ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.580.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 580/2021-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný L. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 8 To 36/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 89/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. ledna 2021, sp. zn. 2 T 89/2020, byl obviněný L. K. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
dne 25. 7. 2020 v době od 17:40 hodin do 17:50 hodin v Praze 6 – Břevnově, v ulici XY, v prostoru za zadním traktem domů č. XY, poblíž sloupu veřejného osvětlení č. 602249, pod vlivem alkoholu nejprve ve vozidle tovární značky Volkswagen Passat Variant, zelené barvy, reg. zn. XY, který užívali k bydlení, fyzicky napadl svou tehdejší družku, poškozenou V. H., nar. XY, kdy poté, co jej oslovila „zkurvysyne“, poškozenou zalehl uvnitř kabiny vozidla na předních sedadlech, takže ležela na zádech a obviněný na ní, zde ji opakovaně udeřil rukou do oblasti obličeje a hlavy, současně s údery jí vulgárně nadával slovy: „kurvo, píčo, svině“, následně ji za jednu nohu vyvlekl z vozidla na vozovku, poškozená se při tom udeřila do zátylku o práh vozidla a povrch vozovky, za nohu ji odtáhl do prostoru mezi uvedeným vozidlem a dalším zde zaparkovaným vozidlem tovární značky VW Passat, červené barvy, reg. zn. XY, kde poškozené opakovaně dupl nohou do oblasti obličeje a hlavy a následně útok přerušil, usedl do interiéru vozidla, kde něco prohledával, poté se k poškozené vrátil, odvlekl ji za jednu nohu na trávník před zaparkovanými vozidly přes vysoký obrubník, na trávníku ji nechal ležet a vrátil se do vozidla, kde byl zadržen přivolanou hlídkou policie, přičemž poškozená v první fázi útoku volala o pomoc, následně již nereagovala, jen bezvládně ležela, čímž poškozené V. H., nar. XY, způsobil zlomeninu nosních kostí, krevní výron a otok měkkých tkání pravé očnice, podspojivkové krvácení pravého oka, pohmoždění měkkých tkání pravé tváře, mnohočetné povrchní oděrky obou rtů a krevní výron v dutině ústní vpravo, s obvyklou dobou léčení zlomenin nosních kůstek v délce 2–3 týdny, a omezením v obvyklém způsobu života v podobě pohmatové bolestivosti v místě pohmožděnin měkkých tkání nosu, pravé očnice, pravé tváře a rtů.
1. Za to byl obviněný L. K. podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou . Nalézací soud dále uložil obviněnému povinnost nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. února 2021, sp. zn. 8 To 36/2021, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. Obviněný vytýká soudům prvního a druhého stupně vadu ve výroku o trestu. Napadené usnesení podle něj potvrdilo rozsudek soudu prvního stupně, který dostatečně nepřihlédl k polehčujícím okolnostem. Tato vada má podle obviněného charakter nesprávného hmotněprávního posouzení věci a nesprávného právního posouzení skutku.
5. Obviněný poukazuje na svůj přístup k trestnímu řízení, projevenou lítost, svůj zdravotní stav, čas strávený ve vazbě a konstatuje, že soudy nedostály své povinnosti podle §38 tr. zákoníku, podle něhož je nutno trestní sankce ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrů pachatele. Obviněný má za to, že s ohledem na závažnost skutku, setrvání obviněného ve vazbě po dobu celého trestního řízení a přístup obviněného k trestnímu řízení není úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců přiměřený.
6. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu nalézacího, a aby přikázal nalézacímu věc znovu projednat a rozhodnout.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám obviněného.
8. Státní zástupce konstatuje, že námitky obviněného, jimiž v dovolání brojil proti přísnosti, resp. přiměřenosti uloženého trestu, nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani vadami podle tohoto ustanovení napadená rozhodnutí netrpí. Rozhodnutí o uložení trestu obviněnému nevykazuje ani žádné ústavněprávní deficity, pro které by mohlo být považováno za nepřezkoumatelné. Nalézací soud se otázkou individualizace trestu zabýval a v odůvodnění vysvětlil, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu. Odvolací soud dokonce uvedl, že samotná výměra trestu za sbíhající se trestnou činnost u opakovaně odsouzeného recidivisty svědčí o uložení trestu spíše mírného. S tímto závěrem odvolacího soudu se státní zástupce ve svém vyjádření ztotožnil.
9. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Státní zástupce udělil souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
11. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
13. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Z podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněný jím brojí výlučně proti výroku o uloženém trestu, když výslovně uvádí, že se v trestním řízení opakovaně k přečinu doznal a projevil lítost. Podstata jeho argumentace spočívá v tom, že uložený trest je nepřiměřeně přísný , protože soud prvního stupně dostatečně nepřihlédl k polehčujícícm okolnostem a poměrům pachatele ve smyslu §38 a §39 tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným vznesené námitky v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přezkoumat nelze, neboť námitky se uvedenému dovolacímu důvodu zcela vymykají.
20. Výrok o trestu je Nejvyšší soud oprávněn podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přezkoumávat pouze tehdy, je-li zatížen vadou spočívající ve druhé alternativě tohoto dovolacího důvodu, tedy v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
21. V souvislosti s uloženým trestem však lze o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. hovořit pouze výjimečně, a to např. v otázce, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166-3167, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., nebo zprávu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.].
22. Obviněný však v dovolání nevznesl žádnou z uvedených v úvahu přicházejících námitek, které by mohly zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky týkající se výše trestu, který je podle obviněného nepřiměřeně přísný a při jehož ukládání soudy nepřihlédly k polehčujícím okolnostem, přitom pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Totéž platí i o námitkách obviněného týkajících se jeho zdravotního stavu (částečná slepota, epilepsie, absence čichu). Nejvyššímu soudu nepřísluší takové námitky přezkoumávat o to spíše, že tyto námitky byly předmětem odvolání obviněného, byť Nejvyšší soud připouští, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétně k otázce zdravotního stavu obviněného prakticky nevyjádřil. Nejvyšší soud nicméně nad rámec dovolacích důvodů konstatuje, že zdravotní problémy, které obviněný zmiňuje, nebrání uložení nepodmíněného trestu, což ostatně netvrdí ani obviněný. Zdravotní problémy je přitom možné zohlednit ve vykonávacím řízení, zejména prostřednictvím institutu přerušení výkonu trestu ve smyslu §325 odst. 1 tr. ř., je-li zjišťováno, že obviněný trest odnětí svobody již vykonává.
23. Je tedy nutno uzavřít, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl ze strany obviněného uplatněn ryze formálně, aniž by mu obsahově odpovídaly v dovolání vznesené námitky.
24. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolatel by s dovoláním neuspěl, ani kdyby namítal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten se uplatní tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takovou situaci obviněný jednak nenamítá, ani se o ni v projednávané věci zjevně nejedná.
25. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Uložení takového trestu by naplňovalo právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
26. Extrémně přísným a zjevně nespravedlivým však trest uložený obviněnému zjevně není. Nalézací soud uložil obviněnému trest při dolní hranici trestní sazby a odůvodnil, k jakým polehčujícím a přitěžujícím okolnostem přihlédl. Argumentaci nalézacího soudu k odvolání obviněného ještě rozvedl soud odvolací: „(…) uložený trest lze ve vztahu k intenzitě násilí na poškozené V. H. - která jen v důsledku souhry šťastných náhod neskončila s těžším následkem, a tedy i k typově vyšší společenské škodlivosti jeho jednání ve vztahu k běžné typové nebezpečnosti trestného činu ublížení na zdraví – označit spíše jako trest velmi mírný (…).“ Obviněný „byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí 6 měsíců až 3 léta, uložený trest je tak trestem, ukládaným opakovaně trestanému odsouzenému, při dolní hranici zákonné trestní sazby, přičemž s ohledem na razanci útoku i předchozí odsouzení, jejichž výkon obžalovaný ukončil jen 2 roky před stíhaným skutkem, by bylo odůvodněné i uložení mnohem razantnějšího trestu při polovině zákonné trestní sazby – tedy ve výměře cca 21 měsíců.“
27. Uvedeným úvahám odvolacího soudu uvedeným v bodě 8. odůvodnění jeho rozsudku nelze ničeho vytknout a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje i po věcné stránce. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že uložený trest není nepřiměřený, natož aby se jednalo o trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý.
28. Lze tak uzavřít, že námitky obviněného týkající se výše uloženého trestu, který je podle něj nepřiměřeně přísný, nebylo možné v rámci uplatněného dovolacího důvodů přezkoumat, neboť tyto námitky se (nejen) uplatněnému dovolacímu důvodu zcela vymykají. Jinými slovy, obviněným ryze formálně označený dovolací důvod se týká zcela jiných okruhů vad, než které ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný předestřel. Navíc trest, který mu byl uložen, rozhodně není trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým. Ani z tohoto důvodu tak nebyl k zásahu Nejvyššího soudu prostor.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
29. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 6. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář