ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.490.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 490/2021-249
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře o dovolání, které podal obviněný J. D. , nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 12 To 25/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 133/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se k dovolání obviněného zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 12 To 25/2021, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 3 T 133/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 trestního řádu se znovu rozhoduje tak, že
obviněny ́ J. D. ,
nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří,
je vinen, že
v době od 18:35 hodin do 18:45 hodin dne 24. října 2020 v obchodním domě Tesco, na adrese XY, XY, z volně přístupného regálu odcizil 10 balení baterií v balení po čtyřech kusech a dále 2x 10 balení baterií po šesti kusech, který si uschoval do batohu, který si dal na záda a následně bez zaplacení zboží prošel prostorem pokladen, čímž způsobil poškozené Tesco Stores ČR, a. s., škodu ve výši 1.997 Kč, přičemž následně byl zastaven pracovníkem ostrahy, kterému zboží vrátil a toto bylo vráceno do prodeje,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl
rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 18/2018 ze dne 6. 3. 2018 s právní mocí z téhož dne uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, který vykonal 11. 9. 2018,
rozsudkem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 24 T 61/2017 s právní mocí dne 29. 3. 2018, kromě dalších, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, který vykonal 12. 7. 2019,
a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 5/2018 ze dne 14. 1. 2018 s právní mocí z téhož dne, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 dní, který byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 5/2018 ze dne 14. 1. 2018 ve spojení s usnesením Městského sodu v Praze sp. zn. 5 To 431/2018 ze dne 11. 12. 2018, přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 250 dnů, který vykonal 16. 3. 2020,
tedy
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán,
tím spáchal
přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku,
za to se mu ukládá
podle §205 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
Podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obviněny ́ pro v ýkon uloženého trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 3 T 133/2020, byl obviněný J. D. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 12 To 25/2021 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 2. 2021 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Obviněný namítl, že soudy neměly jeho jednání posuzovat podle kvalifikované podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku pouze na základě toho, že se daného jednání dopustil během trvání vyhlášeného nouzového stavu. Nouzový stav a spáchání trestného činu za takového stavu není znakem této kvalifikované skutkové podstaty. Nelze jej ani považovat za jinou událost, která ohrožuje život nebo zdraví lidí. Mezi nouzovým stavem a jednáním obviněného absentovala jakákoliv věcná souvislost. Obviněný neodcizil nedostatkové zdravotní pomůcky či nijak nouzového stavu ke spáchání svého jednání nevyužil ani nezneužil. Vyhlášený nouzový stav neměl jakýkoliv vliv na jeho jednání. Jednání, kterého se dopustil, nebylo tímto stavem ani jakkoliv ulehčeno. Charakter odcizeného zboží nijak nesouvisel s vyhlášeným stavem a situací, která na území České republiky panuje. Nejednalo se o odcizení zdravotnického materiálu či jinak nedostatkového a nezbytného zboží. Obviněný zdůraznil nutnost toho, že by závadné jednání mělo být posuzováno ve vztahu k panujícímu stavu individuálně a nikoliv plošně automatickým použitím dané kvalifikované skutkové podstaty na základě pouhé časové souvislosti. V souvislosti s tím se odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 To 110/2021. Uvedl, že aby mohlo být jednání obviněného hodnoceno podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, musela by být prokázána věcná souvislost mezi spáchanou krádeží a událostí, za níž lze považovat výskyt koronaviru, který je označován jako SARS CoV-2 a způsobuje onemocnění COVID-19. Jelikož v daném případě taková skutečnost prokázána nebyla, měly soudy podle obviněného jeho jednání kvalifikovat pouze podle §205 odst. 2 trestního zákoníku. Zavinění na straně obviněného ve vztahu k události, která vedla k vyhlášení nouzového stavu, zcela absentuje. Pokud by Nejvyšší soud postupoval podle §265m odst. 1 trestního řádu, poukázal obviněný na to, že se ke svému jednání doznal již v rámci přípravného řízení. Stejně tak označil některé rozhodné skutečnosti za nesporné.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 12 To 25/2021, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 3 T 133/2020, a podle §265l odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu prvního stupně nebo podle §265m odst. 1 trestního řádu ve věci sám rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce dovolání obviněného označil za opodstatněné, a to z důvodu zpochybnění naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjádřené znakem „... spáchal takový čin za události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí a veřejný pořádek ...“ a právní kvalifikace jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Následně popsal situaci ohledně dřívějšího nejednotného přístupu soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení, k dané problematice a shrnul, že nesoulad vyřešil velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Dále státní zástupce uvedl, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ , je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale zejména též věcnou souvislostí s ní. Tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. V posuzované trestní věci není v rozhodnutí obecných soudů konstatována existence žádné z věcných souvislostí obviněným spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Naopak šlo v podstatě o běžnou krádež v obchodě. Důvodem jednání obviněného byla snaha opatřit si takový hmotný předmět, který by byl snadno zpeněžitelný. Jeho motivací přitom nebylo odcizení věci, jejíž ztráta pro společnost by měla znamenat ztížení situace, v důsledku níž byl nouzový stav vyhlášen, či věci, která by měla podstatný význam pro řešení události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Ze strany obviněného byly odcizeny věci, jež byly běžně dostupné v prodejní síti. Rovněž nelze i vzhledem k jisté bagatelnosti věci a poměrně rychlému vyřešení případu, a to i ve smyslu náhrady škody poškozené společnosti, dost dobře tvrdit, že by v důsledku jednání obviněného došlo k závažnému odčerpání lidských zdrojů, které by jinak mohly a měly být využity na boj s epidemiologickou situací. V důsledku prohlášení obviněného prvoinstanční soud sice ve značném rozsahu upustil od dokazování, prohlášení obviněného v otázce viny se ovšem nevztahovalo na okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Státní zástupce uzavřel, že jednání obviněného vymezené ve výroku o vině naplnilo znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, nikoli však znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 12 To 25/2021, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 3 T 133/2020. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 trestního řádu sám rozhodl a na podkladě jinak správných skutkových zjištění Okresního soudu v Mělníku uznal obviněného vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, a uložil mu podle §205 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon by jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou (jestliže ovšem nedojde v mezidobí k jinému odsouzení a nebudou dány podmínky pro uložení souhrnného trestu či jiné rozhodnutí o trestu). Státní zástupce současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání, a to bez ohledu na to, zda bude dovolání vyhověno či nikoli.
Obviněný J. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu dovozoval ze skutečností, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť posuzovaný skutek byl nesprávně právně kvalifikován podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku pouze z důvodu vyhlášení nouzového stavu. Že soudy nižších stupňů nezkoumaly, zda skutečně nastala a trvala událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a jaký vztah měl vyhlášený nouzový stav k jím spáchanému činu. Obviněný se také odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitky v rozhodující míře právně relevantním způsobem, podřaditelným pod zvolený dovolací důvod, když namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutku, kterým byl uznán vinným, konkrétně, že jeho jednání bylo kvalifikováno podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a současně spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Z hlediska zavinění postačuje podle §17 písm. b) trestního zákoníku k naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby nedbalost.
Stejnou problematikou se zabýval velký senát trestního kolegia ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. V tomto rozsudku podrobně popsal znaky kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku i význam nouzového stavu. V právní větě k tomuto rozsudku pak shrnul, že „ Zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za ,jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí‘ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod. Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité ,události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí‘ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].“
Z rozhodnutí soudů nižších stupňů je patrno, že tyto dospěly k závěru, že obviněný naplnil znak, že spáchal takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, co se rozumí jinou událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) trestní zákoníku. Nejprve je vhodné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale i z odůvodnění jejich rozhodnutí, je nepochybné, že obviněný se měl jednání dopustit za situace, kdy na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) byl vyhlášen nouzový stav. Právě ze spáchání činů obviněným v době vyhlášeného nouzového stavu je dovozováno naplnění znaku, že obviněný spáchal takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
S těmi závěry soudů nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu, se však nelze ztotožnit. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát ve výše uvedeném rozsudku konstatoval, že k tomu, „ aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ Nutno zdůraznit, že potřebu věcné souvislosti (a nedostatečnost samotné časové a místní souvislosti) takové události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí se spáchaným trestným činem již vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 Tdo 10/2021 (viz zejména bod 20. jeho odůvodnění). Potřebná věcná souvislost pak může spočívat např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující události, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu. Nebo může pachatel počítat s tím, že v důsledku takové události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo pachatel bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
V trestní věci obviněného ovšem soudy nižších stupňů nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu a ani neuvedly, v čem se tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Obviněný se posuzované trestné činnosti dopustil tím, že v obchodním domě Tesco z volně přístupného regálu odcizil 10 balení baterií v balení po čtyřech kusech a dále 2x 10 balení baterií po šesti kusech. Z obchodu, jehož provoz nebyl nijak omezen, odcizil běžně dostupné zboží v bagatelní hodnotě. Nejvyšší soud se neztotožňuje s argumentací soudu nalézacího a soudu odvolacího opírající se o odkaz na vyhlášený nouzový stav a šíření nemoci Covid-19. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v jeho první variantě, kterou v napadeném usnesení nenapravil ani odvolací soud.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož na základě dovolací argumentace obviněného bylo zjištěno pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, byly shledány opodstatněnými i výhrady obviněného poukazující, na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Protože Nejvyšší soud stran výkladu znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku dospěl k závěrům, které vyložil výše, a současně zjistil, že skutek, jímž byl obviněny ́ J . D. uznán vinným, neobsahuje žádné okolnosti, které by s ohledem na zaujaty ́ v ýklad odůvodňovaly jeho posouzení jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, shledal důvodným tvrzení obviněného, že jím napadená rozhodnutí zatěžuje vada ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu.
Na podkladě dovolání obviněného tedy Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 12 To 25/2021, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 3 T 133/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud pak na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů podle §265m odst. 1 trestního řádu ve věci znovu rozhodl, protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku. Nejvyšší soud obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku.
Při popisu skutku převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně. Při skutkovém popisu přečinu krádeže nepovažoval za nezbytné vyjádřit to, co v daném případě nemá význam pro jeho právní posouzení, tj. že obviněny ́ spáchal čin za situace, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav způsobem a s důsledky popsanými soudem prvního stupně.
K právní kvalifikaci skutku lze uvést, že nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obviněny ́ sv ým jednáním naplnil znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku z důvodů, které v tomto směru správně vyložily soudy nižších stupňů. Na základě nového (pro obviněného příznivějšího) posouzení skutku bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 roků, která je stanovena za přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku.
K osobě obviněného J. D. bylo zjištěno, že má v opise z evidence Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované trestní věci) celkem 18 záznamů o odsouzeních, a to převážně za krádeže, maření výkonu úředního rozhodnutí, šíření pornografie, trestné činy obecně nebezpečné a další. Z opisu evidence Rejstříku trestů rovněž vyplývá, že se obviněný obdobné trestné činnosti dopouštěl opakovaně a v poměrně krátké časové návaznosti, a to i přesto, že byl mimo jiné několikrát odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z toho lze uzavřít, že ani výkon těchto trestů zatím nevedl k žádoucí změně v jeho chování, a že tudíž ve smyslu §55 odst. 2 trestního zákoníku je mu i v nyní posuzované věci nezbytné uložit nepodmíněny ́ trest odn ětí svobody. Protože k předcházejícím odsouzením – s výjimkou posledních třech, které zakládají důvody vyvození trestní odpovědnosti obviněného ve smyslu zákonného znaku §205 odst. 2 trestního zákoníku (§39 odst. 5 věta první trestního zákoníku) – je třeba přihlédnout jako k okolnosti přitěžující podle §42 písm. p) trestního zákoníku, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odpovídajícím trestem bude trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. V této relativně nižší výměře pak byly zohledněny skutečnosti do jisté míry svědčící ve prospěch obviněného, tj. velmi nízká hrozící škoda a to, že se obviněný ke svému jednání doznal již v rámci přípravného řízení. Při ukládání trestu vzal Nejvyšší soud v úvahu i všechny ostatní relevantní okolnosti, které jinak správně zjistily soudy nižších stupňů a zčásti je vyjádřily i v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil obviněného pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
Tímto způsobem, tj. formou rozsudku, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. K projednání a rozhodnutí věci v neveřejném zasedání dovolacího soudu byly splněny zákonné podmínky [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu]. K vyhlášení rozsudku byla zvolena forma jeho uveřejnění na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu (§265r odst. 8 trestního řádu). Nejvyšší soud nahradil tímto rozsudkem zcela zrušená rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. 5. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu