ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.410.2021.3
sp. zn. 3 Tdo 410/2021-771
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný G. C. , nar. XY, Spolková republika Německo, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 358/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 128/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 358/2020, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 52 T 128/2020.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 52 T 128/2020 , byl obviněný G. C. uznán vinným zločinem týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku.
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byla dále obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku ve výši 3.400 Kč.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 52 T 128/2020, podal odvolání obviněný a ve prospěch i v neprospěch obviněného státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4.
4. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 358/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. d) tr. zákoníku a přečinem neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
nejméně od března 2015 do 4. 6. 2020 v Praze 4, XY, v bytě číslo 51, který obýval společně se svou babičkou - poškozenou D. H., nar. XY, vyjma období od 29. 6. 2016, kdy byl z bytu vykázán Policií ČR, a následně po dobu nejdéle jeden a půl roku, kdy pobýval u své kamarádky Z. K., nar. XY, poškozenou se vzrůstající intenzitou týral, tím způsobem, že nejprve jí pouze vulgárně nadával, že je „kurva, debil, mrcha, svině,“ vyvíjel na ni psychický nátlak, opakovaně ji nabádal, aby se zabila, nebo že on zabije ji, opakovaně jí sděloval, že ji zabije, ať se domů nevrací, jinak ji zabije, poškodil či vyměnil zámek na dveřích, aby se nemohla dostat domů, vyhrožoval jí, že pokud cokoli nahlásí na policii a on půjde do vězení, tak přijdou jeho kamarádi, rozbijí jí všechny okna a ublíží jí, ničil zařízení bytu, dělal schválnosti, dělal nepořádek v bytě, vzal jí telefon, kontroloval a otevíral jí poštu, prohlížel její osobní věci včetně kabelky, finančně nepřispíval na chod domácnosti, naopak po poškozené opakovaně požadoval vydání finanční hotovosti, což poškozená ze strachu zpravidla učinila, v opačném případě si vzal peníze či platební kartu poškozené sám bez jejího souhlasu, přičemž pomocí platební karty číslo XY činil neoprávněné výběry z účtu poškozené číslo XY vedeného u České spořitelny, později se agresivita vůči poškozené začala projevovat i fyzickými útoky, kteréžto opakovaně, v blíže nezjištěném počtu případů prováděl tak, že poškozenou tahal za vlasy, bil pěstmi, strkal do ní, kopal do ní, polil ji vodou, konkrétně dne 20. 3. 2016 požadoval po poškozené poskytnutí finanční hotovosti, což ona odmítla, pročež obžalovaný poškozenou udeřil rukou sevřenou v pěst do její pravé paže, v důsledku čehož spadla na levý bok, čímž jí způsobil krevní výron na pravé paži o rozměrech 5 x 10 cm a zlomeninu ramének kosti stydké vlevo s posunem úlomků, které si vyžádalo lékařské ošetření a následnou hospitalizací v XY nemocnici od 24. 3. 2016 do 25. 4. 2016, přičemž uvedenou poruchu zdraví lze ze soudně lékařského hlediska hodnotit jako vážné poranění mající charakter těžké újmy na zdraví, a to pro déle trvající poruchu zdraví s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší 6 týdnů, kdy byl pohyb poškozené omezen bolestivostí levé kyčle a nutností chůze o dvou podpažních berlích, dále dne 27. 6. 2016 kolem 17:00 hodin po předchozí slovní rozepři iniciované ze strany obžalovaného začal poškozenou silně kopat do levé nohy a vulgárně jí nadávat, že je kurva a svině, dále dne 6. 5. 2020 po té, co si obžalovaný poškodil svůj mobilní telefon, z čehož vinil poškozenou, tuto slovně i fyzicky napadl tím způsobem, že ji chytil za předloktí, stisknul ho a požadoval po ní koupi nového telefonu, pravděpodobně koncem dubna 2020 si před poškozenou stoupnul, chytil ji za vlasy, tyto jí vytrhnul, a opakovaně ji udeřil pěstmi do hlavy, a vulgárně na ni křičel, ať vypadne z bytu, v důsledku čehož krvácela na hlavě, dále dne 13. 5. 2020 kolem 7:30 hodin po předchozí slovní rozepři iniciované obžalovaným do poškozené zezadu prudce strčil až spadla na podlahu, po té, co se poškozená zvedla, ji vyhazoval z bytu, chrstnul jí sklenici vody do obličeje, přičemž jí vulgárně nadával, že je debil a mrcha, ať zmizne z bytu, že ji stejně zabije, následně ji ještě jednou strčil z pravé strany do ramene, v důsledku čehož upadla na sedačku, dále nejpozději dne 3. 5. 2020 využil nepozornosti poškozené a zmocnil se platební karty číslo XY na jméno D. H. k účtu číslo XY, jejíž oprávněným držitelem byla poškozená, pomocí PIN kódu, který měla poškozená zapsán ve svém diáři, provedl bez vědomí poškozené dne 3. 5. 2020 v 00:02:53 hodin v Praze 4, XY, v bankomatu Fio banky, a. s., výběr hotovosti ve výši 20.000 Kč, v důsledku jednání obžalovaného měla poškozená velký strach, že jí zmrzačí, byla neustále ve stresu, výrazně zhubla, trpěla bolestmi hlavy, přála si, aby ji obžalovaný už zabil, aby bylo po všem, přičemž u poškozené byl shledán syndrom týrané osoby .
5. Za uvedené trestné činy odvolací soud obviněného odsoudil podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému dále uložil povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku ve výši 3.400 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 358/2020, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Obviněný namítá, že skutková zjištění soudů obou stupňů postrádají obsahovou spojitost s důkazy a dále že v řízení před soudy obou stupňů byla porušena zásada ústnosti a zásada in dubio pro reo .
8. Soudy podle obviněného při skutkových zjištěních fakticky vycházely z obsahu úředních záznamů o podání vysvětlení poškozenou v letech 2015, 2016 a 2020, aniž ji k jednotlivým událostem podrobně vyslechly. Obsah úředních záznamů o podaných vysvětleních tak byl fakticky použit v rozporu s trestním řádem, poškozená k jednání obviněného z větší části v hlavním líčení nevypovídala nebo vypovídala jinak, přičemž tyto rozpory nebyly odstraněny.
9. Obviněný poukazuje na rozpory ve výpovědi poškozené, zejména pokud jde na znak trvalosti u trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Je toho názoru, že ohledně období od 30. 11. 2017 do 4. 6. 2020 nebylo kromě výpovědi poškozené, která je podle obviněného poznamenána její psychiatrickou diagnózou, provedeno žádné další dokazování. Poškozená velmi špatně vnímá zejména časové souvislosti. Pokud je výpověď poškozené jediným důkazem o tom, že obviněný trestný čin v uvedeném období spáchal, nesmí být o pravdivosti této výpovědi žádné pochybnosti, přičemž v daném případě pochybnosti panují. Poškozená ohledně doby, kdy mělo k týrání ze strany obviněného docházet, vypověděla značně neurčitě, na většinu konkrétních jednání si nepamatovala. Současně vypověděla, že pokud nebyl obviněný vzteklý, jeden druhého si nevšímali, každý byl ve svém pokoji, takže v soužití poškozené a obviněného byla určitě i období, kdy nebyl udržován protiprávní stav vyvolaný jednáním obviněného. Znak trvalosti tedy nebyl bez pochybností naplněn.
10. Námitky obviněného směřují i vůči období od března 2015 do 29. 6. 2017, přičemž poukazuje na to, že značný časový odstup mezi jednáním, které by mohlo mít znaky týrání osoby žijící ve společném obydlí, byl již konstatován v usnesení policejního orgánu o odložení věci ze dne 22. 11. 2016. Pokud policejní orgán v době bezprostředně navazující na prověřované období došel k závěru, že zde chybí znak trvalosti, lze těžko po více než pěti letech na základě stejných podkladů a s neurčitou a rozporuplnou výpovědí poškozené ohledně četnosti závadového jednání obviněného dojít k závěru, že tento znak naplněn byl. Obviněný dále podrobně upozorňuje na konkrétní skutková zjištění soudů, která podle něj mají svůj podklad z velké části pouze v úředních záznamech, resp. jsou v rozporu s dalšími důkazy, aniž byly tyto rozpory odstraněny. Výše uvedeným postupem soudů v dané věci bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
11. Další okruh dovolacích námitek obviněného se týká zlomeniny stydké kosti u poškozené. Obviněný namítá, že sama poškozená ve výpovědi v přípravném řízení uvedla, že neví, jak se to stalo. Obviněný ve své výpovědi připustil, že do poškozené nešťastnou náhodou strčil a že upadla. Jeho zavinění však nebylo řádně prokázáno. Příslušný znalecký posudek, který by posuzoval zranění poškozené a mechanismus jeho vzniku, nebyl v hlavním líčení proveden. Z ostatních důkazů (výpovědi poškozené a lékařské zprávy z hospitalizace v XY nemocnici) k závěru o zavinění obviněného vzhledem k následku dospět bez pochybností nelze, neboť není vyloučeno, že k následku mohlo dojít jinak než jednáním obviněného. Poškozená navíc vyhledala lékařskou pomoc až dva dny po incidentu. Soud tedy při závěru o zavinění těžké újmy na zdraví u poškozené fakticky přihlížel k závěrům znaleckého posudku, aniž byl v hlavním líčení proveden důkaz tímto znaleckým posudkem nebo výslechem znalce, čímž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces a zásada ústnosti.
12. K trestnému činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku obviněný uvádí, že z provedených fotografií nelze učinit závěr, že výběr učinil obviněný, neboť osobu na fotografii nelze identifikovat. Z kontextu výpovědi u hlavního líčení ve spojení s protokolem o výpovědi poškozené v přípravném řízení nelze podle něj dojít k závěru, že by obviněný vzal poškozené kartu z kabelky. Není rovněž pravdou, že obviněný poškozené kartu vrátil, neboť jí banka vydala kartu novou. Obviněný poukazuje na to, že za takové důkazní situace měl být proveden důkaz spočívající ve zjištění polohy mobilního telefonu obviněného, kterým by bylo prokázáno, že v době předmětného výběru z bankomatu se obviněný zdržoval jinde. Existence těchto pochybností podle obviněného narušuje zcela zásadním způsobem koherenci argumentu o logicky propojeném řetězci nepřímých důkazů. Provedenými důkazy, a to zejména s ohledem na zdravotní stav poškozené, nebylo prokázáno mimo rozumnou pochybnost, že to byl právě obviněný, kdo se neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dopustil.
13. Obviněný konečně namítá porušení zákazu reformace in peius. Městský soud v Praze ve svém rozsudku nově rozhodl tak, že obviněný spáchal zločin týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. d) tr. zákoníku jednáním, kterého se měl dopustit od března 2015 do 4. 6. 2020, avšak vyjma období od 29. 6. 2016 po dobu jeden a půl roku, kdy pobýval u své kamarádky Z. K. Ač odvolací soud vyhověl námitce obviněného a shledal, že doba protiprávního jednání obviněného byla o jeden a půl roku kratší, než ta, za kterou soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody v délce trvání tří let, trest o jeden rok zpřísnil.
14. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů a aby věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
15. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
16. Státní zástupkyně má za to, že obviněný v dovolání vznesl dva typy námitek, když jednak zpochybnil procesní postup soudů v rámci provádění důkazů a jednak zpochybnil ve věci učiněná skutková zjištění. Upozorňuje, že v dovolacím řízení zásadně nedochází k přezkumu procesního postupu orgánů činných v trestním řízení, avšak ani nedochází k zásahu do samotných skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy na základě provedeného dokazování. K takovému zásahu může dojít pouze výjimečně, pokud to odůvodňuje tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, na který rovněž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces.
17. Státní zástupkyně poukazuje na to, že z protokolů o hlavních líčeních, která byla konána dne 30. 9. 2020, 26. 10. 2020 a 4. 11. 2020 vyplývá, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který vypracoval znalec MUDr. Jiří Hladík, v hlavním líčení proveden nebyl, a to i přesto, že v obžalobě bylo navrženo, aby byl za podmínek §211 odst. 5 tr. ř. přečten. V hlavním líčení byly za souhlasu stran podle §211 odst. 5 tr. ř. čteny pouze závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k obviněnému a z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, rovněž k obviněnému. Znalci, kteří se vyjadřovali k psychickému zdraví poškozené, byli v hlavním líčení slyšeni osobně. Přestože odvolací soud ve veřejném zasedání doplňoval dokazování, předmětný znalecký posudek nepřečetl a znalce MUDr. Jiřího Hladíka rovněž nevyslechl. V odůvodnění svého rozhodnutí přitom uvedl, že skutečnost, že poškozená D. H. v důsledku napadení obviněným utrpěla závažné poranění dokazující ze soudně lékařského hlediska charakteru těžké újmy na zdraví je jednoznačně prokazována právě znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který vypracoval primář MUDr. Jiří Hladík.
18. V posuzované trestní věci tedy podle státní zástupkyně došlo k porušení §2 odst. 12 tr. ř., podle něhož při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném vazebním a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny. V předmětném ustanovení je vyjádřena zásada bezprostřednosti, jejímž obsahem jsou dva základní požadavky, a to aby soud rozhodoval na základě důkazů před ním provedených a aby důkazy byly čerpány z pramene co nejbližšího zjišťované skutečnosti.
19. Vzhledem k tomu, že obviněný byl odsouzen rovněž pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. d) tr. zákoníku, tedy rovněž s přihlédnutím k té okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby, která spočívá v tom, že takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví, je otázka zdravotního stavu poškozené, tedy závažnost utrpěného zranění, které jí způsobil obviněný, stěžejní pro přísnější právní kvalifikaci. Pro právní kvalifikaci je důležitý především závěr znalce o příčině vzniku takového zranění, byť toto bylo objektivizováno samo o sobě lékařskou zprávou. Jestliže předmětný důkaz nebyl v hlavním líčení proveden a nebyl proveden ani ve veřejném zasedání u soudu odvolacího, lze to označit za vadu, v důsledku které nebyly v řízení před soudy dodrženy standardy spravedlivého procesu.
20. Jiné vady v procesu dokazování státní zástupkyně nezaznamenala. Nesouhlasí s tím, že by nebylo možné přihlížet k výpovědi poškozené H., kterou učinila v hlavním líčení. Soud rovněž postupoval správně, pokud její výpověď z přípravného řízení přečetl postupem podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., neboť tomuto postupu nic nebránilo. Způsobilost poškozené vypovídat k danému skutku byla podložena závěry znaleckého posudku.
21. Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 358/2020, stejně tak jako další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebné míře znovu projednat a rozhodnout. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, popř. aby v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
23. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
25. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
27. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
29. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.
IV.
Důvodnost dovolání
30. Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky směřující proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
31. Z obsahu dovolání obviněného lze dále konstatovat, že obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky jednak proti procesnímu postupu soudů ohledně provádění důkazů, jednak uplatnil výhrady proti správnosti soudy učiněných skutkových zjištění.
32. K prvnímu okruhu námitek v podobě výhrad obviněného k neprovedení důkazu, a to znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaného MUDr. Jiřím Hladíkem, které se vztahují k výroku o vině zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku, se Nejvyšší soud vyjádří dále v tomto usnesení (viz body 43. až 50.).
33. Pokud jde o druhý okruh námitek (vztahující se k oběma trestným činům, kterými byl obviněný uznán vinným), obviněný zpochybňuje správnost soudy učiněných skutkových zjištění. Tyto námitky obviněný odůvodňuje (převážně) zpochybňováním věrohodnosti výpovědi poškozené, namítá, že soud při formulaci skutkových zjištění vycházel z obsahu úředních záznamů o podání vysvětlení poškozené v letech 2015, 2016 a 2020 (aniž ji k jednotlivým událostem podrobně vyslechl), namítá, že v řízení před soudy obou stupňů byla porušena zásada ústnosti a zásada in dubio pro reo. Ve vztahu k zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku dále obviněný namítl, že ze skutkových zjištění nevyplývá naplnění znaku trvalosti udržování protiprávního stavu vyvolaného jeho jednáním. Ohledně přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku obviněný zpochybňuje své zavinění , neboť soud k závěru o jeho vině dospěl pouze na základě nepřímých důkazů.
34. K okruhu těchto námitek je nutno předně konstatovat, že tyto námitky obviněného jsou námitkami skutkovými, respektive procesní povahy, nikoli tedy námitkami právní povahy v duchu uplatněného dovolacího důvodu. Uvedený závěr platí bez ohledu na to, že obviněný sice formálně prohlašuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však nesprávnost právního posouzení skutku (ani jiného nesprávného hmotněprávního posouzení) nenamítá, neboť v podaném dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by právě skutková zjištění nalézacího soudu precizovaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a rozvedená v jeho odůvodnění nenaplnila zákonné znaky posuzovaného zločinu. Z obsahu dovolání je naopak zjevné, že obviněný zpochybňuje hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a v návaznosti na to popírá soudy učiněná skutková zjištění. Pak je ale nutno námitky v takto uplatněné podobě založené výlučně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu označit za námitky, které se míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
35. Jestliže tedy obviněný uplatňuje takovéto námitky (skutkové a procesní povahy) zjevně se vztahující k procesu dokazování, pak k tomuto zjištění musí Nejvyšší soud, jakkoliv nejprve v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 25. až 27. tohoto usnesení), dále uvést a znovu zdůraznit, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se obviněný nyní v rámci dovolacího řízení snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
36. Je skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci dovolacího přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zásah do skutkových zjištění možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedná se jednak o tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
37. Pokud obviněný svými výše uvedenými námitkami shledává naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž v existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy v této trestní věci a činí tuto námitku předmětem své dovolací argumentace i po formální stránce tak, jak je to současně judikaturou vyžadováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006), pak po přezkoumání napadených rozhodnutí a jejich konfrontace s takto koncipovanou dovolací argumentací obviněného lze uvést, že z uvedeného pohledu v nyní projednávané věci napadená rozhodnutí takovouto vadou netrpí, a to z následujících důvodů.
38. Předně lze nejprve v obecné rovině po přezkoumání odůvodnění obou rozhodnutí a jejich vazbě na učiněná skutková zjištění konstatovat, že v dané věci byl skutkový stav věci vyjádřený ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu a posléze precizovaná ve výroku rozsudku odvolacího soudu zjištěn (s již zmíněnou a dále v tomto usnesení odůvodněnou výhradou) v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Současně pak byly provedené důkazy hodnoceny jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všem rozhodným okolnostem, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů pak současně jsou v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř.
39. Jakkoliv je právem obviněného hájit se způsobem, který uzná za vhodný, musí Nejvyšší soud k podobě zvolené dovolací argumentace obviněného založené na námitce údajného extrémního rozporu konstatovat, že obviněný, právě v rozporu s již citovaným ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. de facto zpochybňuje soudy stabilizovaná skutková zjištění zpochybňováním jednotlivých skutečností vyplývajících z provedeného dokazování, a to bez ohledu na jejich celkové časové a věcné souvislosti, které při zákonném (komplexním) posouzení zjištěného skutkového stavu věci a zohlednění veškerých zjištěných okolností ve všech vzájemných souvislostech tak, jak naopak učinily nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích, o skutkových závěrech soudů pochybovat nedovolují.
40. Navíc se, jak již bylo konstatováno výše, soudy takto s uplatněnou obhajobou obviněného vypořádaly, kdy v tomto ohledu lze poukázat zejména na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pod body 9. až 12. Podstata předchozí argumentace obviněného uplatněná již v rámci odvolacího řízení je nyní de facto totožná s jeho dovolací argumentací a je založena na zpochybňování svědecké výpovědi poškozené D. H. Je však třeba zdůraznit, že soudy se otázkou její věrohodnosti pečlivě zabývaly, a to konfrontací její výpovědi a skutečnostmi z ní vyplývajícími a s dalšími důkazy, ať již se jednalo o znalecké zkoumání poškozené, svědecké výpovědi (zejména svědků J., D.), důkazy listinné, či samotnou obhajobu obviněného. Skutkové závěry soudů tak zcela nepochybně nemají oporu toliko v jediném usvědčujícím důkazu a nelze pak souhlasit ani s tím, že by nebylo možné přihlížet k výpovědi poškozené D. H., kterou učinila v hlavním líčení. Soud také postupoval správně, pokud její výpověď z přípravného řízení přečetl postupem podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., neboť ani tato výpověď není zatížena žádnými procesními vadami a naznačenému postupu soudu nic nebránilo.
41. Námitkou, kterou rovněž nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je poukaz obviněného na porušení zákazu reformace in peius, ke kterému mělo dojít tím, že Městský soud v Praze ve svém rozsudku nově rozhodl tak, že obviněný spáchal zločin týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. d) tr. zákoníku jednáním, kterého se měl dopustit od března 2015 do 4. 6. 2020, avšak vyjma období od 29. 6. 2016 po dobu jeden a půl roku, kdy pobýval u své kamarádky Z. K., a přestože takto odvolací soud vyhověl námitce obviněného a shledal, že doba protiprávního jednání obviněného byla o jeden a půl roku kratší, než ta, za kterou soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody v délce trvání tří let, trest o jeden rok zpřísnil.
42. K porušení zákazu reformace in peius v této trestní věci nedošlo, neboť obviněný byl oběma napadenými rozsudky shodně uznán vinným stejnými trestnými činy, tedy jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto trestné činy mu při respektování zásad platných pro ukládání úhrnného trestu (§43 odst. 1 tr. zákoníku) byl ukládán trest v rámci sazby podle §199 odst. 2 tr. zákoníku, tedy v sazbě 2 až 8 let. Pokud mu pak byl odvolacím soudem zpřísněn o jeden rok trest odnětí svobody, stalo se tak předně k odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného, jednak z jiných důvodů, než byla otázka kvalifikačního znaku doby trvání protiprávního jednání zločinu týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Odvolací soud pak důvody zpřísnění rozvedl pod bodem 15. svého odůvodnění, a to zejména s ohledem na zjištění, že se obviněný dopustil posuzovaného jednání ve zkušebních dobách podmíněného odsouzení za předchozí trestnou činnost.
43. Konstatoval-li výše Nejvyšší soud, že v rámci dovolacího přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zásah do skutkových zjištění možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces (případy tzv. opomenutých důkazů, případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem, případy tzv. extrémního nesouladu), pak obviněný námitku tohoto typu v podaném odvolání uplatňuje, když namítá, že soudy při zjišťovaní skutkového stavu věci vycházeli z důkazu, který jimi proveden nebyl.
44. Takto konkrétně obviněný namítá, že v hlavním líčení nebyl proveden důkaz výslechem znalce ani čtením znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který byl vypracován MUDr. Jiřím Hladíkem, z jehož závěrů bylo zjištěno, že poškozená utrpěla dne 20. 3. 2016 krevní výron na pravé paži velikosti 5 x 10 cm a zlomeninu horního dolního raménka kosti stydké vlevo, přičemž zlomenina dolního raménka byla s posunem úlomků kosti. Obviněný tedy namítá, že nebyly zjištěny skutečnosti mající podklad v právních závěrech o tom, že obviněný posuzovaným jednáním (týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, páchal takový čin po delší dobu) a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví, čímž měl spáchat zločin týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. d) tr. zákoníku.
45. Tuto námitku je nutné předně konfrontovat jednak s výrokem a odůvodněním obou napadených rozhodnutí, jednak s obsahem protokolů o hlavních líčeních, která byla v této trestní věci konána ve dnech 30. 9. 2020, 26. 10. 2020 a 4. 11. 2020.
46. Je skutečností, že uvedený znalecký posudek vypracovaný znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Jiřím Hladíkem obsahem spisového materiálu je, a to na č. l. 371 až 385. Přestože soudy (zejména pak nalézací soud) při odůvodnění svých skutkových a právních závěrů z tohoto posudku vycházel a hodnotil jej (bod 50. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), v rámci hlavního líčení tento důkaz proveden nebyl, a to i přesto, že v obžalobě bylo navrženo, aby byl za podmínek §211 odst. 5 tr. ř. přečten. To vyplývá jak z protokolů o hlavních líčeních, která byla konána ve dnech 30. 9. 2020, 26. 10. 2020 a 4. 11. 2020, tak i zvukového záznamu z těchto hlavních líčení. Tento důkaz pak nebyl proveden ani odvolacím soudem, který ve veřejném zasedání sice doplňoval dokazování, předmětný znalecký posudek rovněž nepřečetl a znalce MUDr. Jiřího Hladíka nevyslechl. Na uvedená zjištění pak nemá vliv ani odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, v rámci kterého nalézací soud při citaci provedených listinných důkazů konstatoval i důkaz – znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaný MUDr. Jiřím Hladíkem (bod 38. rozsudku)
47. Jestliže tedy soudy fakticky přihlížely k závěrům vyplývajícím z důkazu (zde znaleckému posudku), aniž by byl tento důkaz v hlavním líčení proveden, došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces v podobě porušení §2 odst. 12 tr. ř., §220 odst. 2 tr. ř., potažmo §237 tr. ř.
48. Podle citovaného ustanovení §2 odst. 12 tr. ř. smí soud při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném vazebním a neveřejném zasedání, přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny. V předmětném ustanovení je vyjádřena zásada bezprostřednosti [srov. i čl. 6 odst. 3 písm. c), d) EÚLP], jejímž obsahem jsou dva základní požadavky, a to, aby soud rozhodoval na základě důkazů před ním provedených, a důkazy mají být čerpány z pramene co nejbližšího zjišťované skutečnosti. Bezprostřední dojem z provedeného řízení umožňuje, aby se soud osobně seznámil s důkazy, aby za pomoci ostatních účastníků byla přímo před soudci vysvětlena stanoviska stran, odstraněny případné rozpory nebo nejasnosti a aby si tak každý soudce mohl utvořit bezprostřední a správný názor na každou významnou skutečnost v projednávané věci a tím i celkový bezprostřední obraz o celém projednávaném případu. Proto §220 odst. 2 tr. ř. stanoví, že při svém rozhodnutí smí soud přihlížet pouze ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně, které sám doplnil. Obdobně je to stanoveno pro veřejné zasedání v §237 tr. ř. Proto soud nemůže přihlížet k výslechu nebo vysvětlení svědka provedenému v přípravném řízení, pokud tento svědek nebyl před ním osobně vyslechnut nebo nebyl tento důkaz před ním proveden jiným zákonným způsobem v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání podle §235 odst. 2 tr. ř.
49. V této trestní věci byl obviněný uznán vinným mimo jiné zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu.
50. Oba nižší soudy přitom po provedeném dokazování uzavřely, že obviněný svým jednáním způsobil poškozené těžkou újmu na zdraví , když při zjišťování zdravotního stavu poškozené a závažnosti utrpěného zranění, které jí obviněný způsobil, soudy vycházely při svých závěrech o naplnění znaku „těžká újma na zdraví“ zejména ze závěrů znalce o příčině vzniku takového zranění (byť toto bylo objektivizováno také lékařskou zprávou). Pokud však tento důkaz nebyl v hlavním líčení proveden a nebyl proveden ani ve veřejném zasedání u odvolacího soudu, jedná se o vadu trestního řízení, neboť obviněný se nemohl k tomuto důkazu vyjádřit, klást znalci otázky a obhajovat se ve vztahu k uvedenému znaku, což v konečném důsledku znamená porušení jeho práva na spravedlivý proces a současně opodstatněnost jeho námitek z uplatněného dovolacího důvodu.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
51. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud pro opodstatněnost dovolací námitky obviněného týkající se neprovedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, týkajícího se zdravotního stavu poškozené, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 358/2020, a současně i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 52 T 128/2020, stejně tak jako i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
52. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. V souladu s ustanovením §265s odst. 1 tr. ř. bude v průběhu dalšího řízení nalézací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu a bude tak jeho povinností formulovat a odůvodnit své závěry o naplnění znaku těžká újma na zdraví teprve poté, co řádným procesním způsobem doplní dokazování a předmětný znalecký posudek.
53. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář