ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1048.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1048/2021-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a. s. , IČO 60192925, sídlem ve Stráži nad Nisou, Svárovská 696, zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Náměstí Míru 143, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 48/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. 28 Co 390/2020-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Faltýna, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 345 800 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí vznikla 134 nezákonnými rozhodnutími celních orgánů. Žalovaná částka představovala náklady, které byla žalobkyně nucena vynaložit na právní pomoc advokátem v odvolacích řízeních, když u každého z dotčených 134 případů vynaložila bez DPH částku 2 600 Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2020, č. j. 39 C 48/2020-49, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 345 800 Kč s příslušenstvím, a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 41 681,03 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03 , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně na náhradu škody v celkové výši 345 800 Kč, přičemž tato částka se skládá z nákladů řízení žalobkyně vynaložených na 134 odvolacích řízení proti předběžně vykonatelným rozhodnutím – platebním výměrům, jimiž byla žalobkyni Celním úřadem pro Liberecký kraj vyměřena, a to vždy v samostatně vedeném celním řízení, antidumpingová cla a penále. V předmětné věci dovolání není objektivně přípustné, neboť žalobkyně jednou žalobou uplatnila 134 samostatných nároků ve výši do 2 600 Kč, které mají základ ve 134 nezákonných rozhodnutích vydaných ve 134 samostatných řízeních zahájených celními orgány, přičemž žalobkyně takto samostatně jednotlivé nároky v žalobě vymezila. Dovoláním dotčeným výrokem tedy nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání sepsaného advokátem odpovídající jednomu úkonu právní služby ve výši 9 700 Kč, jednomu režijnímu paušálu ve výši 300 Kč, to vše s náhradou DPH ve výši 21% činí 12 100 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu