ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.318.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 318/2021-919
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný I. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, adresa pro doručování XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 9 To 346/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 140/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 10 T 140/2014 , byl obviněný I. S. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
jako osoba oprávněná na základě živnostenského listu ev. č. XY vydaného Živnostenským úřadem Magistrátu města Plzně 21. 8. 2002 k montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených plynových zařízení, plnění tlakových nádob plyny a osvědčení k revizím a zkouškám vyhrazených plynových zařízení, vydaného Technickou inspekcí České republiky dne 13. 4. 2010, v rozsahu stanoveném mu vyhláškou Českého úřadu bezpečnosti práce o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení č. 85/1978 Sb., se zavázal smlouvou o dílo ze dne 11. 5. 2010, kterou uzavřel jako zhotovitel s objednavatelem společenství pro dům v Plzni, XY, XY k revizím a kontrolám ležatých i svislých rozvodů plynu v rozsahu vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce č. 85/1978 Sb. ve smyslu pozdějších předpisů a dle směrnice objednatele č. 1/00 a dodatku č. 1, který je přílohou smlouvy (součástí prováděných revizí nebo kontrol je vždy i vyzkoušení plynových spotřebičů, které jsou na plynový rozvod připojeny, současně zajišťuje odstraňování závad po revizích a kontrolách uvedených plynových zařízení nacházejících se ve společných částech domů), kdy jednak nezjistil při prováděných kontrolách a revizích plynových spotřebičů v bytě č. 7 v Plzni, XY, uživatele L. R., narozeného XY, v období od 28. 3. 2006 do 11. 3. 2013, závadu na závěsném plynovém průtokovém ohřívači vody, instalovaném v koupelně bytu, spočívající v odpojení pojistek zpětného tahu spalin, nezjistil, že v kuchyni bytu je instalovaná digestoř s odváděním znečištěného vzduchu otvorem ve fasádě ven, když tento typ digestoře s odvodem vzduchu ven být nesměl s ohledem na instalaci plynového ohřívače, dne 9. 2. 2014 došlo v důsledku uvedení digestoře do provozu při současném uvedení ohřívače do provozu k vytvoření podtlaku vzduchu v bytě a k následnému proudění spalin z komína přes nefunkční pojistky zpětného tahu, nahromadění oxidu uhelnatého v koupelně a utonutí mladistvého AAAAA (pseudonym), narozeného XY, ve vaně koupelny v důsledku přiotrávení oxidem uhelnatým .
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněnému uloženo zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozenému L. R. částku 1.000.000 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněnému bylo rovněž podle §228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 5.257 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 10 T 140/2014, podal obviněný odvolání .
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 9 To 346/2019 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy ve vztahu k poškozenému L. R., a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Odvolací soud dále podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozenému L. R. částku 700.000 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. tohoto poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změny.
5. Jednalo se již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když usneseními ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 9 To 262/2016, a ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 9 To 129/2018, zrušil dřívější zprošťující rozsudky nalézacího soudu a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 9 To 346/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Obviněný nejprve podotýká, že odvolací soud soudu nalézacímu fakticky uložil, aby obviněného odsoudil, čemuž soud prvního stupně oproti svému svědomí vyhověl.
8. Dále obviněný namítá, že v daném případě nebyla zachována totožnost skutku. Sám krajský soud podle něj připustil, že došlo k porušení jiné než dříve předpokládané povinnosti. Připomíná, že trestní stíhání bylo v roce 2014 zahájeno s tím, že obviněnému se kladlo za vinu porušení vyhlášky č. 85/1978 Sb. tím, že neprověřil funkci zabezpečovacích, kontrolních, měřících a ovládacích zařízení (konkrétně, že nezjistil závadu na závěsném plynovém průtokovém ohřívači vody spočívající v odpojení pojistek zpětného tahu). Okresní soud pak na rozdíl od obžaloby porušení povinnosti obviněného spatřuje v nezjištění odpojení pojistek a porušení směrnice objednavatele č. 1/00, nikoliv v porušení vyhlášky č. 85/1978 Sb. Poukazuje i na to, že tato směrnice byla směrnicí Stavebního bytového družstva Š., nikoliv objednatele, kterým bylo Společenství pro dům v Plzni, XY.
9. Odpojení pojistek však na vznik oxidu uhelnatého vliv nemělo. Znalci Ing. Mejstřík, CSc., a Ing. Buchta, CSc., původně konstatovali, že obviněný žádnou zákonnou či podzákonnou normu neporušil, pojistky zpětného tahu nemohly vzniku oxidu uhelnatého zabránit a povinností obviněného jakožto plynaře nebylo provádět servis ani kontrolovat digestoř, která není plynovým zařízením.
10. Pokud jde o digestoř, nelze podle obviněného pouhým pohledem poznat její druh. Obviněný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pokud měl povinnost kontrolovat plynová zařízení, tedy i plynový sporák, pak měl samozřejmě zkontrolovat i zabudovanou digestoř, a to formou simulací kontroly tahu. Takový závěr nevyplývá z žádného právního předpisu, smlouvy či směrnice a navíc kontrolu tahu nebyl obviněný povinen provádět. O tom, že v bytě byl jiný typ digestoře než povolený, nebyl informován ani nikdo jiný. Obviněný dostal od družstva informaci, že všechny byty obsahují recyklační digestoř.
11. Obviněný poukazuje na to, že znalec Ing. Tekáč, Ph.D., konstatoval, že zásadní příčinou vývinu oxidu uhelnatého byl nedostatečný přívod vzduchu do prostoru koupelny ve spojení s instalací nepřípustné digestoře. Povinnost prověřovat dostatečný přívod vzduchu do prostoru bytu však nepatří do povinností plynaře. Když obviněný zjistil, že v bytě jsou nově instalovaná plastová okna, upozornil uživatele bytu, aby si nechal zkontrolovat, zda množství vzduchu do koupelny je dostatečné a aby karma byla používána s pootevřeným oknem. Nařídil také zaslepení ventilátoru, což se stalo. Umístění digestoře v kuchyni a karmy v koupelně samo o sobě ještě nebylo příčinou vzniku oxidu uhelnatého. Tou byla digestoř sama, její druh a nedostatek vzduchu. Umístění karmy v koupelně z toho důvodu ještě nebylo důvodem ke zvýšené pozornosti.
12. Obviněný se odvolává na příčiny, které konstatovali znalci a které se jeho činnosti nijak nedotýkají. Uvádí, že pojistky by nehodě nezabránily. Zdůrazňuje znečištění výměníku karmy, která je věcí uživatele přístroje. Údaje uváděné svědkem H. a znalcem Ing. Benediktem podle něj nemají žádnou vypovídající hodnotu, neboť tito nedemontovali výměník a následně došlo k odstranění ohřívače, takže nešlo stupeň zanesení dostatečně zjistit. Zanesení karmy nezpochybňuje ani okresní soud na str. 11 svého rozsudku.
13. Pokud jde o nepřítomnost pojistky, obviněný uvádí, že nebylo vůbec zjištěno, kdy byla vlastně odstraněna, zda před nebo po kontrolách a revizích. Oba znalci však konstatovali, že ani pojistka by následku nezabránila. Obviněný postupoval v souladu s příslušnou směrnicí družstva.
14. Obviněný dále zpochybňuje, zda se v případě posudku Ing. Tekáče, Ph.D., jednalo o ústavní posudek, nebo zda šlo o posudek odborníka, který je zároveň zaměstnancem vysoké školy. Připomíná, že posudek je podle tvrzení znalce jeho dílem, radil se o něm s kolegou a neprojednal ho s vědeckou radou ani kolegiem, pouze si ho přečetl vedoucí ústavu, který k němu neměl připomínek.
15. Obviněný brojí i proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, která je podle jeho názoru nedostatečně zdůvodněná, její plnění není naléhavé a mělo by být odloženo. Obviněný také odkazuje na svá předchozí vyjádření v této trestní věci.
16. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek a eventuálně i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, a aby nařídil, aby věc byla krajským soudem projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.
17. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
18. Podle státního zástupce soudy provedly rozsáhlé dokazování za účelem náležitého objasnění obtíží nyní projednávané věci. Je podle něj zřejmé, že trestní stíhání se vede pro skutek, jehož popis vymezuje předmět řízení. V posuzované věci je totožnost skutku dána, neboť skutek tak, jak je popsán v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě, resp. posléze ve výroku odsuzujícího rozsudku, vykazuje totožnost přinejmenším ve shodném následku, tedy usmrcení mladistvého v důsledku pochybení obviněného s realizací revize a kontroly plynového zařízení.
19. Třebaže vyjádření porušení důležité povinnosti v daném rozhodnutí soudu lze vnímat do určité míry jako problematické, je podle státního zástupce způsobilé udržovat kvalifikovanou skutkovou podstatu přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku. Oba soudy ve vztahu k obviněnému identifikovaly porušení důležité povinnosti a rozvedly úvahy korespondující s tímto znakem a vysvětlily jeho naplnění směrem k založení odpovědnosti za vznik smrtelného následku. Závěr o porušení důležité povinnosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku nelze v dané situaci považovat za rozporný s výsledky provedeného dokazování.
20. V posuzovaném případě lze podle státního zástupce klást za vinu při posuzování porušení důležité povinnosti z toho, co vychází z požadavků na výkon profesního působení obviněného, a dále vymezení jeho pracovní povinnosti konkretizací směrnicí objednatele č. 1/00 a dodatkem č. 1, který tvořil přílohu smlouvy o dílo. Pokud se navíc k právní kvalifikaci podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku vezme v potaz, že kritériem nedbalosti podle §16 odst. 1 tr. zákoníku je zachování určité míry opatrnosti, tak subjektivní dispozice na straně obviněného jako pachatele svědčí pro předvídání možnosti způsobení poruchy zájmu chráněného trestním zákonem. Obviněný byl odborně způsobilou osobou při provádění revize a zkoušek plynových zařízení a z tohoto titulu byl povolán k zabezpečení řádného technického posouzení plynového zařízení prohlídkou a vyzkoušením v bytě. Přitom byl zkušeným specialistou – již do roku 2002 disponoval avizovaným živnostenským oprávněním, které reguluje přístup osobám k výkonu uvedeného povolání a garantuje spolehlivost obsahové náplně řemesla. Z hlediska míry opatrnosti lze tak na obviněného klást vyšší požadavky. Vyšší požadavky na zachování potřebné míry opatrnosti pro něj vyplývaly rovněž ze situačních okolností v bytě uživatele L. R., kterých měl dbát a o to více je zohlednit ve své prováděné aktivitě, jako použití nových plastových oken, odvětrávání a umístění digestoře v kuchyni oproti ostatním bytům v koupelně po stavební rekonstrukci, kontrola nejen průtokového ohřívače v koupelně, ale i plynového sporáku též v kuchyni, apod. To je umocněno časovým hlediskem období, po které měly být revize a kontroly řádně prováděny.
21. Pokud se identifikovaná povinnost ještě postaví do souvislosti s tím, zda se jedná o důležitou povinnost, jejíž porušení má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, je podle státního zástupce namístě vyzvednout především potřebu vyhodnocování typově blízkých bezpečnostních situací, jestliže je kromě plynového zařízení instalována také digestoř, byť elektrická, v kombinaci pro způsobilost vytvářet podtlak a riziko průniku spalin z plynového zařízení do prostoru bytu. Poznání o nezbytnosti přistupovat vysoce obezřetně při kontrole plynových zařízení za současné instalace dalších spotřebičů, které mohou ovlivnit jeho bezpečný a spolehlivý provoz, je široce rozšířené, a to i poučenému laikovi. Ostatně podobná zjištění se nezřídka stávají předmětem prověřování podezření z nedbalostní trestné činnosti proti lidskému životu a zdraví na tomto úseku, byť se pochybení z osobního selhání posléze zpravidla rozptýlí.
22. Jestliže při vzniku smrtelného následku spolupůsobilo více příčin, nikoli jen jednání obviněného, z hlediska znaku porušení důležité povinnosti soudy nižších stupňů zkoumaly konkrétní okolnosti skutku a zvlášť hodnotily význam a důležitost každé příčiny pro vznik následku.
23. Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle státního zástupce možné podřadit také námitku obviněného ohledně nesprávného posouzení hmotněprávních otázek občanského práva, ke kterému došlo v souvislosti s rozhodnutím adhezní povahy. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se může týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem tehdy, když dovolatel namítá porušení hmotného práva. Obviněný byl napadeným rozhodnutím zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k náhradě nemajetkové újmy v penězích, a to ve výši 700.000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. může soud rozhodnout o přiznání nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy v penězích za situace, že v důkazním řízení byla důvodnost i výše takového nároku náležitě prokázána. Poukazuje na to, že Krajský soud v Plzni korigoval původně přiznanou peněžitou částku a snížil ji o 300.000 Kč, přičemž svůj postup vedoucí k tomuto závěru podrobně zdůvodnil. Ve výsledku správně posoudil hmotněprávní podmínky pro přiznání nároku pozůstalému poškozenému jako sekundární oběti (§2959 občanského zákoníku), dovodil příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklými následky na ztrátě života primární oběti, které byly dostatečným způsobem objektivizovány a vyčísleny. Základní částka ve výši 500.000 Kč byla modifikována zejména s ohledem na citovou vazbu zemřelého syna k otci, jejich spolužití a věk. Rovněž se zde vycházelo ze spolupůsobení příčin k usmrcení mladistvého a existence určitých okolností na straně obviněného. Při úvahách o výši náhrady nemajetkové újmy odvolací soud zohlednil princip proporcionality. V posuzované věci tedy nebyly shledány žádné zákonné překážky pro uvedený výrok o náhradě nemajetkové újmy v penězích.
24. S ohledem na to, že ačkoli lze vybrané námitky obviněného podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nelze jim přiznat opodstatnění a je namístě je jako celek odmítnout, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
26. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
27. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
28. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
29. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
30. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
31. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
32. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
33. Z obsahu dovolání obviněného I. S. vyplývá, že obviněný v rámci uplatňovaného dovolacího důvodu uplatňuje námitky proti výroku o vině , tedy pokud byl uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a v návaznosti na něj také proti výroku o náhradě škody .
34. Z hlediska dovoláním zpochybňovaných právních závěrů vztahujících se k výroku o vině považuje Nejvyšší soud nejprve za potřebné uvést v obecné rovině a současně i z hlediska této trestní věci příslušné právní kvalifikace, že skutkovou podstatu přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku naplní ten pachatel, který jinému z nedbalosti způsobí smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Porušením důležité povinnosti se rozumí porušení takové povinnosti, které má zpravidla za následek usmrcení nebo způsobení těžké újmy na zdraví, resp. podstatně zvyšuje nebezpečí pro lidský život nebo zdraví (srov. např. zprávu trestního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 6. 1975, sp. zn. Tpjf 20/75, publikovanou pod č. 38/1975 Sb. rozh. tr., nebo ze dne 29. 6. 1984, sp. zn. Tpjf 23/84, publikovanou pod č. 36/1984 Sb. rozh. tr.).
35. V této trestní věci pak obviněný skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplnil tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání . Právě proti naplnění uvedeného znaku posuzovaného přečinu směřují (z hlediska výroku o vině) zásadní dovolací námitky obviněného, a to ve spojení s námitkou, že jeho jednání nebylo v příčinné souvislosti se zjištěným úmrtím poškozeného . I když lze převážnou část těchto námitek podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod, uplatňuje obviněný také dílem námitky procesní a skutkové povahy.
36. Takovou procesní námitkou, kterou nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je jeho námitka ohledně údajného porušení zásady totožnosti skutku , kdy podle názoru obviněného mu bylo v průběhu řízení postupně kladeno za vinu porušení různých povinností.
37. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že tuto argumentaci obviněného (o nezachování totožnosti skutku) nelze vzhledem k její procesní povaze pod jím deklarovaný (a shora vyložený) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Tato argumentace přitom nenaplňuje ani žádné další dovolací důvody podle §265b tr. ř.
38. K námitce o nezachování totožnosti skutku považuje Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného za vhodné poznamenat, že teorie i praxe nechápou totožnost skutku jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobním návrhu a výroku rozsudku soudu, ale postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Totožnost skutku pak bude zachována též za předpokladu, a) jestliže je úplná shoda alespoň jednání při rozdílném následku, b) je úplná shoda alespoň následku při rozdílném jednání, c) jednání nebo následek (nebo obojí) jsou v případech uvedených pod písm. a) a b) alespoň částečně shodné, shoda ovšem musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94, publikovaný pod č. 1/1996 Sb. rozh. tr.).
39. Současně je nutné uvedenou námitku obviněného konfrontovat se skutkovými zjištěními vyjádřenými v dovoláním napadených rozhodnutích, a to z hlediska odůvodněnosti zvolené právní kvalifikace a toho, co vyjadřuje tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku. Je tomu tak proto, že v řízení o dovolání je nutné při hodnocení důvodnosti zvolené právní kvalifikace skutku vycházet ze skutkových zjištění, která vyjadřují dovoláním napadená rozhodnutí, kdy popis skutku obsažený ve výrokové části rozsudku musí být dostatečný pro subsumpci pod příslušné zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, který v něm shledal nalézací, resp. odvolací soud.
40. Nalézací soud ve skutkové větě svého rozsudku uvedl, že obviněný jednal jako osoba oprávněná na základě živnostenského listu (k montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených plynových zařízení, plnění tlakových nádob plyny a osvědčení k revizím a zkouškám vyhrazených plynových zařízení), a v rozsahu stanoveném mu vyhláškou Českého úřadu bezpečnosti práce o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení č. 85/1978 Sb. Obviněný se smlouvou o dílo zavázal k revizím a kontrolám ležatých i svislých rozvodů plynu v rozsahu uvedené vyhlášky a podle směrnice objednatele č. 1/00 a dodatku č. 1, který je přílohou smlouvy, je součástí prováděných revizí nebo kontrol vždy i vyzkoušení plynových spotřebičů, které jsou na plynový rozvod připojeny, dále k zajištění odstraňování závad po revizích a kontrolách uvedených plynových zařízení nacházejících se ve společných částech domů. Obviněný však přesto jednak nezjistil při prováděných kontrolách a revizích plynových spotřebičů v předmětném bytě závadu na závěsném plynovém průtokovém ohřívači vody, instalovaném v koupelně bytu, spočívající v odpojení pojistek zpětného tahu spalin, jednak nezjistil, že v kuchyni bytu je instalovaná digestoř s odváděním znečištěného vzduchu otvorem ve fasádě ven, když tento typ digestoře s odvodem vzduchu ven zde nesměl být instalován s ohledem na instalaci plynového ohřívače, přičemž v důsledku uvedení digestoře do provozu při současném uvedení ohřívače do provozu došlo k vytvoření podtlaku vzduchu v bytě a k následnému proudění spalin z komína přes nefunkční pojistky zpětného tahu, nahromadění oxidu uhelnatého v koupelně a utonutí poškozeného AAAAA ve vaně koupelny v důsledku přiotrávení oxidem uhelnatým.
41. Obviněný pak tímto jednáním podle názoru nalézacího soudu porušil i důležitou povinnost, neboť dostatečný přívod vzduchu do bytu, kde je instalován plynový ohřívač vody, je jednou z hlavních podmínek bezpečného provozu plynového ohřívače vody. Nalézací soud přitom vinu obviněného nepovažoval za výhradní, neboť ke vzniku události přispělo, že digestoř byla nainstalována v rozporu s bezpečnostními předpisy a patrně nebyla v provozu mikroventilace. S ohledem na tyto skutečnosti proto upravil tzv. skutkovou větu, přičemž se v ní uvádí odkaz na živnostenské oprávnění obviněného, jeho osvědčení k revizím a zkouškám, příslušnou vyhlášku, smlouvu a dílo a směrnici objednatele včetně přílohy smlouvy. V návaznosti na toto odůvodnění odvolací soud k otázce právní kvalifikace ohledně znaku porušení důležité povinnosti uvedl, že obviněný při kontrolách a revizích v bytě nedodržel veškerá ujednání, ke kterým se zavázal smlouvou o dílo, neboť neučinil úkony vyjmenované v přílohách ke zmiňované smlouvě, přičemž všechny tyto povinnosti, ke kterým se obviněný zavázal a neprováděl je, považoval odvolací soud za důležité.
42. Pokud je tedy tímto způsobem konfrontována dovolací argumentace obviněného o nedodržení zásady totožnosti skutku se skutkovými závěry a jejich odůvodněním, pak je zřejmé, že v posuzované věci byla totožnost skutku zachována, neboť skutek tak, jak je popsán již v usnesení o zahájení trestního stíhání, posléze v obžalobě, a nakonec ve výroku odsuzujícího rozsudku, vykazuje totožnost přinejmenším ve shodném následku spočívajícího v usmrcení poškozeného, a to v důsledku pochybení obviněného s realizací revize a kontroly plynového zařízení. Skutková věta rozsudku nalézacího soudu přitom předmětné jednání obviněného vyjadřuje dostatečně určitě a způsobem odpovídajícím ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
43. Na straně druhé může Nejvyšší připustit, že jak prokázání, tak i odpovídající vyjádření objektivní stránky trestného činu z hlediska jeho znaku „porušení důležité povinnosti“ lze v dané trestní věci s ohledem na zjišťované okolnosti (okolnosti činu, skutečnost, že nalézací soud vinu obviněného nepovažoval za výhradní) vnímat do určité míry jako problematické, a to zejména při porovnání s jinými případy, u kterých je zjišťováno porušení důležité povinnosti. Zpravidla totiž bývá odpovědnost za usmrcení z nedbalosti ve smyslu §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku shledávána ve znaku porušení důležité povinnosti uložené podle zákona (a jeho konkrétního ustanovení), což je typické zejména pro trestnou činnost v oblasti dopravy na pozemních komunikacích. V této trestní věci však obviněný skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplnil tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání . V této situaci půjde zpravidla o porušení takových povinností, které byly pachateli stanoveny pracovními postupy, pracovními řády, interními instrukcemi upravujícími podmínky při práci, úkoly, jež mají pracovníci plnit apod. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 8 Tdo 631/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005).
44. V této trestní věci oba nižší soudy dovozují a odůvodňují znak porušení důležité povinnosti vyplývající z povolání s ohledem na profesní a smluvní požadavky kladené na obviněného s ohledem na jeho pracovní povinnosti vymezené směrnicí objednatele č. 1/00 a dodatkem č. 1, který tvořil přílohu smlouvy o dílo, kterou obviněný s objednatelem uzavřel. S touto argumentací se lze ztotožnit, včetně odůvodnění toho, že se v případě zjišťovaných a porušených povinností jedná o důležitou povinnost , jejíž porušení má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Z hlediska tohoto znaku je třeba zdůraznit, že bylo povinností obviněného, s ohledem na jeho postavení a rozsah jeho povinností, pravidelně vyhodnocovat celkovou bezpečnostní situaci v předmětném bytě, tedy včetně situace, kdy je kromě plynového zařízení současně instalována také digestoř, byť elektrická, která je v kombinaci s dalšími okolnostmi způsobilá vytvářet podtlak v uzavřeném prostoru, v důsledku čehož nastává vysoce reálné riziko průniku spalin z plynového zařízení do prostoru bytu, jak se stalo v této trestní věci. Vědomí o nezbytnosti přistupovat vysoce obezřetně při kontrole plynových zařízení za současné instalace dalších spotřebičů, které mohou ovlivnit jeho bezpečný a spolehlivý provoz, je široce rozšířené, a to i poučenému laikovi.
45. Všechny tyto požadavky na (řádný) výkon povolání ze strany obviněného, tak jak byly nalézacím soudem vyjádřeny ve skutkové větě jeho rozsudku a posléze oběma nižšími soudy odůvodněny, bylo přitom třeba hodnotit i z pohledu subjektivní stránky trestného činu, kdy oba nižší soudy dovodily, že porušení důležité povinnosti vyplývající z povolání obviněného je kryto zaviněním v podobě nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, podle kterého je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení (zájmu chráněného trestním zákonem) způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl .
46. Nejvyšší soud nad rámec odůvodnění zjišťované formy zavinění ze strany obou nižších soudů uvádí, jakkoliv nejprve v obecné rovině, že kritériem nedbalosti v obou jejích formách (vědomé či nevědomé) je zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatelem. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu.
47. Objektivní vymezení míry potřebné opatrnosti žádá od každého zpravidla stejnou míru opatrnosti. Jen výjimečně žádá od některých skupin osob vykonávajících určité povolání nebo zaměstnání (lékařů, lékárníků, řidičů, stavebních techniků apod.) určitou vyšší míru opatrnosti, která je však potom zase stejná u každého, kdo takové povolání nebo zaměstnání vykonává. Rozsah náležité opatrnosti je třeba zpravidla zkoumat na podkladě zvláštních právních předpisů (srov. předpisy o bezpečnosti práce, předpisy o pravidlech silničního provozu apod.). Povinnost předvídat možnost způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem [§16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] při výkonu některých povolání vyplývá nejen z bezpečnostních předpisů publikovaných ve Sbírce zákonů, ale i z technických norem (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 7. 1987, sp. zn. 6 Tz 35/87, publikované pod č. 28/1988-I. Sb. rozh. tr.) nebo zvláštních uznávaných pravidel (např. v medicíně tzv. postup lege artis), která vyplývají z daného stavu vývoje odborných znalostí v určitém oboru zachycených zvláště ve specializované literatuře.
48. Subjektivní vymezení míry opatrnosti vyžaduje, aby mimo míry povinné opatrnosti (objektivní kritérium) bylo vzato v úvahu i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen vynaložit pachatel v konkrétním případě . Je to tedy individuální hledisko . Proto o zavinění z nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [ale i vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně. Nedostatek jedné z těchto složek znamená, že čin je nezaviněný (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17. 3. 1986, sp. zn. 4 Tz 9/86, publikované pod č. 6/1988 Sb. rozh. tr.). Tak by tomu bylo např. u odpovědného pracovníka, který sice vzhledem ke svým osobním znalostem a zkušenostem i okolnostem konkrétního případu mohl předvídat možnost úrazu a vzniku těžké újmy na zdraví, nezabránil tomu, ale nebyl povinen se postarat o odstranění závady na strojním zařízení, která k úrazu vedla (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 237–238).
49. Nejvyšší soud je toho názoru, že v dané trestní věci měl obviněný patřičnou míru opatrnosti při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a to jak z objektivního, tak i subjektivního hlediska, zachovat.
50. Z objektivního hlediska je nutné patřičnou míru opatrnosti na straně obviněného vyžadovat již s ohledem na to, že obviněný byl osobou odborně způsobilou pro provádění revizí a zkoušek plynových zařízení a z tohoto titulu byl povolán k zabezpečení řádného technického posouzení plynového zařízení prohlídkou a vyzkoušením v bytě. I s ohledem na skutečnost, že již od roku 2002 disponoval živnostenským oprávněním, které reguluje přístup osobám k výkonu uvedeného povolání a garantuje spolehlivost obsahové náplně řemesla, byl obviněný v předmětném oboru zkušeným specialistou a z toho pohledu a z hlediska zachování (objektivní) míry opatrnosti lze tak na obviněného klást vyšší požadavky.
51. Vyšší požadavky na zachování potřebné subjektivní míry opatrnosti pro něj vyplývaly rovněž z dalších zjišťovaných okolností případu. Jde zejména o situační okolnosti na místě činu, kdy obviněný měl při (opakovaných) kontrolách a revizní činnosti zohlednit ty skutečnosti, že se v předmětném bytě nacházejí nová plastová okna, že se po stavební rekonstrukci odvětrávání a umístění digestoře oproti ostatním bytům nachází v kuchyni a nikoliv v koupelně. Obviněný tak měl provést nejen kontrolu průtokového ohřívače v koupelně, ale současně také kontrolu plynového sporáku v kuchyni, a to i s ohledem na to, že jeho užití je zpravidla spojeno s využitím digestoře, která se také na místě činu nacházela. Nelze přitom přehlédnout, že všechny tyto okolnosti nebyly pro obviněného ničím novým, neboť obviněný v předmětném bytě prováděl nebo měl provádět revize a kontroly již v poměrně dlouhém období před tím, než se dopustil posuzovaného protiprávního jednání.
52. Z hlediska těchto námitek vztahujících se k objektivní stránce trestného činu a jejího znaku porušení důležité povinnosti vyplývající z povolání tak lze uzavřít, že oba nižší soudy provedeným dokazováním zjistily všechny rozhodné skutečnosti a také zjistily, v jaké podobě obviněný porušil důležitou povinnost ve smyslu skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Současně odůvodnily příčinnou souvislost mezi tímto jednáním obviněného a vznikem smrtelného následku, to při vědomí toho, že při vzniku takovéhoto následku spolupůsobilo více příčin, nikoli jen jednání obviněného. Jestliže oba soudy z hlediska znaku porušení důležité povinnosti zkoumaly konkrétní okolnosti skutku a zvlášť hodnotily význam a důležitost každé příčiny pro vznik následku, pak je nutné v tomto souhrnu označit námitky obviněného z hlediska kvalifikované skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku jako neopodstatněné.
53. Pokud jde o výrok o náhradě nemajetkové újmy , poukázal obviněný na nedostatečné zdůvodnění tohoto výroku a současně poukázal na nepřiměřenost výše této náhrady (současně se obviněný domáhal odložení její peněžité úhrady).
54. Z hlediska této námitky považuje Nejvyšší soud za vhodné předně zrekapitulovat, že obviněný byl rozsudkem nalézacího soudu zavázán zaplatit poškozenému L. R. podle §228 odst. 1 tr. ř. na náhradě nemajetkové újmy 1.000.000 Kč. Krajský soud v Plzni k odvolání obviněného snížil takto přiznanou peněžitou částku na 700.000 Kč.
55. Pokud obviněný namítá nedostatečné zdůvodnění tohoto výroku, pak je nutné tuto námitku obviněného označit jako námitku, která zcela jistě nespadá pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se nejedná o námitku, která by směřovala proti nesprávnému posouzení konkrétního ustanovení hmotného práva. Současně pak je tato námitka v rozporu s ustanovením §265a odst. 4 tr. ř., podle kterého dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
56. Navíc tato námitka není důvodná ani po věcné stránce, neboť krajský soud se, nutno připustit na rozdíl od soudu okresního, zdůvodnění výroku o náhradě nemajetkové újmy věnoval z pohledu všech rozhodných ustanovení občanského zákoníku. Z tohoto jeho odůvodnění tak vyplývají nejen důvody proto, proč modifikoval základní částku ve výši 500.000 Kč (s ohledem na citovou vazbu zemřelého syna k otci, jejich spolužití a věk, při zohlednění spolupůsobení příčin vedoucích k usmrcení mladistvého a existence určitých okolností na straně obviněného) až na částku 700.000 Kč, ale také zejména hodnotil i všechny další skutečnosti rozhodné pro přiznání uvedeného nároku co do důvodu i výše, a to včetně okolností, které obviněný uvádí ve své námitce, tedy jak dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, tak i skutečnost, že se obviněný posuzované trestné činnosti dopustil z nedbalosti. Lze tedy uzavřít, že z hlediska této námitky nepřináší dovolání obviněného takovou argumentaci, kterou by bylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod, když současně nejsou v posuzované věci shledávány žádné zákonné překážky pro uvedený výrok o náhradě nemajetkové újmy v penězích co do jeho důvodu i výše.
57. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že ačkoli bylo možné část (směřujících proti výroku o vině) dovolacích námitek obviněného podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejedná se o námitky opodstatněné, což současně vylučuje vyhovět jeho žádosti o odklad výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
58. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
59. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 4. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář