvedené vyplynulo z výpovědi její matky I. S., neboť ta ve své výpovědi uvedla, že se chtěl s její dcerou sejít v XY, popřípadě přijet k ní domů, přičemž v souvislosti s eroticky laděnou komunikací bylo zjevné, že účelem setkání by měly být intimnosti fyzického charakteru. Uvedené pochybení však není tak zásadní, neboť obviněný byl pod body 1), 2) a 4) odsouzen pro pokračující trestnou činnost. I v případě, pokud absentuje v bodě 2) konkrétní popis jednání, který by umožňoval subsumpci jednání v tomto bodě pod právní kvalifikací přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, uvedená právní kvalifikace je podložena, a to jednáními v bodě 1) a 4).
21. K námitce týkající se přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, 3 tr. zákoníku, v rámci níž obviněný poukazuje na to, že nebylo prokázáno, že by se jednalo v tomto konkrétním případě o pornografické dílo, státní zástupkyně připomíná, že se obviněný předmětného trestného činu dopustil jako registrovaný uživatel na portále www.amateri.com , kdy zasílal prostřednictvím aplikace „vzkazník“ nejméně jednomu uživateli registrovanému na témže severu 27 obrazových souborů zobrazujících obnažené dívky a obdržel 32 obrazových souborů s tímtéž tematickým zaměřením. Pokud podle ní soudy konstatují, že jde o fotografie, na nichž jsou zachyceny ve velmi erotických polohách velmi mladé, zcela obnažené dívky se zdůrazněním jejich intimních partií, přičemž dějově tyto fotografie naznačují sexuální uspokojení přímo i s mužským pohlavním údem u jejich intimních partií, tedy jestliže snímky zobrazují předstíraný nebo skutečný pohlavní styk nezletilých dětí a sexuální praktiky s dětmi mladšími patnácti let, není podle státní zástupkyně možné o pornografickém obsahu děl jakkoliv pochybovat. Jestliže obviněný zpochybňuje intenzitu svého jednání s ohledem na počet obdržených a zaslaných fotografií, státní zástupkyně zdůrazňuje, že údaj o počtu není jedinou skutečností, která by hovořila o intenzitě jeho jednání právně kvalifikovaného jako přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. V této souvislosti akcentuje, že obviněný se činu dopustil vědom si své sexuální deviace, a to po propuštění z ochranného ústavního léčení, navíc ve zkušební době podmíněného odsouzení. Obviněný tedy podle státní zástupkyně ignoruje i natolik důrazné společenské upozornění na závadovost svého jednání, jako je předchozí odsouzení pro obdobný druh trestné činnosti, přičemž si nevzal ponaučení ani z ochranného léčení. Upozadil tak racionální náhled na své jednání a jednal bezohledně ve snaze o uspokojení svého sexuálního apetitu, který je deformován jeho sexuální deviací. V uvedeném kontextu je podle ní možné dospět k závěru, že škodlivost jednání obviněného umocněná jeho osobou je velmi vysoká.
22. Pokud jde o námitky týkající se trestu, jde podle státní zástupkyně o námitky právní povahy, neboť dovolatel namítl nesprávnou aplikaci ustanovení §40 tr. zákoníku. Připomíná, že soudy dospěly k závěru, že obviněný jednal ve zmenšené příčetnosti. V tomto případě tak podle ní bylo při ukládání trestu třeba postupovat podle §40 odst. 1 tr. zákoníku. Přestože Okresní soud Brno-venkov v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že obviněný se trestné činnosti dopustil ve zmenšené příčetnosti podle §27 tr. zákoníku a že podle §40 odst. 1 tr. zákoníku k uvedené okolnosti přihlédl při stanovení druhu trestu a jeho výměry, nevysvětlil, proč uložil obviněnému naprosto totožný trest jako v předchozím rozsudku ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 43 T 26/2019, ve kterém vycházel z předpokladu, že obviněný se trestné činnosti dopustil jako plně příčetný pachatel. Uvedený závěr soudu je proto podle státní zástupkyně nejen nepřezkoumatelný, ale i nelogický a obviněnému je třeba přisvědčit v pochybnosti o tom, zda v rámci výroku o trestu nalézací soud skutečně reflektoval ustanovení §40 odst. 1 tr. zákoníku.
23. Státní zástupkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak rozsudek soud nalézacího, a aby posledně jmenovanému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
25. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
27. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je přitom dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
29. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
30. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
31. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
32. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
33. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
34. Z dovolání obviněného vyplývá, že tento na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. uplatnil námitky jak proti výroku o vině ohledně všech trestných činů, jimiž byl uznán vinným, tak i proti uloženému trestu.
35. Námitkám obviněného, který napadeným rozhodnutím z hlediska výroku o vině vytýká nedostatky právní povahy, lze podle názoru Nejvyššího soudu přiznat relevanci z hlediska uplatněného dovolacího důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [a v návaznosti na něj i dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], a to s výhradou námitky, ve které obviněný vyjádřil přesvědčení, že závěry soudů obou stupňů ohledně právního posouzení jeho jednání jsou paušalizující, nekonkrétní a nepřezkoumatelné, což podle něj zakládá nezákonnost napadených rozhodnutí (k tomu viz §265a odst. 4 tr. ř.). Z hlediska opodstatněnosti námitek obviněného vztahujících se k jednotlivým trestným činům, jimiž byl obviněný uznán vinným, uvádí Nejvyšší soud následující.
36. Pokud jde o přečin ohrožování mravní výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl obviněný dopustit jednáním popsaným ve výroku rozsudku pod body 1), 2), a 4), a dále stejný přečin popsaný pod bodem 3), namítá obviněný, že svým jednáním nemohl ohrozit rozumový, citový ani mravní vývoj poškozených, a to jednak s ohledem na to, že jeho jednání trvalo v řádu hodin, respektive dnů, jednak s ohledem na to, že nebylo zjišťováno, jak jsou jednotlivé poškozené vyspělé a zralé.
37. Tuto dovolací argumentaci obviněného je však nutno konfrontovat již se samotným zněním skutkové podstaty posuzovaného trestného činu z hlediska jeho objektu a objektivní stránky trestného činu.
38. Trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu . V této trestní věci byl obviněný uznán vinným tím, že úmyslně ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu , a to ve spojení s kvalifikovanými skutkovými podstatami, že čin spáchal ze zavrženíhodné pohnutky a opětovně [§201 odst. 3 písm. a) a c) tr. zákoníku].
39. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádné výchově dětí, která má být vedena v souladu se zásadami morálky společnosti tak, aby byl zaručen jejich řádný rozumový, mravní a citový vývoj. V případě ohrožení rozumového, mravního a citového vývoje jde o jednání, kterým si dítě osvojuje v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy nebo sklony a zájmy, které zpravidla vedou, ale nikoliv musí vést, k jeho morálnímu úpadku a neschopnosti usměrňovat svoje chování v souladu s obecnými principy společenské morálky (viz rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 4. 1968, sp. zn. 7 Tz 10/68, publikovaný pod č. 46/1968 Sb. rozh. tr., nebo zprávu trestního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1983, sp. zn. Tlpjf 169/82, publikovanou pod č. 11/1984 Sb. rozh. tr.). Předmětem útoku mohou být děti, tedy ve smyslu §126 tr. zákoníku osoby mladší osmnácti let. Jejich ochrana je založena na předpokladu, že do osmnácti let věku není osobnost zralá, ukotvená a názorově vyhraněná tak, že by na ni závadové jednání pachatele nemohlo zanechat žádný vliv.
40. Z hlediska objektivní stránky se obviněný uvedeného trestného činu dopustil jednáním spočívajícím v tom, že nezletilé poškozené sváděl k nemravnému životu . Pojem svádění spočívá buď v přímém vyzývání slovem nebo skutkem nebo i v takovém jednání pachatele před dítětem, které u něj může, a to i při jeho pasivním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu. Je tomu tak především proto, že děti se inspirují chováním dospělých. Zpravidla jde o působení, které trvá delší dobu nebo o působení, které se projevuje opakovaným jednáním (viz rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. 10. 1979, sp. zn. 1 Tz 51/79, publikovaný pod č. 25/1980 Sb. rozh. tr.). Může ale jít o jednorázové krátkodobé působení, které svojí intenzitou a ovlivněním sváděné osoby má stejný účinek jako působení opakované nebo po delší dobu trvající. Znak svádění může být naplněn i v takovém případě, pokud se pachatel pouze v jednom případě vůči osobě mladší osmnácti let dopustí mimořádně závažného jednání, které pro ně má do budoucna natolik nepříznivý vliv, že je způsobilé ovlivnit jeho morálku a vyvolat u něj společensky nežádoucí přístupy k obecně uznávaným společenským pravidlům, posunout mimo obvyklé normy její sexuální život nebo vytvořit předpoklady pro závadové chování a nemravný život (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 Tdo 1276/2007, publikované pod č. 26/2010 Sb. rozh. tr.). Nemravným životem se rozumí život vedený v rozporu se zásadami morálky.
41. S ohledem na podobu a obsah dovolacích námitek obviněného je třeba také zdůraznit, že trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je ohrožovacím deliktem, u kterého ke škodlivému následku nemusí vůbec dojít, ale postačuje, že takové nebezpečí existuje a je způsobilé mravní vývoj ohrozit. Případné narušení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte již v době před tím, než došlo k ohrožení ze strany pachatele, není pro danou skutkovou podstatu jakkoliv určující. Platí tedy, že i v případě, pokud by došlo k situaci, že mravní vývoj nezletilých by v uvedeném směru byl nějakým způsobem již v minulosti narušen, nemůže to mít vliv na právní kvalifikaci jednání pachatele, neboť jeho jednáním došlo k prohloubení negativního vlivu ve smyslu ohrožení zásadních morálních hodnot poškozených.
42. Pokud pak jde o konkrétní okolnosti zjišťované v posuzované trestní věci, pak je z naznačeného pohledu zřejmé, že jednání obviněného mělo nejen ohrožující charakter, ale že ve všech případech [jednání pod body 1), 2), 4), ale i pod bodem 3)] již došlo k zásahu do intimní integrity poškozených. Jednalo se o zásah, který byl s ohledem na věk poškozených zcela nepřiměřený, neboť poškozené byly vystaveny intenzivnímu sexuálnímu obtěžování ze strany obviněného, který využil anonymního prostředí internetu, aby na poškozených vylákal intimní fotografie a vedl s nimi komunikaci o sexuálních tématech naprosto nepřiměřenou jejich věku. Obviněný zneužil dětské naivity, stejně tak jako neopatrnosti, nezkušenosti, ale i zvídavosti a zdánlivého bezpečí vzdálené komunikace, kdy lze pochybovat o tom, že by poškozené v přímé konfrontaci s obviněným vedly uvedený druh komunikace a vyšly mu vstříc v pořizování intimních fotografií.
43. Lze tedy uzavřít, že obviněný svým jednáním pod uvedenými body nepochybně ohrozil mravní vývoj nezletilých poškozených a naplnil tak všechny znaky nejen základní skutkové podstaty posuzovaného trestného činu, ale i znaky kvalifikovaných skutkových podstat (zavrženíhodná pohnutka, opětovnost), které však již předmětem dovolací argumentace nebyly. Pokud je ve výroku o vině pod bodem 2) součástí skutkových závěrů nižších soudů popis zásahu jednání obviněného do psychického stavu poškozené BBBBB, jde o skutečnost, která se v právních závěrech soudů neprojevila a má tak vliv pouze na posouzení společenské škodlivosti jednání obviněného (k této otázce viz dále v tomto usnesení). V konečném souhrnu je tedy tato námitka obviněného neopodstatněná.
44. Jednání obviněného popsané pod body 1), 2) a 4) bylo dále kvalifikováno také jako přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku , přičemž ve vztahu k tomuto přečinu obviněný namítá, že se nižší soudy nevypořádaly s otázkou odůvodnění jednoho ze znaků skutkové podstaty tohoto přečinu, a to znaku pornografické dílo .
45. Skutkovou podstatu uvedeného trestného činu naplní ten pachatel, který přiměje, sjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti na takovém pornografickém díle. V této trestní věci byl obviněný uznán vinným tím, že přiměl dítě k výrobě pornografického díla .
46. V obecné rovině lze předně k výkladu uvedeného znaku uvést některá rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zdůraznit pak současně lze i to, že v nich uvedené závěry jsou platné i ve vztahu k dalším námitkám obviněného směřovaným k přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se obviněný dopustil jednáním popsaným pod bodem 5) výroku rozsudku.
47. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. 7 Tdo 1077/2004, publikovaného pod č. 35/2005 Sb. rozh. tr. (na které navázala další rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 1398/2015, sp. zn 6 Tdo 450/2017 a 6 Tdo 1281/2019), lze pornografii charakterizovat tím, že vtíravým způsobem podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží neakceptovatelným způsobem cit pro sexuální slušnost. Test pornografické povahy díla spočívá tedy v posouzení, jednak zdali celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním, jednak zdali podněcuje sexuální pud. Samo zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci (při koupání, pro účely reklamy) není pornografickým dílem, i když by mohlo vzbuzovat sexuální vzrušení. Za pornografické dílo zobrazující dítě (tj. osobu mladší osmnácti let) je třeba pokládat např. snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi apod. Nejde-li o takové snímky, pak závěr o pornografickém charakteru díla nelze bez dalšího dovozovat jen z toho, že jsou za účelem uspokojení osob trpících sexuální deviací (tj. osob, pro které jsou sexuálně atraktivní nedospělé osoby) zpřístupňovány takovými prostředky, které tyto osoby vyhledávají.
48. Pokud jsou na podkladě dovolacích námitek obviněného konfrontována tato zákonná a judikaturní východiska posuzovaného přečinu se skutkovými zjištěními učiněnými v této trestní věci, pak musel Nejvyšší soud předně konstatovat, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu a v zásadě ani z jeho odůvodnění nevyplývá, že by fotografie, které poškozené pořídily a následně k jeho žádosti zaslaly obviněnému, bylo možné označit jako sexuálně dráždivé snímky nebo že by šlo o snímky obnažených poškozených vyzývavě předvádějících jejich pohlavní orgány nebo snímky zachycující polohy skutečného nebo předstíraného sexuálního styku . Bylo zcela na místě se povahou těchto fotografií zabývat z výše naznačených hledisek a kritérií a dále je například konfrontovat s dalšími fotografiemi zajištěnými v této trestní věci vztahujícími se k jednání obviněného popsaného pod bodem 5) výroku rozsudku kvalifikovaného jako přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Právě z této konfrontace zřetelně vyplývá rozdíl mezi povahou či charakterem fotografii zasílaných nezletilými dívkami ve vztahu k jednání obviněného popsanému pod body 1), 2) a 4) na straně jedné a fotografiemi zasílanými či přijímanými samotným obviněným ve vztahu k jeho jednání popsanému pod bodem 5), u kterého naopak o takovéto snímky (obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, popř. i jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí) jde.
49. Ve vztahu k právní kvalifikaci přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku obviněný rovněž zpochybňuje nejen pornografický charakter předmětných souborů, ale s ohledem na rozsah svého jednání určovaný množstvím odeslaných fotografií vyjádřil pochybnosti i o tom, zda lze na toto jeho jednání nahlížet jako na trestné vzhledem k ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku.
50. K této námitce, která jinak formálně i obsahově naplňuje obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze nejprve v obecné rovině uvést, že podle §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem takový protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené v §12 odst. 2 tr. zákoníku.
51. Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s nimi spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoliv přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní pouze za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
52. I v této trestní věci se tedy posouzení opodstatněnosti uvedené námitky obviněného odvíjelo zejména od posouzení toho, nakolik jeho jednání vybočuje pro své specifické rysy z obvyklých případů obdobné trestné činnosti, že nedosahuje ani nejnižšího stupně společenské škodlivosti, který je obvykle spojený se spácháním tohoto druhu trestné činnosti. Jen v takovém případě by totiž aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku mohla odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci.
53. V tomto směru je nutné uvedenou námitku obviněného konfrontovat se zjištěním, že se obviněný předmětného trestného činu dopustil jako registrovaný uživatel na portálu www.amateri.com , kdy zasílal prostřednictvím aplikace „vzkazník“ nejméně jednomu uživateli registrovanému na témže severu 27 obrazových souborů zobrazujících obnažené dívky a obdržel 32 obrazových souborů s tímtéž tematickým zaměřením. Z provedeného dokazování vyplývá, že obsahem těchto souborů jsou fotografie, na kterých jsou zachyceny ve velmi erotických polohách velmi mladé, zcela obnažené dívky se zdůrazněním jejich intimních partií, přičemž dějově tyto fotografie naznačují sexuální uspokojení přímo i s mužským pohlavním údem u jejich intimních partií. Jestliže snímky zobrazují předstíraný nebo skutečný pohlavní styk nezletilých dětí a sexuální praktiky s dětmi mladšími patnácti let, pak jednak nelze pochybovat o pornografickém obsahu těchto souborů, jednak nelze přehlédnout i to, že obviněný se posuzovaného protiprávního jednání dopustil vědom si své sexuální deviace, a to po propuštění z ochranného ústavního léčení, navíc ve zkušební době podmíněného odsouzení. Jestliže obviněný tímto způsobem ignoroval tyto postihy svého obdobného protiprávního jednání a nevzal si z nich ponaučení a jednal tímto způsobem při upozadění racionálního náhledu na své jednání a vědomí své sexuální deviace, pak nemůže být pochyb o tom, že škodlivost jeho jednání je velmi vysoká. Posledně citované skutečnosti pak lze bezezbytku vztáhnout i na otázku vztahu společenské škodlivosti jednání obviněného, pokud jde o jeho trestní odpovědnost přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku.
54. Vzhledem k výše uvedenému tak lze na straně jedné přisvědčit správnosti právní kvalifikace přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku [bod 5) výroku rozsudku], na straně druhé je však nutno současně označit za nesprávnou právní kvalifikaci v případě jednání obviněného pod body 1), 2) a 4) výroku rozsudku, tedy pokud jde o přečin zneužití dítě k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto případě lze označit dovolací argumentaci obviněného za opodstatněnou.
55. Z hlediska výroku o vině pak obviněný uplatňuje poslední námitku, a to proti právní kvalifikaci přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku .
56. Předmětného přečinu se dopustí ten pachatel, který navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let, v úmyslu spáchat trestný čin podle §187 odst. 1 (pohlavní zneužití), §192 (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií), §193 (zneužití dítěte k výrobě pornografie), §202 odst. 2 (svádění k pohlavnímu styku) nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin. V této trestní věci měl obviněný skutkovou podstatu tohoto přečinu naplnit tím, že navrhl setkání dítěti mladšímu patnácti let, v úmyslu spáchat trestný čin podle §187 odst. 1 (pohlavní zneužití), §202 odst. 2 (svádění k pohlavnímu styku). V případě tohoto přečinu obviněný zpochybňuje, že došlo k naplnění objektivních znaků dané skutkové podstaty, a to znaku „navrhnutí setkání“ .
57. Pokud tedy naznačeným způsobem obviněný tvrdí, že sice s poškozenými navázal kontakt, avšak žádné setkání jim nenavrhoval, pak je nutno toto jeho tvrzení konfrontovat se skutkovými zjištěními nižších soudů vyplývajícími z provedeného dokazování a jejich odůvodněním.
58. Z výroku o vině pod bodem 1) vyplývá, že obviněný s nezletilou AAAAA vedl konverzaci na téma, zda by mu neprovedla felaci, nechala se od něj lízat a mohli se spolu koupat. V bodě 3) obviněný nabízel nezletilé CCCCC sex a informoval se, zda by s ním neměla zájem o flirtíček. Pod bodem 4) je popsáno jednání obviněného, v rámci kterého se dotazoval poškozené DDDDD, zda by mu provedla felaci. Je tedy zřejmé, že ve všech případech obviněný motivoval, resp. vyzýval poškozené k činnostem, které vyžadují osobní setkání.
59. Uvedená námitka obviněného je důvodná pouze v případě jednání popsaného pod bodem 2) (poškozená BBBBB). V tomto případě již ze samotného popisu skutku nevyplývá, že by obviněný poškozené navrhl jakékoli setkání, při vědomí toho, že uvedený návrh vyplynul toliko z výpovědi matky poškozené I. S. Tato svědkyně ve své výpovědi uvedla, že se obviněný chtěl s její dcerou sejít v XY, popřípadě přijet k ní domů, přičemž v souvislosti s eroticky laděnou komunikací bylo zjevné, že účelem setkání by měly být intimnosti fyzického charakteru.
60. Z hlediska právní stránky věci však není naznačené pochybení zásadní, a to s ohledem na to, že i tento skutek jinak spadá do rámce pokračující trestné činnosti, a i v případě, pokud absentuje v bodě 2) konkrétní popis jednání, který by umožňoval jeho subsumpci pod právní kvalifikaci přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, je uvedená právní kvalifikace odůvodněna prokázanými jednáními obviněného popsanými pod body 1) a 4) [jednání popsané pod bodem 3) výroku rozsudku je samostatným jednáním].
61. Další svou námitku obviněný uplatnil ve vztahu k výroku o trestu. Podstata této námitky spočívá v tom, že při stanovení druhu a zejména výměry trestu nebylo napadenými rozhodnutími přihlédnuto k tomu, že obviněný měl při páchání trestné činnosti podstatně snížené ovládací schopnosti v důsledku sexuální deviace, tedy jednal ve stavu zmenšené příčetnosti. Výrazem toho, že soud prvního stupně k jeho zmenšené příčetnosti reálně nepřihlédl, je to, že mu uložil stejný trest jako v předchozím, odvolacím soudem zrušeném, rozsudku, ve kterém vycházel z jeho plné příčetnosti.
62. K uvedené námitce považuje Nejvyšší soud nejprve za nutné konstatovat, že jakkoliv tato námitka svým odůvodněním a ve své podstatě směřuje proti výroku o trestu, jedná se o námitku právní povahy, kterou obviněný zpochybnil nesprávnou aplikaci (hmotněprávního) ustanovení §40 tr. zákoníku, které dopadá na ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetností. Nejde tedy o námitku proti výroku o trestu z hlediska jeho druhu a výměry, která nemůže být (s výhradou trestů extrémně přísných) předmětem dovolacího přezkumu v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu. Jedná se tedy opět o námitku relevantně uplatněnou.
63. Jak vyplývá z výše uvedeného, obviněný zpochybňuje řádnou aplikaci ustanovení §40 odst. 1 tr. zákoníku při stanovení druhu a výměry ukládaného trestu. Podle §40 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry .
64. Z dikce předmětného ustanovení vyplývá, že soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry obligatorně přihlédne k tomu, že pachatel spáchal trestný činu ve stavu zmenšené příčetnosti (kterou si nepřivodil, a to ani z nedbalosti, vlivem návykové látky).
65. V této trestní věci je především na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nesporné, že se obviněný trestné činnosti dopustil ve zmenšené příčetnosti, což mělo vliv na (podstatné) snížení jeho ovládacích schopností. Za této situace tak bylo povinností soudu k této okolnosti přihlédnout při ukládání trestu tak, jak mu to ukládá citované ustanovení §40 odst. 1 tr. zákoníku.
66. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 43 T 26/2019, sice vyplývá, že se obviněný trestné činnosti dopustil ve zmenšené příčetnosti podle §27 tr. zákoníku a že soud podle §40 odst. 1 tr. zákoníku k uvedené okolnosti přihlédl při stanovení druhu trestu a jeho výměry, tento soud však žádným dalším způsobem nevysvětlil, proč uložil obviněnému totožný trest jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 43 T 26/2019. Odvolací soud se o toto vysvětlení sice pokusil, pokud uvedl, že sexuální deviaci obviněného nalézací soud zohledňoval již při ukládání trestu v prvním odsuzujícím rozsudku, neboť přihlížel ke znaleckým posudkům, které byly zpracovány v jiných trestných věcech obviněného a závěry nyní provedeného znaleckého posudku tedy jen potvrzují závěry posudků předchozích. Takové odůvodnění však jednak neodpovídá kvalitě a obsahu rozsudku nalézacího soudu, na který odvolací soud odkazuje (nalézací soud pouze konstatoval, že v jiné trestní věci bylo zjištěno, že obviněný trpí sexuální deviací – viz bod 16. odůvodnění rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 43 T 26/2019), jednak je i s ohledem na ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. zásadní odůvodnění výroku o trestu (a zdůvodnění promítnutí zmenšené příčetnosti do tohoto trestu) v nyní napadených rozhodnutích. Takové odůvodnění přitom nenabídl ani odvolací soud, a proto je nutno do značné míry dát obviněnému jako dovolateli za pravdu, že odůvodnění výroku o trestu je z naznačeného důvodu nepřezkoumatelné a nelogické a v této podobě nemůže obstát.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
67. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud pro opodstatněnost dovolacích námitek obviněného směřujících proti výroku o vině pod body 1), 2) a 4) kvalifikovaného jako přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku a proti výroku o trestu, zrušil dovoláním obviněného napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020, a současně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 43 T 26/2019, stejně tak jako i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
68. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu Brno-venkov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. V souladu s ustanovením §265s odst. 1 tr. ř. bude v průběhu dalšího řízení nalézací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu, a to v následujících směrech.
69. V případě přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku se bude nalézací soud znovu zabývat otázkou odůvodnění zpochybňovaného znaku skutkové podstaty tohoto přečinu, tedy znaku pornografické dílo . Znovu tedy posoudí povahu a charakter fotografií zasílaných obviněnému nezletilými dívkami, a to zejména z toho pohledu, zda fotografie poškozených jsou snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, respektive snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi (viz bod 44. a násl. odůvodnění tohoto usnesení).
70. Pokud jde o výrok o vině přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, pak bude na místě, aby nalézací soud učinil soulad mezi svými skutkovými a právními závěry ohledně jednání popsaného pod bodem 2) (poškozená BBBBB), a to včetně odpovídajícího odůvodnění. Pakliže budou mít skutková zjištění spočívající v tom, že obviněný poškozené navrhl jakékoli setkání, podklad v provedeném dokazování (na což lze s ohledem na výpověď matky poškozené I. S. usuzovat), pak nalézacímu soudu s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005, publikované pod č. 38/2006 Sb. rozh. tr., nebude nic bránit, aby předmětný skutek o tyto okolnosti jednání obviněného doplnil, neboť toto doplnění nikterak postavení obviněného nezhorší a nepůjde tedy a zákaz změny k horšímu ( reformatio in peius ).
71. Ve vztahu k výroku o trestu bude úkolem nalézacího soudu, aby při uložení zákonného a přiměřeného trestu s přihlédnutím k ustanovení §40 odst. 1 tr. zákoníku zohlednil otázku zmenšené příčetnosti obviněného. Jestliže dojde ke stejným závěrům ohledně důvodů vztahujících se k výši ukládaného trestu odnětí svobody, pak tento svůj postup logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodní i z pohledu zjišťované zmenšené příčetnosti obviněného. Bude pak zcela na místě, aby nalézací soud při stanovení druhu a výměry trestu zvážil i postoj obviněného k jeho zdravotnímu stavu v době páchané trestné činnosti, neboť obviněný věděl o své duševní poruše sexuální povahy a v tomto stavu se také této trestné činnosti dopouštěl, což může svědčit o ztížení možnosti jeho nápravy.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář