ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.65.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 65/2021-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. G. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 4 To 273/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 74/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného J. G. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020 , byl obviněný J. G. uznán vinným jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), v souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
- dne 28. 5. 2020 v době od 09:39 hodin do 09:47 hodin v ulici XY v XY, okres Litoměřice, za pomoci klíče, který poškozený M. Š., nar. XY, zanechal v zámku, vnikl do rodinného domu a odcizil odtud pouzdro s doklady, peněženku, ve které byly osobní doklady a finanční hotovost ve výši 6.000 Kč, ke škodě poškozeného, a platební kartu Komerční banky č. XY, platební kartu Komerční banky č. XY a platební kartu České spořitelny č. XY, vedené na jméno poškozeného,
- dne 28. 5. 2020 v 11:15 hodin na čerpací stanici B. v ulici XY v XY, okres Litoměřice, pomocí odcizené platební karty Komerční banky č. XY, vedené na jméno poškozeného, zakoupil cigarety značky Davidoff v hodnotě 335 Kč,
- dne 28. 5. 2020 v 11:58 hodin v prodejně T. B. v ulici XY v XY, okres Litoměřice, pomocí odcizené platební karty Komerční banky č. XY, vedené na jméno poškozeného, zakoupil cigarety značky Davidoff v hodnotě 357 Kč,
- dne 28. 5. 2020 v 12:15 hodin v prodejně s potravinami v ulici XY v XY, okres Litoměřice, chtěl pomocí odcizené platební karty Komerční banky č. XY, vedené na jméno poškozeného, a následně odcizené platební karty České spořitelny č. XY, vedené na jméno poškozeného, zaplatit částku 295 Kč, což se mu nepodařilo,
a uvedených jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 9. 2010, č. j. 4 T 208/2008-223, který nabyl právní moci dne 20. 9. 2010, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. zákona a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen „tr. zákona), ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 34 měsíců, který vykonal dne 27. 12. 2019, rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 13 T 40/2010, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2010, byl odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. zákona a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který vykonal dne 17. 4. 2019, a rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 162/2014, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2016, byl odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 55 měsíců, který vykonal dne 17. 1. 2018 .
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému M. Š., nar. XY, trvale bytem XY, XY, škodu ve výši 6.629 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. Š., nar. XY, trvale bytem XY, XY, odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, podal obviněný odvolání směřující toliko do výroku o trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 4 To 273/2020, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 4 To 273/2020, podal obviněný J. G. prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 204–205), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., s tím, že napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení a napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle písm. g).
Obviněný namítl, že nalézací soud při rozhodování o trestu zohlednil pouze přitěžující okolnosti ve smyslu §42 tr. zákoníku a v dostačující míře nepřihlédl k okolnostem ve smyslu §41 tr. zákoníku mu polehčujícím. Takovou okolností podle dovolatele byla zejména jeho tíživá životní situace v době spáchání činu, kdy byl zcela bez prostředků, bez střechy nad hlavou a nebyly mu vypláceny žádné sociální dávky a neměl ani podporu rodiny či osob blízkých. Dále je polehčující okolností skutečnost, že se ke spáchání trestné činnosti přiznal, napomáhal při jejím objasnění, trestné činnosti lituje a bude-li to možné, uhradí způsobenou škodu. Obviněný uvedl, že skutečnost, že je osoba s trestní minulostí, nemůže být samo o sobě považováno za přitěžující okolnost, neboť recidiva je již znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
S ohledem na výše uvedené má proto obviněný za to, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a uložil mu trest na dolní hranici trestní sazby.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 12. 1. 2021, sp. zn. 1 NZO 1172/2020.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že předmětnou výtku týkající se trestu uplatnil obviněný mimo rámec zákonných dovolacích důvodů (srov. dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 11 Tdo 817/2014 či sp. zn. 5 Tdo 149/2003). Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy
v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásah dovolacího soudu je v daném kontextu možný, v podstatě jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. To však v přezkoumávaném případě není, neboť v zásadě odpovídá všem zákonným kritériím týkajícím se trestu a jeho výměry – trest, který byl obviněnému uložen, je učiněnými skutkovými zjištěními dostatečně odůvodněn a je zcela namístě; zejména jej však nelze označit za excesivní, exemplární či snad mimořádně přísný.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 4 To 273/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. G. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je možno uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
Obviněný ve svém dovolání označil jako dovolací důvod jeho druhou variantu, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje rovněž na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dospět k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu . Předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným uplatněn, byť s ohledem na jím přednesenu argumentaci lze usoudit, že by k naplnění tohoto dovolacího důvodu nedošlo.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který obviněný uplatnil, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takovýto druh námitek však obviněný nevznáší.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí jsou zaměřeny co do jeho výše, kdy uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 26 měsíců shledává nepřiměřeně přísným. Obviněný argumentuje tím, že soudy nesprávně posoudily polehčujících okolností ve smyslu ustanovení §41 tr. zákoníku, kdy poukazuje zejména na svou složitou životní situaci [§41 písm. e) tr. zákoníku], na skutečnost, že se ke spáchání trestné činnosti doznal [§41 písm. l ) tr. zákoníku] a napomáhal jejímu objasnění [§41 písm. m) tr. zákoníku], trestného činu upřímně lituje [§41 písm. o) tr. zákoníku] a má v úmyslu nahradit způsobenou škodu. Svou námitkou tak nenamítá jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku (námitky stran polehčujících a přitěžujících okolností), čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že v postupu nalézacího soudu, potažmo soudu odvolacího neshledává žádné vady. Obviněný byl v minulosti za majetkovou trestnou činnost opakovaně odsouzen, a to i ve spojení s jinými závažnějšími trestnými činy (pokus vraždy, loupež), přičemž byl ve smyslu ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku za trestný čin krádeže v posledních třech letech odsouzen dokonce třikrát, jak uvedeno ve skutkové větě rozsudku. Pokud pak obviněný argumentuje, že jeho trestní minulost mu nemůže být přičítána jako přitěžující okolnost, neboť je již znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. ř., pak je taková úvaha obecně správná, nicméně v projednávané věci k porušení tohoto pravidla nedošlo. Jak se v rámci odůvodnění usnesení k této námitce již vyjádřil odvolací soud, recidivu jako obecnou přitěžující okolnost charakterizující osobu obviněného a recidivu jako zákonný znak přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku je nutno rozlišovat, přičemž u obviněného jsou obě tyto varianty naplněny v mimořádně výrazné intenzitě. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, zejména pak bod 7., v rámci něhož odvolací soud podrobně a zcela výstižně popsal recidivní chování obviněného, který během svého života strávil ve vězení více jak 28 let, téměř výlučně pro majetkovou trestnou činnost. Nutno rovněž uvést na pravou míru, že jak nalézací, tak odvolací soud nijak neopomněly vzít při ukládání trestu do úvahy polehčující okolnosti, kdy opakovaně uvedly, že přihlédly k doznání dovolatele a jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. S ohledem na bohatou trestní minulost obviněného a jeho zkušenosti s procesem trestního řízení, je však na tyto nutno nahlížet s nutnou dávkou obezřetnosti. Odvolací soud poukázal rovněž na to, že obviněnému nelze přiznat jako polehčující okolnost upřímnou lítost, „ když tuto v průběhu trestního řízení žádným relevantním způsobem neprojevil “, ani spáchání trestné činnosti pod vlivem tíživých osobních poměrů, které si sám nezpůsobil, tedy za okolností stojících mimo vliv obviněného (bod 6. napadeného usnesení).
Závěrem lze poznamenat, že obviněnému byl uložen trest, který zákon připouští a současně ve výměře v trestní sazbě stanovené v trestním zákoně na tento trestný čin (trestné činy), kterým byl obviněný uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 2. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu