ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1255.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1255/2021-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce I. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Zábřehu, Kpt. Vajdy 3046/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 53/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2019, č. j. 11 Co 328/2019-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 17 C 53/2017-59, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 503 000 Kč spolu s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 572 Kč (výrok II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal nahradit nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, která spočívala v nepřiměřené délce řízení vedeného před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 16 C 191/2010 (dále jen „posuzované řízení) a současně žádal náhradu škody ve výši 3 000 Kč, jež mu měla vzniknout v témže řízení nesprávným vyměřením soudního poplatku.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu škody ve výši 3 000 Kč. Nejvyšší soud se tak dále zabýval přípustností dovolání ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč.
Námitka žalobce, že odvolací soud nezohlednil délku posuzovaného řízení trvajícího 9 let, coby okolnost vedoucí k tvrzeným psychickým útrapám dovolatele, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť v nyní posuzovaném případě dovoláním kritizovaný právní závěr odvolací soud podle odůvodnění napadeného rozhodnutí neučinil, když (ve shodě se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen a tato jediná – žalobcem nadto v podaném dovolání nijak nezpochybňovaná – okolnost byla výlučnou příčinou zamítnutí žaloby o náhradu nemajetkové újmy. Uvedená námitka žalobce se tak ve skutečnosti míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu