ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.474.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 474/2021-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2021 o dovolání, které podala obviněná B. M., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 3 To 358/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 83/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 3 To 358/2020.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265l odst. 4 trestního řádu se obviněná B. M. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 89 T 83/2020, byla obviněná B. M. uznána vinnou zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku formou spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku (v bodě 1-4), a zločinem krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku (v bodě 5-6). Za to byla podle §205 odst. 4 trestního zákoníku za použití §45 odst. 1 trestního zákoníku, §43 odst. 1 trestního zákoníku, odsouzena ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti ROSSMANN, spol. s r. o., rukou společnou a nerozdílnou s M. Z., škodu ve výši 2.371 Kč. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti LPP Czech Republic, s. r. o., škodu ve výši 899 Kč. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená obchodní společnost dm drogerie markt, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená obchodní společnost Tesco Stores ČR, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 3 To 358/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 trestního řádu pak rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 trestního zákoníku zrušil výrok o vině pod body 1. a 2., celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině pod body 1. a 2. svůj podklad z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 89 T 68/2020. Obviněnou B. M. shledal vinnou zločinem krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb. (v bodech 1-4), a odsoudil ji za tento zločin a taktéž za sbíhající se zločin krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku, kterým byla pravomocně uznána vinnou v bodech 3. a 4. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 89 T 68/2020, podle §205 odst. 4 trestního zákoníku, za použití §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 2 trestního zákoníku, ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti ROSSMANN, spol. s r. o., rukou společnou a nerozdílnou s M. Z., škodu ve výši 2.371 Kč. Podle §228 odst. 1 trestního řádu ji dále byla uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti LPP Czech Republic, s. r. o., škodu ve výši 899 Kč. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená obchodní společnost dm drogerie markt, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněná namítla, že nalézací ani odvolací soud se blíže nezabývaly okolnostmi spáchání skutku a námitkami obhajoby, že trestná činnost s vyhlášeným nouzovým stavem nijak nesouvisela, byly označeny za irelevantní. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uvedla, že soudy v jejím případě pochybily, neboť nejen že nebyla prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí (vyhlášeným nouzovým stavem), ale soudy navíc tyto úvahy zcela zavrhly. Z provedeného dokazování je patrné, že její trestná činnost s vyhlášeným nouzovým stavem ani s aktuálním výskytem koronaviru označeného jako SARS CoV-2 vůbec nesouvisela. Předmětem trestné činnosti obviněné nebyly ochranné či desinfekční prostředky, ani její činnost nesměřovala vůči rizikovým skupinám, nemocným či např. zdravotníkům. K trestné činnosti ani nijak nevyužila vyhlášený nouzový stav, ani jí vyhlášení nouzového stavu trestnou činnost neulehčilo. I s ohledem na její trestní minulost uvedla, že se nepodmíněný trest odnětí svobody jeví jako nepřiměřeně přísný. Její jednání mělo být kvalifikováno jako krádež podle §205 odst. 1 trestního zákoníku, a trest ukládán v sazbě 6 měsíců až 3 roky. Dále konstatovala, že se k trestné činnosti zcela doznala a způsobenou škodu téměř celou uhradila. Navíc uvedla, že se posuzované trestné činnosti dopustila ve věku blízkém věku mladistvého a svého jednání upřímně lituje. Již v průběhu trestního stíhání si uvědomila škodlivost a závadnost svého jednání a doznala, že důvody, které ji k páchání motivovaly, byly nelogické a naivní. Už samotné zadržení následované vzetím do vazby pro ni byly dostatečným trestem i dostatečným stimulem k tomu, aby v budoucnu žila řádným životem.
Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl podle §265m trestního řádu. Obviněná vyslovila souhlas s tím, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání. Dále požádala, aby vzhledem ke všem okolnostem, zejména k tomu, že má již vykonáno cca 11 měsíců výkonu trestu odnětí svobody, rozhodl Nejvyšší soudu o přerušení výkonu tohoto trestu do doby rozhodnutí o dovolání.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné, a ani žádný jiný přípis, jímž by byl deklarován zájem tohoto práva, jakož i práva vyplývajícího z §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněná B. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinou, a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Obviněná naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu dovozovala ze skutečností, že se soudy nezabývaly okolnostmi spáchání skutku, že nebyla prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s vyhlášeným nouzovým stavem ani s aktuálním výskytem koronaviru označeného jako SARS CoV-2, jak požaduje rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, že předmětem její trestné činnosti nebyly ochranné či desinfekční prostředky, ani její činnost nesměřovala vůči rizikovým skupinám, nemocným či např. zdravotníkům, a že k trestné činnosti ani nijak nevyužila vyhlášený nouzový stav, ani jí vyhlášení nouzového stavu trestnou činnost neulehčilo. Podle jejího mínění mělo být jí spáchané jednání kvalifikováno jako krádež podle §205 odst. 1 trestního zákoníku. Dále obviněná namítla, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, že se k trestné činnosti zcela doznala a způsobenou škodu téměř celou uhradila, že se posuzované trestné činnosti dopustila ve věku blízkém věku mladistvého a svého jednání lituje, a že samotné zadržení následované vzetím do vazby pro ni byly dostatečným trestem.
Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněná uplatnila námitky v rozhodující míře právně relevantním způsobem, podřaditelným pod zvolený dovolací důvod, když namítla nesprávnou právní kvalifikaci skutku, kterým byla uznána vinou, konkrétně, že její jednání bylo nesprávně kvalifikováno podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a současně spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Z hlediska zavinění postačuje podle §17 písm. b) trestního zákoníku k naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby nedbalost.
Stejnou problematikou se zabýval velký senát trestního kolegia ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. V tomto rozsudku podrobně popsal znaky kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku i význam nouzového stavu. V právní větě k tomuto rozsudku pak shrnul, že „ Zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za ,jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí‘ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod. Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité ,události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí‘ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].“
Z rozhodnutí soudů nižších stupňů je patrno, že tyto dospěly k závěru, že obviněná naplnila kvalifikační znak, že spáchala takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, co se rozumí jinou událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Nejprve je vhodné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale i odůvodnění jejich rozhodnutí, je nepochybné, že obviněná se měla jednání dopustit za situace, kdy na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) byl vyhlášen nouzový stav. Právě ze spáchání činů obviněnou v době vyhlášeného nouzového stavu je dovozováno naplnění znaku, že obviněná spáchala takové činy za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí veřejný pořádek nebo majetek.
S těmi závěry soudů nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu, se však nelze ztotožnit. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát ve výše uvedeném rozsudku konstatoval, že k tomu, „ aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ Nutno zdůraznit, že potřebu věcné souvislosti (a nedostatečnost samotné časové a místní souvislosti) takové události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí se spáchaným trestným činem již vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 Tdo 10/2021 (viz zejména bod 20. jeho odůvodnění). Potřebná věcná souvislost pak může spočívat např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující události, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu. Nebo může pachatel počítat s tím, že v důsledku takové události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo pachatel bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
V trestní věci obviněné ovšem soudy nižších stupňů nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jí spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu a ani neuvedly, v čem se tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Obviněná se posuzované trestné činnosti dopustila tím, že ve dnech 12. 2. 2020, 26. 2. 2020, 2. 4. 2020 a 8. 4. 2020 z několika obchodů odcizila běžně dostupné zboží (toaletní vody různých značek, dámskou bundu, balení kondomů, jelení lůj, nalepovací nehty a laky na nehty) v bagatelní hodnotě (celkem v hodnotě 5.367,40 Kč). Nejvyšší soud se neztotožňuje s argumentací soudu nalézacího a soudu odvolacího opírající se o odkaz na vyhlášený nouzový stav a šíření nemoci Covid-19. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněné dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v jeho první variantě, kterou v napadeném usnesení nenapravil ani odvolací soud.
Obviněná se dále vyhradila proti uloženému trestu. Namítla, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, a k tomu uvedla mnoho polehčujících okolností, ke kterým mělo být přihlédnuto. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že obviněná ve svém dovolání výslovně neodkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu , jehož prostřednictvím lze vznášet námitky týkající se uloženého trestu. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud ovšem shledal, že byla užita nesprávná právní kvalifikace trestného činu, což podmínilo i výrok o trestu. Nově tedy bude muset být uložen trest, odpovídající zákonným požadavkům podle jiné, mírnější právní kvalifikace.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodné ve vztahu k použité právní kvalifikaci, zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 3 To 358/2020, i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Krajského soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud se rovněž bude muset zabývat problémem, který nastal v souvislosti s uloženým společným souhrnným trestem odnětí svobody v trvání 24 měsíců, neboť obdobná chyba v právní kvalifikaci jednání obviněné nastala v již pravomocném výroku o vině v bodech 3. a 4. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 89 T 68/2020. Aby mohl být uložen zákonný souhrnný trest i ve vztahu k tomuto výroku, bude potřebné věc patrně řešit cestou podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona.
Podle §265l odst. 4 trestního řádu Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněná nebere do vazby, neboť vazební důvody neshledal, to i se zřetelem na délku dosud vykonaného trestu a očekávanou dobou řízení v souvislosti s procesní situací naznačenou shora.
V novém řízení Krajský soud v Brně opětovně věc projedná a rozhodne. Bude přitom vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 5. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu