ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1056.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1056/2021-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce T. H., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 98 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 2/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 72 Co 303/2020-249, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 98 500 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 510/2009. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 72 Co 281/2019-191, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 8. 2018, č. j. 25 C 2/2018-65, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení žalované částky, podal žalobce dne 6. 2. 2020 včasné dovolání. Jelikož nebyl spolu s podáním dovolání uhrazen soudní poplatek, byl žalobce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2020, č. j. 25 C 2/2018-206, vyzván k jeho zaplacení podle položky 23 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, a to ve výši 7 000 Kč. Žalobci byla stanovena lhůta k zaplacení soudního poplatku v trvání 15 dnů ode dne doručení výzvy a byl poučen o důsledku nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě spočívajícímu v zastavení dovolacího řízení. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 2. 3. 2020, lhůta marně uplynula dne 17. 3. 2020.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 4. 2020, č. j. 25 C 2/2018-208, zastavil řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 72 Co 281/2019-191 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení vzniklých před soudem prvního stupně (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 11. 2020, č. j. 72 Co 303/2020-249, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 6. 2020, č. j. 25 C 2/2018-217, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 72 Co 304/2020-252, byl zamítnut návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení, včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda dovolání žalobce v řízení o nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) podléhá soudnímu poplatku, nemůže přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit, pokud odvolací soud uzavřel, že řízení o dovolání ve věcech vyplývajících ze zákona č. 82/1998 Sb. podléhá poplatkové povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 113/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 125/20, ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3233/2019, nebo ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 600/2020). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že Ústavní soud se opakovaně zabýval souladem novelizace zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb. a účinné od 30. 9. 2017, přičemž zavedení poplatkové povinnosti za dovolací řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem shledal (na rozdíl od poplatkové povinnosti za odvolací řízení) ústavně konformním (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19).
Otázka žalobce, v jaké výši a podle jaké položky Sazebníku soudních poplatků podléhá poplatkové povinnosti dovolání žalobce podané v řízení o nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb., rovněž přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť i tu posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4507/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 918/19, ale také usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 33/19), když za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pokud je předmětem dovolacího řízení peněžité plnění do částky 100 000 Kč včetně se platí soudní poplatek ve výši 7 000 Kč (srov. 23 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 6. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu